Aktuální zajímavé zprávy a odkazy

Pro lidi v ČR

Pro lidi v ČR

Je večer, čtvrtek, červenec, rok 2008. Přede mnou leží trestní oznámení na ministra zahraničí Karla Schwarzenberga, ohledně podepsání smlouvy o radaru. Přemýšlím, mám divnej pocit, takovej pocit jako že jsem něco udělal. Projevuje se to jako brnění v nohách, jako sucho v krku, jako tlak v zátylku. Potlačuji fyzické projevy a dumám: „Mám – nemám“. Čeho se vlastně bojím, proč váhám? Zítra chci jít na státní zastupitelství pro Prahu 5 a podat trestní oznámení na pana ministra, nebo nechci? Když ho podám, co se stane, co to bude znamenat pro lidi, pro ostatní politiky a pro mě? V první řadě se nejspíš nic nezmění, na Osudu.cz možná nápíšou, že další odvážný mladík podal trestní oznámení, ale jinak nic. Široká veřejnost se o tom nedozví a i kdyby, nebude jí to zajímat, nebude s tím nic dělat, maximálně se další jedinec odhodlá a něco provede. S panem ministrem to nehne o nic míň než kolem letící moucha, ostatní politici ani nemrknou. A já? Schizofrenně si představuji agenty BIS, kteří ihned po mém podání projdou můj život kousek po kousku, napíchnou mi telefon, účet, přátele, rodinu, vše kolem mě. Moje soukromí zmizí náhle a to nebudu mít ani čip pod kůží. Budu ve vteřině na listině potencionálních teroristů. Nejsem kriminálník, nejsem zloděj, podvodník ani mizera, který by měl mít strach z policie či zákonů, ale strach mám. Přitom jsem ještě nic neudělal. Trestní oznámení leží teprve přede mnou. Kde se bere ten strach?
Duchovní mysl mi radí: „Zanechej světských záležitostí, odeber se do ústraní a do sebe.“ Proč jindy tak jisté duchovní stanovisko mi dnes připadá jako útěk, jako zbabělost. Asi proto, že ústraní již není, neexistuje. S radarem tedy určitě ne. Nejsem totiž z těch, kdo věří, že má radar za úkol vypátrat na nebi rakety z Íránu nebo Ruska, ale že je to mašinka pro ovlivnění a sledování lidí jakou v Evropě ještě nemají a móc jí potřebují. Kdo jí potřebuje? Pan Schwarzenberg? Proč? Aby už na něj nikdy a nikdo kvůli ničemu nepodal trestní oznámení. Na něj a nikoho z Bilderbergu a z oka v pyramidě. Takže mám vlastně poslední příležitost se tomu všemu vzepřít a jít zítra na úřad a podat trestní oznámení pro podezření ze sabotáže, rozvracení a porušení všeho co dělá ministra ministrem naší republiky. Ale i tak, nechce se mi. Jediné co mě napadá je: „Už mě mají taky, dostali mě, mou mysl i moji duši. Nejsem schopen dělat a uvažovat podle svého vědomí, svědomí, svého já. Chemtrailsy, podprahové TV signály a (transformace) dělá své.“
Chci mít klid, chci mít pokoj, chci pohodu. Chci být sám sebou, chci být zdravý a šťastný. Do teď to šlo, ještě pár let to půjde, ale pak to skončí, nastoupí nový řád a nebude již prostor pro „chci“. Takže se seberu a …….
Co vy?

1 komentář:

  1. Rozumím, souhlasím, fandím.
    Věc má však jeden háček. Možná spíš hák. Ostatně na to brzy příjde každý bojovník proti ekologickým zločinům, proti umělým interrupcím, nebo za práva zvířat, atd.
    Jde o to, že to trestní oznámení jakoby není kam podat. Systém, který umožňuje aby zastávali své současné funkce Klaus, Topolánek, Julínek, Říman a spousta dalších, je shnilý skrz naskrz. Ten, kdo by měl to či ono stíhat či vyšetřovat je leckdy stejný lump jako ten na něhož bychom podávali trestní oznámení.
    Ten pocit marnosti je strašný a sám zatím nevím, jak dál postupovat, tváří v tvář tak rozsáhlému zlu.

    OdpovědětVymazat