Aktuální zajímavé zprávy a odkazy

POZOR pandemie - farma korporace se rychle šíří

Vyhlášení pandemie předčasné

WHO potvrdila globálně 18 449 smrtelných případů nakažení virem A (H1N1) v 214 zemích světa. Celosvětovou pandemii WHO vyhlásila 11. června 2009 (typické iluminátské datum), obavy z masového rozšíření nemoci se ale nenaplnily.

WHO byla opakovaně kritizovaná, že pandemii vyhlásila předčasně, protože virus A (H1N1) nebyl zdaleka tak nebezpečný. Podle některých kritiků vyhlášení pandemie pomohlo výrobcům vakcín k ohromným ziskům.

Česko vakcíny nakoupilo za 150 miliónů korun v panice, že prasečí chřipka bude nebezpečnou epidemií. Zemřelo na ni 102 lidí. Číslo se nijak zvlášť neliší od statistik obětí běžné chřipky.

cely článek zde: Česko má stále přes půl miliónu vakcín proti prasečí chřipce
Ke sklonku prosince má ministerstvo zdravotnictví (MZ) celkem uskladněno u distributora přes 523 tisíc dávek Pandemrixu, vakcíny proti tzv. prasečí chřipce, z původního počtu 700 tisíc dávek.


(to mě ale sere, plno lidí vědělo, že je panika zbytečná, že je to zas az zas podvod. A oni to taky věděli, ale satanovi prachy je zlákali)

zajímavý odkaz
http://www.theflucase.com/

z jakési debaty: Prezident Klaus v odpovědi na Váš dopis napsal mimo jiné toto: "Zároveň neexistuje nikdo, kdo by mohl dospělého člověka donutit k přijmutí jakéhokoliv léku, včetně vakcíny."
Jane Bürgermeister naopak v uvedeném interview tvrdí, že WHO takovou mezinárodně platnou pravomoc povýšenou nad národní zákony má. Je-li to pravda, je to silně alarmující.
Mohu Vás požádat o vaše stanovisko, potvrzení či vyvrácení? Máte případně k dispozici právní analýzy či stanoviska právníků na tuto problematiku?

::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::

Jane Burgermeister (kdepak je jí asi chuděrce konec, tolik se prala za lidi až na ní úplně zapomněli) je internetovým fenoménem posledních měsíců v oblasti záchvatu prasečí chřipky. Záměrně jsem použil slovo záchvat místo epidemie, protože prasečí chřipka za více než půl roku své existence nepřekonala téměř v žádném ohledu klasickou chřipku, ať už jde o počet nakažených, závažnost onemocnění nebo úmrtnost.

Jane Burgermeister se v kontextu této nemoci zmiňuje o několika dohledatelných událostech, jako je například český objev viru ptačí chřipky ve vakcíně.
ROZHOVOR S Jane Burgermeister najdete zde na www.mustwatch.cz

A o tom že celá prasečí chřipka byl podvod se dočtete určitě na dalších stránkách třeba TADY.


Jíte zvířata? zamyslete se nad sebou, je to zvěrstvo.

Koukněte se aspoň jak vám vaše milované masičko bez kterého PRÝ nemůžete žít připravují na farmách a jinde. Že víte co uvidíte a radši se nekouknete.. no jo no schovejte se před svým svědomím do vaší hnijící tmy v zanícených střevech, utečte k obrázkům kraviček pasoucich se spokojeně na alpských loukách a myslete si, že i vaše sklenice mléka je od nich, že, všechno mléko je přeci jen a jen od těch spokojených krav ze zelených pastvin, žádné hnusné kravíny, plné špíny, nemocí, smradu, omezeného místa a geneticky upravené píce neexistují přeci.

jíte maso - TO VY JSTE vrazi planety a duše lidstva. Jste obyčejní podělaní srabi, sobečtí chudáci, egoističtí zombie jež nesou na čele nápis KRUTÝ VRAH.



A hlavně VY všichni co bojujete proti NWO a jíte maso, mám pro vás vzkaz, jděte doprdele pokrytecký špíny. Proč jsem tak zlej, protože sem nasranej, že to nechápete. Furt řešíte ňáky války, banky, zlato, tajný spolky, špatný zákony, teroristy a jiný sračky a přitom to vše sami vytváříte. To VY děláte to NWO peklo tady na Zemi, tím že jíte maso ze zvířat jež trpí, tím že podporujete a spolupracujete se systémem. Je mi zvás na blití. To VY jste NWO, jinak by nefungovalo a rozpadlo se, je to to jen díky vám, nechali jste se chytit do pasti a teď se vní ještě rochníte. Jestli opravdu nechcete žít jako otroci a chcete pomoci lidstvu a Zemi, začněte být trošku prakticky sebekritičtí. Chápu, že to nejde hned, ale někdy se začít musí a teď je na čase.

DNES: Svrhněme mafiánskou vládu

Svrhněme mafiánskou vládu


Vážení spoluobčané,

vzhledem k tomu, že dnes se vláda mafiánů sprostě vysmála občanům do jejich hladových krků, nelze dělat nic jiného než jim důrazně ukázat, že si nenecháme kálet na hlavu a ještě jim za to děkovat. Dnes by si všichni lidé, kteří byli volit měli sáhnout do svědomí a zeptat se sami sebe, proč se zase nechali obelhat. Tuto vládu, stejně jako předchozí vlády stíhají skandály, kdy záhadně mizely veřejné prostředky a stejně jako v jiných případech zdá se, že ani tento pokus o ukradení 500 milionů bude nepotrestán i přes to, že jak se zdá je v tom namočená celá koalice. Pod ochranou velkého hradního kmotra tak získali čas na zničení všech důkazů. Všichni víme jak tento skandál dopadne, vyšumí do ztracena.


Chybějí peníze na platy státních zaměstnanců, od učitelů přes lékaře, vědce, hasiče až po administrativní pracovníky soudů, sociálních služeb a mnohých dalších. Berou se peníze postiženým, opuštěným matkám, berou se příspěvky na děti, berou se peníze důchodcům. Zvyšují se ceny, daně, nájmy, voda, potraviny, benzín, elektřina. Důvodem tohoto utahování opasků, je
získání prostředků na politické kampaně, žranice a obcovačky, nemorálních individuí, které řídí tento stát. Demonstrují studenti, jelikož je chtějí zadlužit už od střední školy, demonstrují odboráři, protože jim chtějí sebrat často už velmi malé platy, demonstrují státní složky policie, armáda, lékaři, učitelé, chystají se demonstrovat i podnikatelé. Spojme se a ukažme jednotu, zastavme rozkrádání našich těžce vydělaných peněz dokud je čas.

Vyzývám Vás tedy drazí spoluobčané, pokud Vám není lhostejná kvalita života a kvalita života stávající i budoucí generace přijďte ve středu 22.prosince v 18:00 na Václavské náměstí na 1. demonstraci proti Mafinánské vládě. Další demonstrace bude naplánovaná na další zasedání Mafiánské vlády. Šiřte tento text, umístěte přiložená loga na své weby, použíjte je jako ikony na komunikátorech a sociálních sítích.

Tato Vláda nemá naši důvěru !


ZDROJ ZDE

Benzín, nafta zase na nic, ale utajeně

Seznam špatných pumpařů od ČOI

Cílem Kverulanta bylo zveřejnění seznamu všech pumpařů, kteří se nás pokoušejí okrádat. Cíl byl splněn a odvoláním ředitelky ČOI dokonce překročen. Kauza však pokračuje soudem s ČOI.

Tak nám Česká obchodní inspekce (ČOI) prý zase odhalila rekordní výskyt špatného benzínu a nafty. A jako každý rok nám prý zase neřekne, kdo a kde se nás snaží okrást. Kverulant se s tímto stavem nesmířil a po ročním marném čekání na soud s ČOI zvolil jinou taktiku. Poslal na ČOI dva, na sobě nezávislé, dotazy. Nejprve se zeptal na seznam všech kontrol a po čase na seznam všech pump, které prošly. Kverulant porovnal oba seznamy a zde je výsledek:

Výše uvedený seznam je možné stáhnout zde. Seznam všech kontrol si můžete stáhnout zde a seznam všech pump, které prošly, zde. Vyjádření některých pumpařů, kteří se cítí poškozeni, je možné stáhnout zde.

Zveřejnění seznamu vyvolalo velkou mediální odezvu:

ČOI na zveřejnění seznamu nejprve reagovala prohlášením, že Kverulantovi nikdy žádné seznamy neposkytli. Když se tato lež stala neudržitelnou, přestala ČOI komunikovat zcela. Po týdnu se ČOI rozhodla vysmát daňovým poplatníkům vydáním další tiskové zprávy o tom, že prý zase odhalila rekordní výskyt špatného benzínu a nafty a opět neřekla, kdo a kde se nás snaží okrást. Po dalších třech týdnech mlčení byla ředitelka ČOI odvolána z funkce.

Do čela ČOI byl jmenován nový ředitel Jan Štěpánek. Kverulant vyzkoušel, zda nové koště lépe mete a položil ČOI nový dotaz na kontroly v roce 2010. ČOI tentokrát ani nestihla zamítnout Kverulantův dotaz v zákonné lhůtě. Natož poskytnout seznam. Pan ředitel měl patrně jiné starosti. Bylo třeba vyzkoušet houpací žirafu:

A pak jí zakázat vydat o tom tiskovou zprávu:

Je zvláštní, že žirafě to ČOI dokáže pěkně natřít, ale před nepoctivými pumpaři už takovou odvahu nemá. ČOI za naše peníze kontroluje a soustavně nám odmítá sdělit, na co přišla. Ročně nás tato kontrola přijde na 24 milionů Kč. Kverulant si myslí, že ČOI by výsledky kontrol měla pravidelně zveřejňovat a soudí se o to. Dále jsou uvedeny informace o Kverulantově soudním sporu s ČOI.

V roce 2009 Kverulant vyzval ČOI, aby mu sdělila, kdo a kde se nás snaží okrást. ČOI odmítla. Odůvodnění je plné absurdních výmluv jako například:

Z této logiky vyplývá, že není možné zavřít žádného zloděje, protože nejsme schopni pochytat všechny. ČOI dále pokračuje:

Ó hrůzo, veřejnost by se dozvěděla i kdo se nás snaží okrádat točením podměrečného piva!

Kverulant se proti rozhodnutí ČOI odvolal na příslušné ministerstvo. Jeho odvolání bylo opět zamítnuto. Odůvodnění je trochu jiné, ale podobně absurdní:

Takže si za to, že nám ČOI neřekne, kdo krade, můžeme vlastně sami. Ministerstvo správně tuší, že nás nebude zajímat, že jedna nebo dvě čerpací stanice ze sta okrádajících změnila majitele. Už jí možná neprovozuje zloděj Pepa, ale opravdu hodný Karel. Kverulantovi se zdá tahle logika groteskní a tak na ČOI podal žalobu. ČOI se k žalobě již vyjádřila a zase je to veselé:

Žaloba byla podána v srpnu 2009. Po mnoha urgencích bude první jednání nařízeno v lednu 2011. Kverulant je přesvědčen, že soud sice nemůže prohrát, ale pravomocného rozsudku by se nemusel dožít. Po zvěřejnění Kverulantova seznamu, vytáhl do boje i statečný ministr průmyslu a obchodu. Ve vládě předložil novelu zákona, která by měla ČOI uložit povinnost špatné pumpaře zveřejňovat. Panu ministrovi však jde spíše o politické body než o skutečný stav. Novela začně platit nejdřív na podzim 2011. Pan ministr, jako nařízeny ČOI, by prostě mohl ČOI nařídit seznamy zveřejňovat. Ale to by bylo asi moc odvážné. Více v reportáži Českého rozhlasu:

Třeba i Vám zničila špatná nafta motor jenom proto, že na Vás pan pumpař vydělal pár korun. Třeba se ani Vám nelíbí, že platíte ČOI a ta podporuje okrádání, místo aby jednala v zájmu veřejnosti. Třeba se Vám ani nezamlouvá, že ministerstvo tomu fandí. Jestli Vám to vadí, dejte Kverulantovi vědět zde.

Chcete-li Kverulanta finančně podpořit, můžete tak učinit zde. Kverulant očekává dlouhý a drahý soudní spor a to nejen s ČOI. Kverulant počítá, že ho budou žalovat i nepoctiví pumpaři, jejichž jména zveřejnil.


info@kverulant.org

ZDROJ - celý článek, s fotkama, tabulkou pump a jiné http://www.kverulant.org/pumpari.html

Louis Farrakhan - 9/11 záminka k válce a k ropě



O koho jde:
Louis Farrakhan (narozen Louis Eugene Walcott, 11.5.1933)
Farrakhan je obhájce občanských práv pro Američany Afričana a kritik vlády Spojených států v mnoha otázkách.
více o něm ZDE na wikipedii..z překladače

Koukám že prudí se vším - vakcíny, 9/11, H1N1, s Obamou, hurikán Katrina, židi

Krvavé vánoce nikdy více

Aktualizováno 20.12.

Zabít kapra je jako zabít psa, tvrdili aktivisté. Lidé jim spílali i souhlasili
Hlavní záměr, upoutat pozornost, se organizátorům vcelku daří. Neobvyklý stánek na Náměstí republiky v Praze vzbuzuje v kolemjdoucích údiv, zvědavost, rozhořčení, souhlas nebo pobavení.

"To je fujtajblový, jdu od toho," říká rozhořčeně postarší paní. "To je šílený!" kroutí hlavou její vrstevník. "To je jen jako? No ještě, že tak," odvětí a rychlým krokem odchází do metra. Další lidé zůstávají déle, prohlížejí si letáky a diskutují s aktivisty.

Kuriózním happeningem chtějí jeho tvůrci ukázat, že zabít psa většinu lidí pobouří, zatímco kapří krev na dlažbě českých měst se stala v Česku součástí předvánočního koloritu.

"Přitom schopnost kaprů cítit bolest je úplně stejná jako u psů," říká jeden z pořadatelů Radek Voršilka. "Chceme lidi vyprovokovat k přemýšlení, proč stejné násilí považují jednou za barbarství a jednou za součást předvánoční pohody," dodává.

Zdroj: zpravy.idnes.cz/zabit-kapra-je-jako-zabit-psa-tvrdili-aktiviste-lide-jim-spilali-i-souhlasili-

Vánoce bez násilí
1. Nekupujte kapra. Čím více jich lidé koupí letos, tím více jich bude v příštích letech takto trpět.

2. Nepouštějte je do řeky ani do rybníka. Po všem, co zažili, jsou zranění, nemocní, hladoví, oslabení a neschopní přežít v přirozeném prostředí. Jejich smrt by byla pomalá a bolestivá. Pamatujte též na bod 1.

3. Protože i produkce jiných živočišných produktů, jako je maso, mléko nebo vejce, v sobě nese utrpení zvířat, zkuste si na Vánoce dopřát ryze veganské menu. Navštivte místní prodejnu zdravé výživy a objevte chutné a etické alternativy rostlinného původu.

Krvavé Vánoce

čtěte více a stahujte materiály http://www.goveg.cz/bloodychristmas/cz/index.jsp

Aktualizováno 19.12.

Skupina bude mít v centru Prahy stánek s cedulí "Prodej vánočních psů", u něhož bude stát aktivista v řeznickém obleku, na stole bude mít nůž, kus falešného masa a vodu s červeným barvivem představující rozlitou krev. Nebude chybět ani ceník jednotlivých úkonů (zbavení života, vykuchání apod.) a poblíž bude čekat několik psů.

„Chceme lidi vyprovokovat k zamyšlení. Je prokázáno, že kapr cítí bolest ve srovnatelné míře jako třeba psi a kočky. Přesto by jen málokdo byl ochoten akceptovat, aby se se psy zacházelo jako s kapry před Vánocemi. My se ptáme proč – proč stejné násilí jednou odsuzujeme jako barbarství a jednou jej považujeme za součást vánoční pohody?“ řekla Michaela Černá z iniciativy Vánoce bez násilí...celý článek na novinky.cz

zpívánky pro otroky

DNA - Život čo žijeme feat Čistychov (REVOLUCIONÁR 2010)



Novy HIP-HOP z dílny NWOO
Dj_Woko_&_No_Brain_-_Beat_Zabijak


Další songy tady: http://nwoo.org/hudba/


Gramo Rokkaz - Bludisko (Danosť)





Macro & Dodger - Slobodný svet (Hudba Milian Riedel)



Visací zámek - Noviny




VINNIE PAZ - End Of Days








bude se opět doplňovat....samozřejmě už tu máme jiné koledy a to zde

Bill Hicks - trip s kennedym, marihuanou, ježíšem a satanem

Pamatujete ještě na hlas na konci bestselleru Zeitgeist, který nám říkal, že "Life is just a ride"? To bylo poprvé, co jsem zaslechl o komikovi jménem Bill Hicks. Na první pohled se jeho představení mohou zdát jako laciná fraška, kde první dvě nejčastější slova jsou fuck a fucker. Ve skutečnosti je ale za většinou humorných scének schovaná myšlenka, kterou stojí za to shlédnout.

Likvidace obyvatelstva

Tedy nerad propadam chmurám natož panice. Ale jak jste na tom? Netrapí vás v poslední době zdraví? Aniž bych chtěl jakkoliv stresovat, musím i tak přiznat, že lidem se něco děje. Co?
Žádná Maškovina to není a přece, zdraví lidí kolem mě se rozpadá. Je to sice trochu přehnané slovo, ale tuto ne-zdravotni tendenci bych popsal jako vzestupující. Asi mi stále nerozumíte že.

Zkrátka, lidé mají v poslední době vyrážky, na nohách, na rukách, na celém těle. Vypadá různě, většinou však jde o suché, svědící, popraskané ekzémy, někdy tvořící seskupení jindy jsou bodové ... nejsem lékář, nevím jak to popsat. Připomíná to lupénku, svilušky (to ale nejsou) a v neposlední řadě morgelony. Lidé tomu nepřiklánějí žádnou důležitost, a hlavně o tom nikomu neřeknou, protože se stydí. Mají to snad ale skoro všichni. Co vy? Co vaši známí, rodina? Nerozpadáte se náhodou?

Jiní lide mají alergie. Nejlépe na šechno. Nemůžou už ani jíst ani napít. Ja vím řeknete, to má jen někdo. Jenže ty případy se začínají množit. Nevěříte. Rozhlídněte se, všichni jsou nemocní. Lekárny plné, zájemců o alternativní léčbu přibývá..každý shání byliné čaje, orgonity, koloidní sříbro, šungity, křišťály, švédský kapky a jiný prostředky... proč, protože se potřebují zbavit svých problému, každý má zdravotní problémy. Čím to je, co to je? Že by chemtrails, nebo otrávené jídlo - voskovaná jablka, chleba, rohlíky, voda ,, je to všechno už kontaminované těma sajrajtama natolik, že to lidské tělo dál nesnese?

Všude jsou pesticidy, fungicity, DDT, genetická kontaminace - možná to nejíte přímo vy, ale krmí tím zvířata. Myslíte si, že jíte zdravě...tak řekněto co jíte, no přiznejte si co do sebe cpete. Něco se děje a vy to víte. Kolik z vás cítí Maškovské příznaky transformace, ať už to zní sebebláznivěji. Nebolí vás záda, šlachy, klouby, šíje, zuby - afty. Nejste unavení?

Hovory na pravici - DOST NWO

(Přečtěte si nejdříve proslov A.B.Bartoše a pak shrnutí celého setkání Hovory na pravici I., které uspořádala iniciativa D.O.S.T.)

Je konečně na čase postavit se „pravdolásce“

Vážený pane vicekancléři, vážení kolegové, vážené publikum, dámy a pánové,

v prvé řadě bych chtěl poděkovat za možnost vystoupení mezi tak význačnými řečníky, což je pro mne výsadou, i když si jsem zároveň plně vědom toho, že mne od nich odděluje nejen věkový rozdíl, ale i rozdíl v životní moudrosti a zkušenostech.

Přesto se zde pokusím naplnit očekávání, se kterým jsem byl organizátory večera jako zástupce mladé generace pozván a dovolte mi, abych přednesl pár tezí, které – bude-li o ně zájem, mohu později v diskuzi případně rozvést.

Chtěl bych nejprve zdůraznit jakýsi výchozí bod, ve kterém se nyní nacházíme a který je podle mne klíčový pro hledání odpovědi na otázku, jaká výzva před pravicí stojí.

Česká republika už od roku 2004, definitivně pak od roku 2009, konkrétně 1. prosince 2009, není – už zase – suverénní zemí. Není nezávislá, není samostatná. To je fakt, smutný a hrozivý zároveň, často opomíjený, ale zkrátka fakt, který bychom si měli uvědomit.

To byla zásadní a fatální prohra konzervativní pravice.

Jistou prohrou je pak i to, že za celý ten rok jsme nenašli sílu pustit se do boje za to, abychom tuto prohru nějak odčinili, nebo abychom zabránili prohrám dalším.

Ptám se, co jsme za ten rok udělali pro to, jakou snahu jsme za ten rok předvedli, abychom národní a státní existenci, před rokem tak krutě potlačenou, získali zpět. Jistě, získat ji zpět lze jen vystoupením z EU a to je běh na dlouhou trať, ale co jsme udělali pro to, abychom se tomuto dlouhodobému cíli přiblížili?

Na to ať si každý odpoví sám. V každém případě, pokud jsme se zde dnes večer sešli proto, abychom hledali odpověď na otázku, před jakými výzvami pravice stojí, toto je jedna z nich.

Bohužel, není to nebezpečí jediné.

Nejenže už nejsme svrchovaným, suverénním státem, ale – ať už si to uvědomujeme nebo ne – čelíme zásadnímu útoku na náš národ jako takový.

Určitá skupina „vyvolených“ lidí, světových elit z řad finančníků, mezinárodních bankéřů, vlivných starých rodin (neříkám politiků, protože politici jsou v této hře jen pěšáci), si dala za cíl zrušit národy jako takové.

Tedy budoucnost podle nich už nepatří svobodným národním státům, ale oni už nepočítají ani s národními státy jako takovými. Národ je něco, čeho se bojí, co je jim nepříjemné a co je pro ně překážkou k uskutečnění jejich cílů.

O čem tu mluvím? Poslední dobou se věnuji tématům, které, když je někdo potřebuje a chce zesměšnit, nazve jen konspiračními teoriemi. To je takový oblíbený trik, jak umlčet určité pochybnosti, kritiky, oponenty. Řekne se o tom, že to je jen nějaká spiklenecká teorie. A ono to často funguje, protože to slovní spojení už skutečně získalo pejorativní nádech a spousta lidí si ho překládá jako „paranoiu“ apod.

Dámy a pánové, my ale skutečně jsme svědky rozsáhlého spiknutí. Tedy určitého plánu, který za zády veřejnosti připravily jisté elitní kruhy a postupně jej realizují, přičemž pravá podstata tohoto plánu je zakrývána řadou zástěrek.

Spiknutí – to není nějaká mysteriozní záležitost. Spiknutí či konspirace je podle slovníku „tajné spolčení, obvykle s politickým či ekonomickým cílem.“

A přesně o tomto mluvím. Takovým krásným příkladem spiknutí je Evropská unie. EU není nic jiného než konspirace, protože byla založena za zcela jiným účelem, než je nám běžně předkládáno. Byla založena jako projekt politický od samého začátku, třebaže navenek se o něm záměrně mluvilo pouze jako o projektu hospodářském. Ale o EU dnes večer nechci mluvit.

Ono spiknutí je ještě rozsáhlejší. EU je v té skládačce jen jedním z dílků.

Cílem skupin jako je Bilderberg Group, Trilaterální komise, Rada pro vnější vztahy apod., které opět nejsou těmi hlavními aktéry, ale pouze jakýmisi převodovými pákami, je skutečně zánik národních států ve prospěch nadnárodních uskupení a – nakonec – jedné světové vlády.

Mluvím o Novém světovém řádu, což je jakýsi krycí název pro globální vládu.

To, že pravice se těmito nebezpečnými trendy dosud nezabývala, je téměř trestuhodné. Pokud hledáme, které výzvy před pravicí stojí, dámy a pánové – toto je nejpřirozenější nepřítel konzervativní pravice, to je ta největší a z jistého pohledu nejkrásnější výzva, protože co může být důležitějšího než bojovat za náš národ a za lidskou svobodu.

Čili v tomto světovém řádu, v jeho protagonistech, v jeho agendě, v jeho průnicích do našeho všedního života je třeba vidět současného největšího nepřítele, jakého může pravice, pokud se chce nějak nově definovat, mít.

Tedy obhajoba národní suverenity a obhajoba lidské svobody musí být naprostou prioritou v programu autentické pravice. Přidal bych i podporu rodiny, protože rodina a národ jsou dvě entity, které tyto elity nemají rády, protože mohou působit jako určitá barikáda pro jejich plány.

Máme v tomto zápase šanci? Máme šanci i navzdory té ohromné převaze, finanční, mocenské, časovému náskoku?

Jsem přesvědčen, že máme. Protože zánik národů není nevyhnutelnou záležitostí, proto není třeba k němu přistupovat s defétismem. Je to uměle vytvářená snaha, která nemá žádné opodstatnění, než je to, že si to pár vyvolených lidí přeje. Proto bychom tento zápas neměli tak snadno vzdávat.

Má další teze nás vrací trochu z obecných úvah na pevnou zem, ze světa k nám domů. Protože mluvit o NWO, jakkoli je skutečný, nám pořád připadá jaksi neuchopitelné, příliš abstraktní, nepraktické.

Nový světový řád nikoho příliš netrápí. A když už by nás trápit začal a my se rozhodli proti němu nějak vystupovat, zjistíme, že nevíme, jak na to.

Je možné – pro mne coby řadového občana České republiky – nějak bojovat proti al gorům, sorosům, rockefellerům, brzezinským, obamům a holdrenům a dalším více či méně skrytým figurám, které si pohrávají s našimi národy na jakési pomylsné světové šachovnici? To přenechme prezidentu Václavu Klausovi, ten má šanci občas uštědřit nějaký ten špílec těmto vlivným lidem. Co ale mohu prakticky proti novému světovému řádu dělat já?

Tady přichází má další teze – spojencem zahraničních elit budujících Nový světový řád je v našem českém prostředí skupina kolem exprezidenta Václava Havla. Tedy hledáme-li, co můžeme dělat proti Novému světovému řádu, ptejme se, co můžeme dělat proti „pravdolásce“.

Myslím, že každého z nás napadne, jak by se dala moc tohoto neformálního uskupení otupit – a zde už nám boj proti Novému světovému řádu připadá mnohem reálnější a může mít i své výsledky. Proti všem možným iniciativám a aktivitám, které vycházejí od pana Havla se už dá dělat mnohé a budeme-li v tom úspěšní, může se nám leccos podařit zastavit.

Dovolím si říci, že tito lidé jsou více nebezpeční, než komunisté či sociální demokraté. Za tímto orwelovským názvem se skrývá skupina lidí, která je a musí být i pro nás, pro pravici, hlavním ideovým protivníkem. Pravicové strany by se tak neměly vymezovat primárně vůči ČSSD či KSČM, ale proti politice Václava Havla.

To si myslím, že české pravici chybí – že ačkoli ji pravdoláska reálně ohrožuje už dvě desetiletí, ve volbách se vždy – například ODS – vymezuje vůči ČSSD. Nemá odvahu onoho nepřítele pojmenovat pravým jménem.

Jsem dokonce přesvědčen, že – a teď možná vyslovím kacířskou myšlenku – v budoucnu možná budeme potřebovat účelové spojenectví s levicí, abychom politický proud zvaný pravdoláska, porazili.

Závěrem tedy shrnu:

Primárním úkolem pro pravici by měla být obhajoba národní suverenity i národa jako takového před globalistickými tendencemi ustanovit – pod pláštíkem tzv. Nového světového řádu – jednu společnou celoplanetární vládu. Tím, kdo ustanovení této vlády u nás v České republice napomáhá, a tedy naším bezprostředím politickým protivníkem, je skupina kolem exprezidenta Václava Havla a myšlenkový směr nazvaný havlismus.

Je konečně na čase se tomuto směru postavit zcela otevřeně a oslabit jeho vliv a moc na českou politiku a českou společnost.

Děkuji za pozornost

proslov na debatním večeru „Hovory na pravici I.“ pořádaném občanským sdružením Akce D.O.S.T.

Praha, 13. prosince 2010

Zdroj www.freeglobe.cz/je-konecne-na-case-postavit-se-pravdolasce

-------------------------------------------------------------------------------------------------

Hovory na pravici

Radim Lhoták - zdroj zvedavec.org (diskuze po článkem též zajímavá)


Dne 13.12.2010 se konalo setkání příznivců a signatářů iniciativy D.O.S.T. s příznačným názvem „Hovory na pravici“. Jeho záměrem bylo zahájit rozhovory o tom, kudy se ubírá dnešní politická pravice a co je třeba udělat pro to, aby zůstala politicky relevantní a neztratila svoji identitu.Pokud čtenáři Zvědavce četli můj článek „Pravice nebo Levice?“, tak již vědí, jak pohlížím na dichotomii pravice a levice na politické scéně. Nemyslím, že pravice dnes znamená nějakou podstatnou opozici proti levici a naopak, protože v obou případech neexistuje vůle ani přesvědčení směřující k zásadním změnám stávajícího liberálně demokratického systému, či ke změně paradigmatu nové společnosti, jímž bychom se mohli vymanit z kleští demokratismu a trhové manipulace se vším, co lze přepočítat na peníze.

Na druhou stranu je mi známo, že iniciativa D.O.S.T. minimálně vystupuje, byť velice opatrně a nesměle, právě proti dávno zrozenému a stále se utužujícímu paradigmatu liberální společnosti, jímž se v základech lidského života ničí tisícileté tradice a porozumění lidské přirozenosti. Byl jsem proto zvědav, jak se k danému tématu postaví.

Úvodní vystoupení

V první polovině dvouhodinového setkání vystoupili se svými předem připravenými příspěvky pozvaní hosté Petr Hájek, Roman Joch a Adam Bartoš. Za občanské sdružení D.O.S.T. potom pan Michal Semín. Myslím, že první dva hosty není nutné představovat. Na jejich vystoupení jsem byl nejvíce zvědav a musím říct, že mě zklamali, i když zároveň musím podotknout, že nepřekvapili. Právě tito dva pánové jsou podle mě jasným důkazem, že operovat na dnešní politické scéně s pojmem pravice jako s něčím, co může přinést změnu ke kvalitativně lepší budoucnosti, prostě a jednoduše nelze. Otázka, zda se v pravici skrývá potenciál alespoň na drobná zlepšení. Mám obavu, že ani to ne, protože pokud někde dnes na pravé straně zaznívají ideje, jimiž by mohla být pravice obrozena, odehrávají se na ultra-konzervativní scéně, která přímé zastoupení v politice nemá.

Roman Joch

Projev novopečeného poradce předsedy vlády Romana Jocha připomínal liberální konzervatismus, jímž se má zakonzervovat prozápadní doktrína konečného vítězství militantního kapitalismu a konce dějin v náručí evangelizace demokratismem USA a nového světového řádu. Svůj kritický pohled na současný stav české politiky vyjádřil termínem „socialismus pro bohaté“. Pokud se někdo domnívá, že tím měl na mysli predátorský komplot nadnárodních korporací a finančních elit, mýlil by se. Podle pana Jocha celý problém tkví v přebujelé administrativě státu a korupčním přidělování státních zakázek soukromým lobby, které tak bohatnou na úkor daňových poplatníků. Jakkoliv jde o poněkud vyčpělý a s hlavními problémy se míjející postřeh, z hlediska jeho konstatování na nejvyšší vládní úrovni je jistě bohulibý, rozhodně od něho však nelze očekávat nějaký optimismus pro věci příští. S podstatou systému to nehne a boj proti korupci deklarují všechny strany politického spektra již mnoho let. S jakými výsledky, to všichni víme.

Co mě však na jeho tezích rozladilo, byl apel na skálopevnou věrnost našemu začlenění do struktur NATO a politice USA, na jehož pozadí rozvinul ideu nekompatibility české obranné doktríny s expanzivním vojenským zaměřením Ruska. Nechci být špatným prorokem, ale pokud český stát něco opravdu ohrožuje, je to imperiální politika síly ze strany USA, a od Ruska se můžeme nadát naopak záchrany, či alespoň zmírnění jejího zničujícího dopadu. Potěšující na druhé straně bylo, že právě tento „konzervativní“ postoj vlády byl nejvíce napadán účastníky setkání, kteří se v druhé části přihlásili do diskuse. Rovněž hodnocení Ruska panem Jochem, při němž odkázal ruský národ ke kulturně zcela odlišné a námi nepochopitelné mentalitě východních národů, jako je například Čína, mi připomíná přetahování nevědomých oveček českého národa na vařené nudli. Těžko uvěřit, jaký přelud či politický zájem vede naše státníky k tomu, aby Rusko vyřadili z Evropy, kam historicky patří stejně jako všechny ostatní slovanské národy. Navíc historická spřízněnost všech slovanských národů, od nichž Rusko rozhodně nelze oddělit, je jistě méně zpochybnitelná, než „tradiční“ vztah Čechů k anglofonním národům euroatlantické aliance. Byla jen na místě pozdější připomínka jednoho s diskutujících, že nás tito přátelé moderního věku zradili vždy, když se jim to hodilo do krámu.

Petr Hájek

Poněkud opatrnější byl projev zástupce vedoucího Kanceláře prezidenta republiky Petra Hájka. Pronesl několik tezí o tom, co neznamená skutečná pravice, s konstatováním, že taková pravice dnes neexistuje a není po ní ani poptávka. Pokud by někdo čekal jasnou specifikaci oné pravé politiky, nedočkal by se. Podle pana Hájka je pravice jednoduše totéž, co obhajování svobody. Sice mírně posunul proti duchu liberálních tezí nositele svobody z individua na celé skupiny, neznamená to však, že vnesl do celé věci větší jasno. Filosofovat o svobodě je velice vděčné téma, zvláště když na začátku prohlásíme společně s panem Hájkem, že tady nebudeme řešit, co to ta svoboda vlastně je.

Další jeho teze měla ovšem mít již takřka zlomový význam, vyzněla však jako naivní protimluv. Prohlásil totiž, že svoboda není myslitelná bez křesťanství. Jakkoliv tím měl na mysli fakt, že v evropském prostoru nelze myslet nic vážně bez odkazu na křesťanské kulturní kořeny, je taková teze hodná vážného zamyšlení nad tím, kudy se vlastně ubírají myšlenky dnešních státníků, nikoliv nad podstatou vlastní svobody a hnutí těch, kdo o ni poctivě usilují. Korunu všemu pan vicekancléř dal tím, když v následné diskusi prohlásil, že úlohou pravice není mít vize. Jistě, při hlubokém zamyšlení je se možné dovtípit, že pro pana Hájka je pravá politika taková, která nevymýšlí, nekonstruuje, ale opírá se o zkušenosti, tradice a věčné pravdy vyplývající z lidské přirozenosti. O jaké tradice a pravdy se ale chce dnes opřít, když všechny byly liberalismem vyvráceny, o tom se už jaksi nezmínil. Takže minimálně bez vizí obnovy tradiční společenské funkce člověka to asi nepůjde.

Adam Bartoš

Adam Bartoš, coby třetí řečník úvodní části Hovorů, sice nevyslovil žádnou vizi, jak by měla fungovat pravice v postmoderní verzi liberalismu, alespoň však oproti starším a zkušenějším předřečníkům našel odvahu nepokrytě pojmenovat, čeho se týká současná evropská integrace a globalizace. NWO, nový světový řád projektovaný jako ryzí konspirace či spiknutí elit proti prostým občanům západního světa není myslím dnes již pro nikoho tajemstvím. Považuji ovšem za pozitivní, když o něm v pravdivých souvislostech promluví člověk na takovémto fóru. A pan Bartoš byl takovým člověkem. Zbývá nyní podstatná otázka: Co s tím? Takovou odpověď ovšem již těžko mohl podat, a to i v případě, že ji zná. Na to ještě není zralá doba, zdá se.

Michal Semín

Poslední příspěvek byl nesen z pozic katolické církve ústy protagonisty sdružení D.O.S.T. Michala Semína. Hovořil hezky a hovořil o etickém kodexu a duchovní vyspělosti jako základním předpokladu lidské svobody. Proti jeho slovům nelze nic namítat, jen by se člověku chtělo postesknout nad tím, proč katolická církev dělá tak málo pro nápravu věcí lidských a systému, který člověka degraduje na disponibilní zásobu konzumních zvířat pro potřeby oligarchů. Možná by mi oponoval, že přece dělá hodně. Otázka ale potom zní, proč to není nikde vidět?

Diskusní blok

Co se týká druhé části setkání, v níž měla probíhat diskuse a na niž zůstalo 45 minut, není myslím příliš o čem psát. Vedle již řečené obhajoby Ruska a přitakání konspiračním teoriím společně s panem Bartošem stojí za zmínku krátké vystoupení Petra Macha ze Strany svobodných občanů. To, že se zastal nároku každého občana na svobodu, byť by šlo o občana nevěřícího, proti tezím pana Hájka, na tom asi není nic tak zajímavého, nakonec SSO je politická strana, která má svobodu ve svém názvu a ve své liberálně konzervativní politice si starosti s definicí svobody, kritikou liberálního trhu či s nějakými myšlenkami na změnu paradigmatu nedělá. Úsměvná byla o všem jeho replika na tvrzení pana Hájka, že dnes neexistuje poptávka po pravicové politice. Podle pana Macha je cca 30 tisíc voličů strany SSO přece dostatečným důkazem takové poptávky. Inu je vidět, že ani s obsahem pojmu pravice nemá strana SSO nejmenší problém, natož pak s nějakými novými myšlenkami.

Poněkud zarážející je postoj obou ve vládě ukotvených pánů Jocha a Hájka ke křesťanství. Jak si jinak vysvětlit, když při obhajobě svých názorů v diskusi svorně prohlašovali, že křesťanství je výdobytek západní civilizace? Pletou si snad světové strany a za „západ“ považují starověké kultury při východním pobřeží Středozemního moře? Nebo snad mají židé svůj původ v USA? Pravda, dnes by se to tak mohlo zdát. Nicméně pokud pan Hájek deklasuje pravoslavnou církev jako východního odpadlíka křesťanské víry a služebnou světské moci, potom asi vůbec neví, co to křesťanství ve své podstatě je a nakolik se světské mocenské ambice právě katolické církve jeho původní funkci zpronevěřily. Snad by si západ mohl vzít příklad z toho, jak pravoslaví dosud pečuje o duše svých věřících bez závislosti na tom, kdo je zrovna v Rusku u moci.

Shrnutí

Pokud bych mě shrnout, jak první setkání účastníků „Hovorů na pravici“ vyznělo, musím říct, že rozpačitě. Rozpačitost čišela nejen ze značně nejednotných postojů a názorů všech zúčastněních, ale hlavně z toho, jak důsledně se vyhnuli všem konkrétním a bolestivým problémům současné společnosti. Nepadlo ani slůvko o zlořádu volného trhu, o jeho tunelování soukromými bankami, o totalitní vládě politických stran, o přežitku demokracie, o nefunkčním právním státě, o militarismu USA, o pravých příčinách ekonomické krize a jejím pokračování, ani o vymývání mozků sdělovacími prostředky.

Vedle obecných a nezávazných tezí jediné, o čem šla řeč, bylo již Hradem otřepané téma demokratického deficitu EU, jejího socialistického establishmentu a otázky zachování suverenity národního státu. Nutno rovněž říct, že názory v tomto se dělily klasicky půl na půl. Polovina pro, polovina proti integraci. Snad není tak těžké pochopit, že zachování národa jako takového, rozvoj jeho kultury a identity má málo společného s tím, kudy procházejí hranice moderního státu, v němž se národ zrovna nachází. Osobně nejsem navíc přesvědčen, že posílení státní suverenity českého státu pozvedne kulturní úroveň lidí v této naší malověrné kotlině. Spíše naopak. Tím se ovšem v žádném případě neřadím k Havlovým „pravdoláskovcům“, o nichž na Hovorech s posvátným rozohněním jako o nepříteli pravice mluvil pan vicekancléř.

Na závěr bych chtěl říci, že účelem tohoto článku není odsoudit iniciativu D.O.S.T., jíž jsem sám signatářem, jako marnou a zbytečnou. První setkání z cyklu Hovorů na pravici ještě nemusí být nepochybným ukazatelem, kudy se jejich myšlenkový obsah bude vyvíjet. Můžeme se dočkat i nejednoho překvapení. Tak uvidíme, jak budou vypadat další rozhovory. I když s pojmem „pravice“, jak se obsahově vytříbil v éře liberalismu, bych je pokud možno nespojoval. S tradičně konzervativním směrem myšlení ano.


Zle, matičko, zle! Švarcenberci zde

(ve vysílání radia Český rozhlas 2, v pořadu Toulky českou minulostí, zaslechl jsem něco co me moc pobavilo a zároveň co mi doplnilo nějaké znalosti. Jde především o rodinku a pokrevní linii světovládců schwarzenbergů. A tak neomaleně a bez svolení, publikuji přepis pořadu, který jsem sehnal ZDE, proto abych vám též přiblížil zákulisí historie která se opakuje a to pod stále stejným jménem Schwarzenberg. Zvýraznění textu a případné poznámky v závorkách sou dílem myslichvostu - nespojujte si je prosím nijak s názory či praci ČR2 či pana J.Veselého)

0807. schůzka: NORMALIZACE
Josef Veselý

NEDĚLE 12. PROSINCE 2010 V 8.05 HODIN
ČTVRTEK 16 PROSINCE 2010 V 17.30 HODIN

Pomozme si dobovou anekdotou. Ve výstižné zkratce nám dovolí nasát doušek atmosféry, jaká u nás a vůbec v rakouské monarchii vznikla po porážce revoluce roku 1848. Sedlák po ránu zapřahal koně před svým gruntem. Kolemjdoucí četník se zamračil a zahájil šetření, neboť zjistil, že na domě chybí cedule s číslem popisným.To byl přestupek číslo 1. Sedlák se začal horlivě omlouvat. Ceduli prý shodil vítr, má ji doma a hned pro ni doběhne. Tím se ovšem dopustil přestupku číslo 2, neboť opustil koňský potah. Četník mezitím zahlédl na dvoře volně pobíhajícího psa. Jestli než si stačil přestupek číslo 3 zapsat, vyšla z domu selka s řežavým popelem, čímž se dopustila přestupku číslo 4, totiž neopatrného zacházení s ohněm. Načež vracející se sedlák příval pohrom zkroušeně komentoval slovy: Člověk se už ani nemůže pohnout, aby se neprotivil zákonu!“ čímž se dopustil přestupku číslo 5, protože hovořil neslušně a kladl odpor četníkovi.

Poněkud vousatá nadsázka. Měla však racionální jádro – v tom, že padesátá léta spoutala krok za krokem život do neproniknutelné spleti nařízení, příkazů a zákazů, které normální smrtelník nemohl znát, o to víc však byl pod byrokratickým a policejním dozorem. (jako dnes že) Úřednický aparát státu včetně nově budované instituce četnictva během několika let početně vzrostl na šestinásobek. To vše byla možná hlavní cena (či přesněji nejtěžší trest) za předchozích několik měsíců revolučního „chaosu a demagogie.“ (Chaos a demagogie… tak se teď říkalo svobodě.) S příchodem knížete Felixe Schwarzenberka do čela vlády byl nastoupen tvrdý kurs obnovy absolutismu a starých pořádků. (a začíná se to opakovat) Muž, který posadil na trůn mladičkého Františka Josefa I., ústavnost hodil přes palubu a s pomocí generálů porazil revoluci roku 1848, se jmenoval celým jménem Felix Ludvík Jan Nepomucký Bedřich kníže Schwarzenberk. Narodil se roku 1800 jako čtvrtý potomek a druhý ze tří synů Josefa Jana ze Schwarzenbergu a kněžny Pavlíny, rozené vévodkyně z Aehrenbergu. Jeho matka, která nešťastně zahynula při požáru na rakouském vyslanectví v Paříži roku 1810, se mimořádně vzorně starala o všech svých devět dětí, podle zásad francouzského filosofa Jeana–Jacquese Rousseaua. Všichni tři synové pocházející z tohoto manželství významně zasáhli do politiky Rakouska a českých zemí. Předkové knížete Felixe, Schwarzenberkové, byli vlastně nástupci Rožmberků. Právem se považovali za nejbohatší šlechtický rod u nás. Vlastnili 99 panství, přičemž centrem jejich majetků byly jižní Čechy.(majetek dnešního černohory je též obrovský a to natolik, že dokázal před volbami oblbnout půlku národa, která stejnojmeně vyla písníčku: kdo už si nahrabal, víc nepotřebuje, proto ho budu volit, neboť mu jde jen o dobro nás a čr - blbci)
Kníže Felix pocházel z krumlovské větve (byla a dodnes je ještě orlická větev); v Českém Krumlově také přišel na svět. Jeho starší sestru Eleonoru, provdanou za generála Windischgrätze, dostihla za svatodušních bouří v Praze zbloudilá kulka a zabila ji. Starší bratr knížete Felixe, dědic schwarzenberských statků Jan Adolf, vybudoval v Třeboni známou rodinnou hrobku a přestavěl zámek Hlubokou v romantickém stylu takzvané anglické windsorské pseudogotiky. Mladší ze sourozenců Bedřich vystudoval bohosloví, stal se nejprve arcibiskupem salcburským, roce 1850 pak pražským. A jejich sourozenec kníže Felix – tento elegantní a vzdělaný kníže začal kariéru jako voják, uplatnil se však především jako diplomat. Zastupoval Rakousko v řadě metropolí. Působil jako atašé na velvyslanectví v Petrohradu. Pak byl přidělen na rakouské velvyslanectví v Londýně. První dva roky svého působení ale strávil na dlouhodobých mimořádných misích v Rio de Janeiru, Madridu a Lisabonu. Těsně před návratem do Londýna získal diplomatickou hodnost velvyslaneckého rytíře, srovnatelnou s dnešní hodností tajemníka. Dvě léta strávil na rakouském velvyslanectví v Paříži. Když jeho pařížská mise skončila, věnoval se kariéře v armádě. Dosáhl hodnosti plukovníka. Když se znovu vrátil k diplomatické profesi a odjel do Turína, hlavního města tehdejšího Sardinského království, jako velvyslanec a zplnomocněný ministr Rakouského císařství. Poté svůj post v Turíně vyměnil za pozici velvyslance v Neapoli, hlavním městě Království obojí Sicílie, a tam zůstal do revolučního roku 1848. Revoluce v Itálii ohrožovala mocenské pozice Habsburků, proto sem vyslali armádu. Vojenského tažení se jako dobrý znalec místních poměrů zúčastnil i Felix Schwarzenberk, nejdříve v hodnosti generála, později polního maršála. Při této příležitosti také vykonával funkci milánského guvernéra. Podobně jako Metternich proslul aristokratickým sebevědomím, šviháckým vystupování i avantýrami, plynoucí údajně z jeho „magnetického vlivu“ na ženy. Fungovalo to na všechny. Tedy: prý. Revoluční události přivedly Schwarzenberka zpět do Vídně, kde se rychle stal jedním z nejodhodlanějších mužů dvorní strany. Tento obdivovatel ruského cara Mikuláše, rázný, neústupný a chladnokrevný hráč, navrhl vyřešit spletitou situaci Habsburků podle zdánlivě prostého receptu. Vůdčím heslem se mu stala obnova ztracené autority trůnu, a to obnova všemi dostupnými prostředky. Těmi mínil hlavně ozbrojenou moc. V listopadu 1848 stanul v čele vládního kabinetu silné ruky. Už předtím vyvinul úsilí, aby slabý a slibem ústavnosti kompromitovaný císař Ferdinand odstoupil. Schwarzenberk tvrdil, že na trůn je třeba posadit panovníka, který nikomu nic nenasliboval a kterého by bylo možno „ukázat vojsku.“ Vojáka tělem a duší spatřoval v osmnáctiletém arcivévodovi Františku Josefovi. Když se Schwarzenberkovi podařil nejdůmyslnější manévr kariéry a ten mládenec z rodu habsbursko–lotrinského vskutku usedl na trůn, uprázdněný Ferdinandem, stanul o třicet roků starší císařský rádce v zenitu své dráhy: Schwarzenberk se stal šedou eminencí říše, dostal přezdívku »rakouský konstituční Richelieu« a ve všem za nezkušeného panovníka fakticky rozhodoval. (kdopak nám asi dosadil Havla, kdopak nám asi dosadil Vondru, Švejnara co?) O tři měsíce později dal rozehnat kroměřížský ústavní sněm. Za dalšího půl roku jeho generálové s pomocí ruské intervence rozdrtili revoluční pokus Uhrů o získání samostatnosti. Svoje normalizační dílo pak Schwarzenberk završil takzvanými silvestrovskými patenty z roku 1851, kdy byla »pro dobovou nevhodnost a nepřiměřenost« zametena pod koberec i takzvaná březnová oktrojírka – prozatímní ústava. Dlouho se však ze svých úspěchů netěšil: o čtvrt roku později obnovitel starých pořádků náhle zemřel, skosen mrtvicí. Byla mu padesát dvě léta. A Schwarzenberkova odkazu se chopil jeho pilný spolupracovník Alexander Bach.

Zle, matičko, zle!
Švarcenberci zde:
jeden, ten je jenerál,
a druhý je kardinál,
zle, matičko, zle!
Zle matičko, zle! Švarcenberci zde: jeden drží karabáč, druhý říká Otčenáš, zle, matičko, zle! Zle, matičko, zle!
Švarcenberci zde:
jeden, ten je arcibiskup,
a druhý je také špicbub,
zle, matičko, zle!

(jak výstižné a stále platné) Zajisté poznáváte, verše klasika české novinařiny Karla Havlíčka zvaného též Borovský. Premiér Schwarzenberk mu musel notně ležet v žaludku. Takto přetextoval i známou lidovou písničku. Mně se, mně se, mně se, mně se všecko zdá, že pan Švarcenberk o ústavu hrá. Mně se, mně se, mně se, mně se všecko zdá, že o konštituci hrá, to obležení nadarmo není, to se časem svým v robotu změní!... Mně se, mně se, mně se, mně se všecko zdá, že o konštituci hrá… Berte to prosím o naši snahu o obohacení tohoto rozhlasového seriálu tím, že jsme nabrali dvě hrsti – z pokladnice naší lidové písně a české poezie. Už za pana premiéra Schwarzenberka se každé lidské hnutí dostalo pod dozor eráru. Všemocný stát už zase kontroloval, co občan smí dělat, říkat, psát, jak se může bavit, pohybovat, cestovat, oblékat se, jak smí spořádaně vypadat. I to, jak člověk vypadal, bylo hodno přísného dohledu. „Revoluční“ plnovousy, kravaty nebo klobouky byly důvodem k velmi vážnému podezírání. Občanské svobody ale nebyly úplně zlikvidovány, formálně platily dál, avšak soustavou zákonných norem byly fakticky okleštěny, zpola zbaveny obsahu. (to nám připomíná ne minulé časy ale ty dnešní) Což nám všem asi něco připomíná z minulosti poměrně nedávné, ale… jakpak to probíhalo za habsburské normalizace? I nadále například platila svoboda sdružování, nicméně podle spolkového zákonu z roku 1852 bylo možno jakoukoli organizaci založit teprve po udělení koncese, a tu úřad přiznal jenom korporacím na první pohled neškodným a krotkým, třeba pěveckému sboru… nebo zkrášlovacímu klubu. I schůze se mohly konat, ale pořadatel je musel předem ohlásit a získat souhlasný „štempl.“ Návrat „starých pořádků“ ovšem v žádném případě nebyl žádným návratem do dusných metternichovských časů. Režim se poučil.(!!!) Ve snaze o normalizace poměrů hledal nejrůznější formy (které bychom mohli dnes označit jako „absolutismus s lidskou tváří,“ jak jsme o tom ostatně už mluvili). Projekt porevoluční normalizace nevycházel přímo z císařských komnat. Vždyť novic na trůně neměl a ani nemohl mít jasnější představu o tom, jak zacházet s vladařským žezlem. Strategie i »jízdní řád« nového režimu za pochodu vytvářeli především zkušenější lidí stojící po císařově boku. Až do své smrti v dubnu roku 1852 byl strůjcem politiky premiér Felix kníže Schwarzenberk. Vedle něho a zejména po něm hrál cosi jako utlumené první housle ministr vnitra Alexander Bach. Ono to všechno vypadalo jako taková hra. Notně improvizovaná. V tom spekláklu udržovala Schwarzenberkova vláda veřejné mínění v iluzi, že pokračuje v uskutečňování, ba v prohlubování leckterých oprávněných požadavků revoluce, nyní tak ovšem činí jemnějšími metodami a za rozumného řízení„shora.“ Ve skutečnosti vláda vymoženosti revoluce drtila jednu po druhé. Ze stolu nebyl smeten ani princip parlamentního zastoupení. Naopak. Začalo se hovořit o zřízení zemských sněmů ve většině zemí monarchie. Jejich vznik byl plánován na podzim roku 1850, aby pak na jaře 1851 mohl být svolán sněm celoříšský. Počítalo se i s volbami, třebaže nový, takzvaný kuriový systém měl podstatně zvýhodnit voliče majetné. Zároveň probíhala tvorba nových zákonů, daňová reforma, přestavba gymnaziálního i vysokoškolského studia. Vznikala nová struktura státní správy, rodil se systém okresů a krajů. A tak mezi rozbitím italského i uherského odboje, a posledním prosincem roku 1851, kdy se obyvatelé říše dočkali novoročního dárku v podobě proklamace nové verze absolutismu, uplynuly skoro dva roky politického lavírování. (Ono se dá lavírovat klidně i dvacet let…) Státní moc hrála podobnou hru, jakou si posluchači pamětníci vybaví po roce 1968. (Anebo po úplně jiném datu.) Po tom osmašedesátém se předstíralo, že reformní jaro pokračuje, však jinými formami, volnějším tempem. Řízeně, tedy už nikoli chaoticky, čili i promyšleněji, proto pomaleji. Vláda prostě dost dlouho budila dojem, že chce uskutečnit rozsáhlou přeměnu říše, sice cestami klikatějšími, nicméně v duchu někdejších revolučních hesel. Přitom všechno bylo vědomě programově provizoriem. Ústava, nové zákony, reorganizační zásady. Tvrdilo se, že definitiva nastane, až všechny opatření posvětí svým souhlasem nejvyšší legislativní orgán – příští říšský sněm. Ona to byla taková svým způsobem ukolébavka… A dokonale fungovala – veřejné mínění se kojilo bláhovými nadějemi na pokojnou demokratizaci poměrů. Otřesená koruna byla po ony dva roky „normalizačního přechodu“ nápadně krotká. Neměla odvahu riskovat nový výbuch vášní, a tak se hrálo na vábničku slibů. Kde co se „připravovalo,“ výnosy byly „předběžné,“ zákony „prozatímní.“ Rakouská monarchie měla krásnou liberální ústavu, v níž bylo obsaženo skoro vše, co se muselo líbit. Byl zde příslib silné vlády, odpovědné demokratickému parlamentu (jenž měl být teprve zvolen, což se už nestalo).Byly zde záruky autonomní správy pro jednotlivé země. Také garance širokého vějíře občanských práv a svobod. A že už byl jeden (ten kroměřížský) parlament rozehnán? Že říšská ústava (tedy březnová oktrojírka) byla narychlo ušito u úřednického stolu? Že byla národům říše vlastně vnucena, vybubnována formou císařského patentu? To všechno se zdánlivě jevilo jako druhořadé, šlo přece jenom o jakási nouzová opatření v mimořádné situaci, simulovalo se. Nikoli poprvé, nikoli naposled v našich dějinách. Když konsolidační program dospěl do nezvratného stadia, došlo k prvému ze dvou strategických tahů, které vlastně znamenaly tichý státní převrat. 20. srpna 1851 podepsal císař tři dekrety. V prvním učinil vládu odpovědnou pouze své osobě, podřídil si ji. Ve druhém učinil totéž i s takzvanou říšskou radou, dosavadním poradním orgánem vlády. Ve třetím pověřil knížete Schwarzenberka, aby se svými ministry prozkoumal vhodnost a smysluplnost« realizace ústavy, jejíž obsah i dikce podle panovníkova názoru zastaraly. A to už byla zřejmě předzvěst konce hry na ústavnost… Finále se dostavilo brzy, o čtyři měsíce později, v takzvaných silvestrovských patentech, kterými ze sebe rakouská monarchie setřásla „špínu chaosu a demagogie“ (tedy špínu revoluce, aby bylo jasno), a kdy také vládní březnová oktrojírka vyla smetena.A namísto ní: Zásady pro organické řízení zemí Rakouského císařství (takhle se to jmenovalo…) .Znamenaly nástup panovnického absolutismu se vším všudy. „Hodili jsme ústavnost přes palubu!“ Tato slova – ono množné číslo je císařským majestátním plurálem – tedy tato slova napsal jedenadvacetiletý mladík, sedící na habsburském trůnu své matce koncem srpna roku 1851. A ještě pyšně doplnil: „Rakousko má nyní opět jediného pána.“ Vskutku tomu bylo tak. Dva roky poté, co utichly zbraně na italské a uherské frontě, se „normalizátorům“ podařilo pohřbít i poslední zisky revoluce 1848. Rozvrat byl překonán, konsolidační proces završen. Zbytky demokracie a liberalismu padly za oběť nové éře absolutismu. Naposledy v historii bude Rakousku pro příštích devět roků autokraticky vládnout panovník „z boží milosti.“ Teprve rok 1860 a předchozí válečné pohromy ho přinutí, aby opět začal naslouchat i jiným hlasům a jiným radám. Poté, co Rakušané zaznamenali velké vítězství u italské Novarry na jaře, povedla se jim bitva u uherského (dnes rumunského) Világoše. Slovo „világoš“ se v lidové české mluvě používalo pro velký výprask; kolektivní lidová paměť tak uchovala vzpomínku na jednu obzvláště povedenou bitvu z roku 1849 u městečka tohoto jména. Obě zdařilé bitvy se tedy odehrály v prvním roce vlády Františka Josefa I. byly však zároveň posledními, která mohl panovník oslavit. Ačkoli se považoval takřka za vojevůdce a pyšnil se vojenskými znalostmi, napříště ho už čekaly jenom samé výprasky. Národnostní a politické problémy v obou pacifikovaných habsburských državách zůstaly ovšem nevyřešeny. Zato nenávist vůči všemu rakouskému se mezi italským a uherským obyvatelstvem ještě prohloubila. Tím víc, že Vídeň zvolila i pro čas míru nešťastnou okupantskou politiku, kdy pořádek nastolovala ozbrojenou mocí. V Lombardsku a v Benátsku zavládl teror poprav, věznění, majetkových konfiskací, dokonce byly veřejně bičovány ženy za to, že si troufly zazpívat protirakouskou píseň. Ještě krutější poměry zavládly v Uhrách. Byli popraveni ministerský předsedy Batthyány a 13 zajatých generálů, celkem bylo vykonáno 114 hrdelních trestů. Kossuthovi a některým dalším prominentům se podařilo uprchnout. Asi dva tisíce důstojníků se na léta ocitlo v žalářích. Stanné právo přetrvávalo po řadu let. Teror v Uhrách organizoval nový vojenský velitel, zupácký generál Julius von Haynau, který si už předtím vysloužil ostruhy v severní Itálii a proslul svým sadismem jako „bestie z Brescie.“ Je samozřejmé, že jak Italové, tak Maďaři jenom čekali na vhodnou příležitost, aby se znovu pokusili nenáviděné rakouské jho svrhnout. Italům svitla naděje v roce 1859, Maďaři se dočkali v roce 1867, jenomže to už bychom na své cestě dějinami předběhli příliš.

Zde životopis Karl Johannes Nepomuk Josef Norbert Friedrich Antonius Wratislaw Mena von und zu Schwarzenberg
(to si počtete, zvláště ti, kteří ví něco málo o NWO, Iluminátech, Bilderbergu apod.)

A nějaké historické info navíc: Schwarzenbergové jsou původem franský šlechtický rod, poprvé doložený v roce 1172 pod jménem Seinsheim (pod tímto jménem vystupovali až do 15. století)

Olympics 2012 - illuminati and freemason symbolic

Britský Guardian: Je letní olypmiáda v Londýně součástí plánu ovládnout svět?
by CyberWiseman


“>’Když byli v květnu veřejnosti odhaleni maskoti olympiády v Londýně Wenlock a Mandeville, celkové reakce byly jedny z nejhorších. Tyto podsadité, jednooké kreratury s kovovou kůží, které podle organizátorů vznikly z kapek roztavené oceli během stavby Olympijského stadionu, většina lidí a médií interpretuje jako mimozemšťany.
“>Co mají mokulární mimozemšťané společné s olympiádou? Rok předtím bylo logo olympiády vítáno s posměchem a překvapením. Vyčerpaní pozorovatelé shledali tyto designy jako odrazy státní bitské kreativity, ale malá menšina má zcela jinou odpověď: Jsme připravováni na uskutečnění Nového světového řádu způsobem největšího podvodu historie.
http://www.guardian.co.uk/uk/2010/dec/05/olympic-games-2012-alien-conspiracy-theory

“>Deník Guardian prakticky napsal to, co jsem psal už v červenci. Divné ale je, že o tom píše britský Guardian. Opět to znamená, že je něco špatně.

>http://www.jedenacteho-zari.7x.cz/novinky/2012-londyn.html< >Video v původním článku že je smazáno.

Zdroj hptruth.info/britsky-guardian-je-letni-olypmiada-v-londyne-soucasti-planu-ovladnout-svet



vsimete si ve videu zednarske-iluminatské symboliky: šachovnice,duha,pyramidy,zion,heilovavání,obracené 5cípe hvězdy,



A něco málo postřehů z chatu na skype:

Mám pocit, že na hned začátku řeknou welcome to next age.

Celé to působí spíš jako horor, pobarvené depresivní hudbou, africké
šamanské bubny na začátku.



A ty výrazy lidí - dítě, co si hraje s drakem, najednou ztuhne, když
vidí, co nad ním letí - vedle něj se objeví stín - to je přesně jako ve
dni nezávislosti, jak je zastíní ta loď... úředník v šoku...


jak je to dítě v parku - je tam v pozadí budova se sloupy - takové
sloupy mají ve znaku zednáři. A když dítě sleduje ty papírové pásky, tak
vlevo létá helikoptéra...


Na prvním "výkresu" je nahoře napsané shelter and shade!

určitě tam těch symbolů bude víc

rodina na lodi - určitě to neevokuje nic příjemného, spíš horor "ptáci",
strašidelná hudba

jak se objeví ten stadion jako na černobílé obrazovce - 2x - tak poprvé
vypadá normálně, podruhé jako že se hroutí!

ke konci něco říkají - jak tam jsou ti běžci, moc nerozumím, ale
zaslechu z toho "í tý".

konec je obzvášť zajímavý - vše se tváří, že zase odlétá, ale jak je ten
malý kluk na ploše, tak to kolem něj přistává to znova - vysouvá to
nožičky - to největší - a za tím začnou vykukovat ty malé lodě - stálý
dozor. Takže od té doby lidi doslova obklopeni mimozemšťany ? Kluk se
netváří moc vesele.

11:11 jsem tam nikde neviděla

Mně to přijde dost jasný... příprava... až celý svět bude koukat na
hry...nejlepší by bylo při zahájení, to má velkou sledovanost, je to
zábavné...

jedno ofiko video zde http://www.youtube.com/watch?v=G0u_Zjeuns0&feature=channel

další ofiko zde http://www.youtube.com/watch?v=Yz47ZQlBwmQ&feature=channel

nebo toto SATANS OLYMPIC LOGO 2012 + Rik Clay's 2012 Olympic Research

nebo tady, na konci pyramida a dva sloupy http://www.youtube.com/watch?v=mzzvotTlUTI&feature=related

A společné téma

Illuminati FIFA

Revizore boj se, jdem po tobě

Černí Pasažéři United - Praha


O co tu jde?
O jízdu na černo, chtělo by se hned říct, ale omyl, jde tu o mnohem víc...každopádně, jízda na černo je bezesporu ta nejzábavnější část celé téhle záležitosti. Už jste slyšeli o OpenCard? Špatný vtip, já vím...no každopádně o tu tady jde také. No a potom ještě o nové pravomoci, které revizorům nedávno přiřkl Nejvyšší soud a plánované zavádění turniketů v městské hromadné dopravě. To je ve zkratce to hlavní...jestli toho může být víc se časem teprve uvidí.



O co tu jde, detailněji...
Upřímně (a na plnou hubu), připadá mi, že s námi Magistrát hlavního města pěkně vyjebává. Ano, primárně tu mám na mysli úspěšně dokončený tunel zvaný OpenCard (kdo tipoval Blanku, tak nebyl daleko od pravdy, ale psal jsem jasně "dokončený" a "úspěšně"), a pak o další plánovaný drobný tunýlek ve výši 3,5 miliardy, které jako mávnutím kouzelného proutku schramstne zatraceně lukrativní zakázka na provoz turniketů v MHD...OpenCard se moc nechytla, tak nám ji nakázali a projistotu si to posychrovali zvýšenými pravomocemi revizorů. Co s tím uděláme? Ke konkurenci jak je známo přejít nemůžeme a to z prostého důvodu, že tu prostě žádná konkurence není. Z nehlubších hlubin lidké zoufalosti byla tudíž založena unie černých pasažérů - Černí Pasažéři United reflektují znepokojenost se způsobem řízení veřejné městské dopravy, která nejde na ruku cestujícím, ale všem ostatním. Cílem Černých Pasažérů United je přetvořit městskou hromadnou dopravu tak, aby byla nejvýhodnější opět pro cestující. Vtipné na celé věci je to, že o podobě této naší přeměny rozhodne Magistrát, avšak tentokrát ne ze své vůle, ale svým vlastním svědomím...a rozhodne o tom svědomí již vykonaných "činů"...jak toho chci docílit? Čtěte dále...

OpenJackpot

Chachá...teď to teprve začne být zábavné. Už jste koukali na stránky OpenCard? Pokud ne, tak vám musím doporučit sekci o jejím zabezpečení, dočtete se, že zneužití údajů z OpenCard je "naprosto nemožné", protože karta je chráněna asi tak milionem šifrovacích kódů...no uvidíme...TÍMTO TOTIŽ OFICIÁLNĚ VYHLAŠUJI SOUTĚŽ O CRACKNUTÍ SLAVNÉ A NEDOBYTNÉ OPENCARD. Každá správná soutěž však musí mít výhru o kterou se bude hrát. Ano správně, tím je náš OpenJackpot. A protože je to "otevřený" jackpot, není jeho výše pevně stanovena. Funguje to následovně: začínám u sebe, ale kdokoliv se může přidat. Pokaždé, když pojedu načerno, připíšu do jackpotu 26Kč (cena jedné jízdenky) a aktualizuji jeho výši zde na stránce (jako motivaci ;-). Hned vedle je počítadlo a formulář, pomocí kterého může kdokoliv z vás "přislíbit" načerno proježděnou částku do jackpotu. Nebojte se, není zde žádný účet na který máte peníze posílat ;-). Ty si zatím necháte u sebe a teprve v den zúčtování se rozhodnete zda je nakonec pošlete na účet přímo vítezi nebo ne. Ale počkat, to stále ještě není vše. Co když vážně nikdo OpenCard nedokáže cracknout? Pak je vítězem Magistrát a na obsah OpenJackpotu má stejný nárok. Kromě toho - aby to bylo ještě zajímavější, přihazuji celou tuhle "službu" v sázku. Pokud nikdo nedokáže OpenCard cracknout do půl roku, smažu tuhle i všechny ostatní navázané stránky, ukončím své aktivity a ano, pořídím si OpenCard ;-). Pokud se to však někomu povede, pojedeme hezky dál, s ambicí rozjet funkční, organizovanou a neustále se rozšiřující síť černých pasažérů, ke které přihodím jako trest ještě přeposílání SMS jízdenek a službu "Ulov si svého revizora", protože pardon, ale za těch 800 mega nebo kolik, byste to fakt měli mít dostatečně posychrovaný. To je fér nabídka ne? Co ale ještě nevíte je, co tenhle spojenecký systém pro černé pasažéry dokáže...

Černí Pasažéři United
To že revizoři mají nyní nové pravomoci zde už bylo zmíněno, proto musí být černoši nyní ještě více ostražití a ještě více rychlí...a nebo...a nebo musí mít přístup k těm správným informacím ;-). A o tom to celé je, o informacích. Pro naše účely můžete využívat čtyři internetové služby:

Twitter
Asi už jste o něm slyšeli. Skvělá věc tenhle Twitter. Jednu dobu se přes něj kdosi pokoušel přeposílat SMS jízdenky, ale hned jak na něj hoši z DPP trochu zatlačili, nadělal si do gatí a službu vypnul. To nebude náš případ...ale zpátky k pointě. Twitter je neplacená služba přístupná z jakéhokoliv počítače, ale také z většiny telefonů. Celý princip spočívá v tom, že pokud někdo zmerčí revizora, pošle stručný tweet s časem a místem jeho výskytu do naší centrály, odkud se automaticky rozešle všem přihlášeným černým pasažérům. Kromě toho se však všechny zmínky o výskytu a pohybu revizorů zanášejí do plánu města na veřejně přístupné Google mapě (viz. níže).

p.s: a nezapomeňte ještě přelítnout Poslední pokyny dole na stránce, než se na to s nadšením vrhnete ;-).

Google maps
No jo, vážně je možné tam zanášet přesná místa výskytu a dokonce i pohybu revizorů. Ze začátku ta mapa bude asi k ničemu, ale časem se na ní krásně ukáže, na kterých místech, linkách a v kterou dobu se revizoři nejvíce vyskytují. A to už určitě cenná informace je ;-).

YouTube
Pak tu ještě máme YouTube kanál s instruktážním videem, které je zde spíše pro účely sdílení (a tedy šíření) v rámci všech možných i nemožných sociálních sítích (a klidně i pomocí starých dobrých emailů).

Google groups
A nakonec diskuzní skupina na Google groups, která slouží jednak jako diskuzní skupina (překvapivě :-), ale hlavně jako crackovací knowledgebase...to znamená místo, kde mohou uchazeči o OpenJackpot sdílet své zkušenosti s crackováním karty. Troufám si totiž tvrdit, že týmová spolupráce zde bude naprosto nezbytná...takže, moji drazí aspiranti, jste zde více než vítáni ;-).

Facebook (to be done)
Stránka na všemi milovaném Facebooku zatím není (ač byla v plánu). Je to proto, že založit novou stránku může jen ten, kdo má na FB nějaké přátele. S novým účtem si tedy neškrtám. To ale zas až tak nevadí, učelem stránky stejně nemělo být přeposílání informací o revizorech, ale pouze informování o aktuální výši OpenJackpotu (což se dozvíte i zde), případně dalších zajímavostech okolo ČPunited (což se asi také dozvíte i zde). To kvůli "otevřenosti" této sociální sítě, aby z vás členství na této stránce neudělalo černého pasažéra nebo komplice a bylo tedy maximálně bezpečné i z vašeho "privátního" profilu ;-). Pokud jste však skutečně vášnivými příznivci Facebooku a mermomocí tam chcete černé pasažéry, vyhledejte osobu Maestro Smiley a přidejte si ji mezi přátele. Když se vás takhle pár sejde, slibuji, že tam tu stránku založím ;-).

Důležité pokyny
Pakliže jste se rozhodli že do toho půjdete, bude vás asi zajímat co je třeba pro to udělat. Primárně, založit si účet na Twitteru (pokud ho ještě nemáte). Doporučuji však založit nový a čistý účet určený výhradně pro tyto účely. Následně kliknout na Follow na naší stránce. Téměř hotovo. Pak už zbývá si jen zapamatovat formát zprávy, kterou budete tweetovat ze svého účtu v momentě kdy zmerčíte revizora.

Revizorský Sonar
Je nová metoda jak lépe zmapovat MHD pro účely černého pasažéra. Informace o výskytu revizora je pro nás klíčová, ale než nás bude dost na to, abychom byli vždy všude, těžko zachytíme všechny revizory. Pohyb v MHDčku tak pro nás stále znamená určitý hazard. K jeho výraznému snížení má dopomoci princip sonaru. Jak to funguje? Vcelku jednoduše. Pro černého pasažéra má informace o tom, kde se revizoři právě nevyskytují minimálně stejnou hodnotu jako kde zrovna odchytávají. Proto zavádíme do našeho informačního systému také přeposílání zpráv s bezpečnými místy. Je jasné, že zde jde primárně o metro, protože informace o tom, že v desítce jedoucí v 7:35 z Míráku nikdo není má minimální hodnotu. Klíčové jsou hlavně přestupní stanice metra, ale v podstatě ideální bude, pokud vždy pošlete info o stanici na které nastupujete a vystupujete. Spolu s časovým údajem samozřejmě. Syntax zprávy se musí trochu lišit, aby se v tom potom dalo orientovat.

Když je vzduch čistý: d revizoripraha volno čas místo linka
Když kápnete na revizora: d revizoripraha čas místo linka upřesnění

Tedy např.: d revizoripraha 8:25 Můstek =B= Nad schody když tam budou, nebo d revizoripraha volno 0:15 Florenc =C= když bude vzduch čistej. To by mělo stačit, zase to nesmíme moc překombinovat ;-)

p.s.: Soukromé dotazy a zprávy neposílejte přes Twitter, ale písněte mi na mail, protože jinak to půjde rovnou do éteru ;-).

Proč používat naši Direct message místo již zaběhnutého hashtagu #revizori?
Jednak protože budete dostávat informace automaticky na svůj Twitter účet, ale primárně proto, že díky tomu se náš systém nedá zaspamovat (ať už úmyslně či neúmyslně). A věřte, že na zaspamování hashtagu stačí jednoduchej skriptík, případně tlupa kancelářskejch krys ochotně plnících rozkazy svého nadřízeného ;-). Pokud by si někdo něco takového zkusil u nás, tak ho prostě bloknem :-D.

Takže černí pasažéři...NAHOĎTE SVŮJ SONAR! ;-)


Masivní letáková kampaň ČPunited

Milí černí pasažéři, je nanejvýš jasné, že efektivita našeho systému roste geometricky s narůstajícím počtem aktivních černých pasažérů. Deset černých pasažérů má jen minimální naději, že dokáže zmapovat všechny revizory v terénu. Stovce tu půjde určitě lépe a věřím, že takovejch deset táců už by sakra dokázalo vzít revizorům vítr z plachet. Proto vás tedy tímto žádám o pomoc s naší masivní letákovou kampaní. Ke stažení jsou zde připraveny letáky, které si můžete vytisknout a začít s nimi šířit naše slovo ;-). Pokud jezdíte často tramvají a busem, tak doporučuji leták "Guerilla-tram", který je vyhotoven v přesné velikosti pro použití v plastových rámečcích na žlutých madlech, případně si je můžete nechat vyrobit jako samolepky. Na dalších velikostech pro různé velikosti rámečků použitých v prostředcích MHD se pracuje ;-). Á čtyřkový leták je potom vhodný zejména pro ležérní pohození na rušných místech ve školách, kavárnách a klubech.

Pak tu máme tři nové samolepkové letáky pro podzemní guerillu určenou především pro stanice Metra. Výběr a užití je čistě na vás ;-).

Zdroj a samolepky ke stažení ZDE

Česká televize selekcí informací o událostech ze dne 11.09.2001 porušila své povinnosti

Podnět k provedení šetření v důsledku neobjektivnosti a nevyváženosti zpravodajství České televize
NWOO AKCE

Adresát:

Rada České televize
se sídlem na adrese:
140 70 Praha 4, Kavčí hory

Podávám tímto podnět k prošetření vysílání neobjektivních a nevyvážených zpráv v rámci hlavního zpravodajství České televize (Události) ze dne 11.09.2010, týkající se útoků na věže Světového obchodního centra (dále jen WTC) v New Yorku a budovu Pentagonu ve Washingtonu D.C., ke kterým došlo dne 11.09.2001 ve Spojených státech amerických.



Konkrétně došlo ze strany České televize k ignorování podstatných skutečností týkajících se předmětných událostí. Ve zpravodajství došlo k zamlčení informací o odborné práci mezinárodního týmu devíti vědců z USA, Dánska a Austrálie. Ti již na jaře roku 2009 zveřejnili výsledky studie, v níž prokázali ve vzorcích prachu z Ground Zero stopy nanotermitu.

Dále nebyly zveřejněny informace o rozsahu poškození Pentagonu bezprostředně po útoku a mnoho dalších sporných okolností (viz přílohy). V podstatě Česká televize informuje jednostranně a pouze ve smyslu oficiální verze Národní komise pro teroristické útoky na Spojené státy ze dne 22.07.2004, přičemž tato zpráva nepokrývá veškeré známé a veřejně dostupné informace o okolnostech útoků.

Pokud porovnáme hlavní zpravodajství Slovenské televize z 11.09.2010 s vysíláním Událostí České televize z téhož dne, dostaneme dva odlišné zpravodajské a mediální obrazy útoků.

Podle § 2 odst. 2 písm. a) zákona č. 483/1991 Sb., jsou hlavními úkoly veřejné služby v oblasti televizního vysílání zejména poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů.

Podle § 32 odst. 1 zákona č. 231/2001 Sb., provozovatel vysílání poskytuje objektivní a vyvážené informace nezbytné pro svobodné vytváření názorů.

Podle § 8 odst. 1 písm. i) zákona č. 483/1991 Sb., přísluší Radě České televize dohlížet na plnění úkolů veřejné služby v oblasti televizního vysílání (§ 2 a 3 zákona č. 483/1991 Sb.) a na naplňování zásad vyplývajících z Kodexu České televize a za tím účelem vydávat stanoviska a doporučení týkající se programové nabídky.

Jelikož Česká televize selekcí informací o událostech ze dne 11.09.2001 porušila své povinnosti stanovené výše uvedenými právními normami poskytovat objektivní, ověřené a ve svém celku vyvážené informace nezbytné pro svobodné vytváření názorů, žádáme Vás, jakožto příslušný kontrolní orgán České televize, o prošetření této záležitosti, sjednání nápravy a o poskytnutí vyjádření k celé věci.

S touto stížností souvisí i petice a dokumenty na DVD, předané 11.9.2010 České televizi, konkrétně k rukám vedoucí výzkumu programu a auditoria, pověřené ředitelce programu paní Kristině Taberyové.

Pro lepší orientaci v problematice přikládáme k podnětu DVD se základními dokumenty, z nichž Slovenská televize vychází.

Posuďte, prosím, sami, nakolik se liší mediální realita předmětné události na Slovensku ve srovnání s obrazem vykresleným zpravodajstvím České televize.

Stručné shrnutí obou verzí událostí ze dne 11. září 2001

Podle oficiální verze uneslo v úterý 11. září 2001 19 islámských radikálů ve vzdušném prostoru USA během letů 4 dopravní letadla vnitrostátních linek, aby těmito při sebevražedných atentátech zasáhli pozemní cíle. A tak v 8.46 hod. místního času naráží na Manhattanu v New Yorku dopravní letoun Boeing 767 (let American Airlines č. 11) do 110 patrové severní věže WTC mezi 93. a 99. patrem. V 9.02 naráží další Boeing (let United Airlines č. 175) do jižní věže WTC mezi 78. a 84. patrem. V 9.37 Boeing 757 (let American Airlines č. 77) naráží do budovy Pentagonu. V 9:58 zkolabuje jižní věž WTC. V 10.03 se zřítí poslední unesený Boeing 757 (let United Airlines č. 93) v Pennsylvánii. V 10.28 nastává kolaps severní věže WTC. V 17.20 se zřítí 174 metrů vysoká budova WTC 7, stojící 120 metrů od Dvojčat, letadlem nezasažená.

Slovenská veřejnoprávní televize STV v hlavní zpravodajské relaci Správy STV však uvedla v den 9. výročí předmětné události navíc i toto:

"Oficiální verze teroristického útoku z 11.září má podle některých analytiků mnohé nedostatky a nejasnosti. Proto od začátku vyvolává i vlnu pochybností o její pravdivosti. Značná část veřejnosti, odborníků v oblasti přírodních věd, architektury a bezpečnosti žádá už několik let nové vyšetřování. Očekávají odhalení pravých příčin a organizátorů či spolupachatelů útoků na Dvojčata a Pentagon. Existuje celá řada technických, politických a bezpečnostních výhrad k oficiální verzi událostí z 11. září 2001.

K nim patří například: Způsob zřícení se Světového obchodního centra (řízená demolice), přítomnost supertermitových výbušnin v ruinách, zarážející pasivita protivzdušné obrany a sporné letadlo v budově Pentagonu. Oficiální místa spíše přispívaly k mlžení než k objasnění faktů.

John Farmer, člen vyšetřovací komise událostí 11.9.2001: "Na určité úrovni vlády, v určitou chvíli došlo k dohodě neříkat pravdu o tom, co se stalo."

Vznikla organizace Architekti a stavební inženýři za pravdu o 11. září. Shromáždili důkazy, že budovy nemohly spadnout nárazem letadel."

Richard Gage, Americký institut architektů: "Budovy komplexu Světového obchodního centra nespadly kvůli požáru, jak nám řekla naše vláda, ale díky řízené demolici pomocí výbušnin."

Jak informovala dánská televize TV2, mezinárodní tým vědců ve vzorcích prachu odebraných na místech zničených Dvojčat zjistil přítomnost supertermitových výbušnin vyrobených špičkovou nanotechnologií. Proč protivzdušná obrana Spojených států (systém NORAD) hodinu a půl nereagoval, když už letadla zasáhla cíle? Dále je sporné, jak může letadlo s rozpětím křídel 38 metrů zanechat v budově Pentagonu pětimetrový otvor a zmizet?"

Odkaz na videoarchiv STV, čas 8:00 záznamu

http://www.stv.sk/online/archiv/spravy-stv?id=13496&scroll=2921

Odkaz na videoarchiv ČT, čas 8:40 záznamu

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/210411000100911-udalosti/?subtitles=true



Příloha na DVD:

Dokumenty shrnující rozpory oficiální verze událostí 11. září 2001

S ohledem na velké množství dokumentů mapujících nesrovnalosti oficiální verze událostí ze dne 11. září 2001 uvádím pouze ty, v nichž jsou obsaženy hlavní a nejzávažnější z rozporů a které zmiňuje reportáž Slovenské televize v pořadu Správy STV z 11.9.2010

* ZERO: An Investigation Into 9/11 (anglicky s českými titulky; 105 min)
* 9/11: Blueprint for Truth – The Architecture of Destruction (anglicky s českými titulky; 120 min)
* Lifting the fog (anglicky se slovenskými titulky, zkráceno; 29 min)
* 9/11 Press for Truth (anglicky s českými titulky; 84 min)
* Historický průlom: výbušnina super-termit nalezena v troskách z WTC (článek, česky)

Studie zabývající se různými aspekty událostí 11. září 2001

Aspekt chemie a pokročilé nanotechnologie

V dubnu 2009 zveřejnil mezinárodní výzkumný tým devíti vědců na základě výzkumu trvajícího 18 měsíců odbornou studii Active Thermitic Material Discovered in Dust from the 9/11 World Trade Center Catastrophe , která pojednává o nálezu vyhořelého i nevyhořelého materiálu termitového typu, nalezeném v prachu zřícených budov Světového obchodního centra. Člen tohoto týmu, profesor chemie Niels Harrit, jako první seznámil veřejnost s výsledky výzkumu, které byly podrobeny řádné oponentuře a zveřejněny ve vědeckém časopise The Open Chemical Physics Journal. Závěry výzkumu Harritova týmu přeložil do češtiny Jan Zeman ve svém článku Historický průlom: výbušnina super-termit nalezena v troskách z WTC

Aspekt chemie a fyziky

Tento profesor fyziky patří mezi první vědce, kteří se rozhodli zabývat událostmi 11. září 2001. Jeho nejznámější prací týkající se 11. září 2001 je analýza s názvem Why Indeed Did the WTC Buildings Completely Collapse? . Argumenty proti oficiální verzi shrnuje též ve své přednášce Zvedání mlhy (zkráceno, se slovenskými titulky).

Aspekt statiky budov a fyziky

Člen Amerického institutu architektů (The American Institute of Architects (AIA)), architekt s 20letou praxí Richard Gage se o kolapsy tří mrakodrapů na Manhattanu začal zajímat v roce 2006. Vzápětí inicioval vznik organizace Architects & Engineers for 9/11 Truth. Petici, požadující po Kongresu nové, nezávislé vyšetřování, podepsalo k dnešnímu dni 1387 ověřených architektů, statiků a stavebních profesionálů. Argumenty a důkazy nashromážděné touto organizací shrnuje její zakladatel v přednášce nazvané 9/11: Blueprint for Truth – The Architecture of Destruction .

Aspekt letectví

Nárazu do budovy Pentagonu se nevěnuje až tak velká pozornost jako Dvojčatům nebo budově číslo 7. Nicméně profesionální piloti, organizovaní v Pilots For 9/11 Truth, mezi jejíž zakladatele patří profesionální pilot Robert Balsamo, udělali na leteckém simulátoru rekonstrukci celého letu až do samotného nárazu. Použili data, která byla získána z letového záznamového zařízení, tzv. "černé skříňky" uneseného letadla (let číslo 77) a která poskytla organizace National Transportation Safety Board. Oproti simulaci NTSB jim ale vyšly jiné závěry, a to takové, že se dané letadlo mělo v době údajného nárazu fyzicky nacházet přibližně o 90 m výše a že tedy nemohlo narazit do stěny Pentagonu ani do sloupů veřejného osvětlení. Rovněž poukázali na nesrovnalosti v letové simulaci provedené organizací NTSB a komisí vyšetřující 11. září. Více se dovíme v Pandora's Black Box (Chapter Two) Flight Of American 77. Film je v angličtině a trvá 65 minut.

Obecné aspekty

Profesor Griffin patří mezi nejznámější odborníky, kteří zahájili vlastní vyšetřování 11. září 2001. Z jeho výzkumných prací uvedu jednu, a to The Destruction of the World Trade Center: Why the Official Account Cannot Be True . V češtině na toto téma vyšla jeho kniha pod názvem Nový Pearl Harbor.





Po delší době, ale přece, jsme dali dohromady text a video-materiál stížnosti pro Radu pro rozhlasové a televizní vysílání. Jedná se o další krok, vzhledem k tomu, že Česká televize neodpověděla na petici, která jí byla předána 11. září 2010.

Tuto aktivitu hodláme dotáhnout až do konce - to jest do uvedení zde uvedených dokumentů v celoplošném vysílání a naplnění dalších požadavků uvedených v Petici.

Věříme ve vaši podporu.

Vaše NWOO

Konec systému

Až se zhroutí systém, budou se všichni ptát, co mám dělat?

Ačkoliv to navenek nevypadá a politici nás dál budou ujišťovat, že mají vše pod kontrolou a že krize je již za námi, tak ve skutečnosti toto není ani špička ledovce skutečné krize. Média, která jsou mimochodem regulována politiky, nám budou dál předávat obraz, který nás má uspokojit a ukolébat v domnění, že nějaké vládní škrty a omezení nás můžou zachránit.
Tento systém je na pokraji zhroucení. Je to konec kapitalismu, konec fosilních paliv, konec konzumního životního stylu a konec zdánlivě nekonečných přírodních zdrojů. Zdá se toto tvrzení možná příliš troufalé, a kdybych ho dokonce publikoval někdy v roce 2008, tak by mě považovali za šílence. Ale toto tvrzení je založené na nezpochybnitelných faktech. Už nelze dál lhát a přesvědčovat lidi donekonečna, že všechno bude jako dřív. To ani nelze, neboť jsme překročili spotřební křivku a poprvé v historii je více produkce než samotné lidské práce. Banky kolabují, protože obchodovaly s virtuálními penězi, které neexistují. Nelze, aby systém fungoval na něčem, co existuje pouze v binární podobě.
A důkazy? Bankrot Islandu, Řecka, blížící se bankrot Irska, Španělska, Itálie, Portugalska a Belgie. Obrovsky zadlužené USA a Japonsko a další státy, které jsou závislé na spojených státech.
Není to jen krize bankovního sektoru, je to všeobecná krize kapitalismu, který je založený na nekonečném růstu. Máme příliš mnoho technologií a strojů, které nahrazují lidskou práci, v důsledku toho příliš velkou nezaměstnanost a příliš mnoho výrobků, které nejsme schopni spotřebovávat, protože nemáme dost peněz, a když firmy nemůžou prodat své výrobky, tak mají obrovské ztráty a nemůžou zaplatit astronomické částky, které musí platit za elektřinu a energii na stroje, továrny a dopravu. Zatím je ještě dostatek lidí, kteří mají práci a kupují výrobky, ale v důsledku falešných hypoték a virtuálních peněz, které nejsou ničím kryty, lidé přicházejí o domovy, mají šílené dluhy, které jsou prakticky nezaplatitelné. Je čím dál vyšší nezaměstnanost a je jen otázkou času, než dojde ropa a systém se nadobro zhroutí.
Co potom bude následovat?
Lidé se rozdělí na několik skupin, stejně jako je známá alegorie o potápějícím se Titaniku. První skupina bude zatvrzele tvrdit, že to není pravda a že se vlastně nic neděje, bude dál pokračovat ve snění svého života, je to ta skupina na Titaniku, která tančí a pije, zatímco se Titanic potápí. Druhá skupina začne ihned vyšilovat a bláznit, nebo je popadne obrovská zlost a agresivita. Celou dobu jste nám lhali a my jsme vám věřili? Jsou to ti lidé, kteří půjdou do ulic a budou demonstrovat, ničit poslední zbytky materiálního světa, budou útočit na lidi, snažit se za každou cenu zachránit poslední kousky mamonu. Na Titaniku se ani nesnaží tolik o záchranu, jako o nalezení viníků, kteří jim lhali, že Titanik je nepotopitelný. Poslední skupinou jsou lidé, kteří zachovají klid a snaží se najít nebo vyrobit záchranné čluny. Jsou to lidé, kteří pochopili, že popírání ani zlost je nezachrání, oni poznali, že je čas zahodit všechno staré harampádí, majetek a předsudky a zachránit si holý život.
Jak se zachránit z potápějící lodi?
Myslím si, že to není žádná tragédie, něco starého končí, aby mohlo vzniknout něco lepšího. Příliš dlouho jsme stavěli onu Babylonskou věž (viz nejvyšší mrakodrap světa v Dubaji), příliš jsme hromadili a z mamonu jsme si vytvořili nové konzumní náboženství. Dokonce jsem někde četl, že splňujeme všechny předpoklady, které předcházejí zániku každé velké civilizace. Ale pokud stavíme dům, který vede až do nebe a jeho základy jsou ze ztrouchnivělého dřeva, nemůžeme čekat, že tento dům bude stát příliš dlouho. Ale dost bylo řečí, je to jednoduchá matematika, kterou chápe i malé dítě a naši politici to nejsou schopni přiznat nebo dokonce pochopit, že když je systém založený na nekonečném hromadění z peněz, které reálně neexistují, musí brzo padnout. A to se dnes děje, je konec, hra skončila a všelijací vychytralci se budou neustále snažit vyargumentovat, že je to nesmysl, že systém jede dál, nebo tomu dokonce věří, ale fyziku a matematiku nemůžete obelhat. Když hodíte kámen do vzduchu, musí zákonitě zase spadnout, 1+1 je vždycky 2. Můžete to popírat a vyvracet, jak chcete, ale vždycky se stejně dostanete ke stejnému výsledku.
Ale jak z toho ven?
Neodvažuju se zde psát nějaký návod, nebo postup řešení, nakonec může někdo přijít na úplně jiné nápady, ale raději než kritizovat nebo vyvracet něčí tvrzení, pokusím se napsat několik základních bodů, které nám můžou do budoucna pomoci.
- Neberte si žádné hypotéky, půjčky, nebo jakékoliv podpory od banky či jiných pochybných lidí
- Zrušte si účty v bance, peníze raději investujte do nějakého úrodného pozemku, nebo do zlata, do něčeho co má hodnotu, nemá smysl peníze skladovat doma a čekat, až vás vykradou
- Nekupujte zbytečnosti, které jsou k ničemu, jako módní oblečení, televize, auta, mobily, atd.
- Až nebude fungovat elektřina, bude veškerá elektronika k ničemu, proto je vždy lepší mít jiné způsoby komunikace a způsobu obživy
- Je lepší kupovat oblečení, které je z materiálů, které jsou odolné a vydrží hodně dlouho, ještě lépe dešti a mrazu odolné
- Co nejdříve se potravinově osamostatnit, pěstovat jídlo na zahrádce, na balkóně, kdekoliv to jde a nejlépe postavit svépomocí dům z okolních materiálů a zahradu na pěstování jídla, chov zvířat, atd.
- Je dobré mít pouze věci, které se dají opakovaně používat, ne spotřební zboží na jedno použití, ale kvalitní dlouholeté účelné věci, např. nářadí, břitvy, nůžky, atd.
- Až dojde ropa a benzín bude nekoupitelným zbožím, bude většina aut naprosto zbytečná, a tak se stanou koně opět žádanou dopravní vymožeností a vlaky budou nejspíš stejně důležité jako v 19. Století
- Každý kdo má možnost se osamostatnit potravinově i energeticky již dnes, má velikou výhodu, kdo čeká na to, až se loď potopí, dělá velikou chybu, neboť ten, kdo bude poté žít ve městě, zažije asi nejspíš neuvěřitelné hrůzy a zvěrstva na 21. Století, není nic horšího než dav, který se snaží ukořistit poslední zbytky jídla a léků
Nechci zde malovat příliš děsivý scénář, ale fakt je ten, že bychom se měli připravit na cokoliv, ať už to bude dobré nebo zlé. Jen doufejme, že po této bolestivé reformaci, nastane vznik něčeho nového, osvícenějšího a lepšího, že to bude impulz pro novou éru, ve které se lidi probudí a již spolu nebudou soupeřit a nenávidět se, ale naopak spolupracovat a vzájemně vytvářet plnohodnotný vztah. Příliš dlouho jsme válčili, zabíjeli se navzájem, vraždili, plivali na sebe špínu, záviděli jeden druhému a celá naše společnost byla založena na nějakém vymyšleném prvotním hříchu, že máme pocit, že celý život je za trest a my musíme trpět. Ale tak tomu není, je to jen dogma, které jsme se naučili nazpaměť jako básničku, kterou umíme, i kdyby nás probudili uprostřed noci. Naše názory jsou zdeformované a my jsme se celý život učili tomu věřit a dospěli jsme do takového stádia, že jsme to nejenom přijali, ale jsme dokonce schopni to bránit, a dokonce kvůli tomu i zemřít v nějaké nesmyslné válce. Je to na hlavu a musí to skončit a doufám, že to bude brzo, protože nechci svým dětem nebo vnoučatům vysvětlovat, proč mluvíme o lásce, přátelství a porozumění, ale konáme většinou jen nenávist, podrazáctví a egoismus.

Zdroj http://nasealternativa.mypage.cz/menu/clanky/az-se-zhrouti-system-budou-se

Ankara prohlásila Izrael za hrozbu pro Turecko

„Nebudeme podporovat státní terorismus, ať by k němu docházelo na jakémkoliv místě na světě, a nenecháme takové činy bez odpovědi. Izrael musí uznat své chyby, omluvit se a zaplatit kompenzace. Do té doby, dokud to Izrael neudělá, bude nadále překážkou na cestě k míru.“ Tato slova tureckého premiéra Erdogana dnes definují politickou „teplotu“ na celém Blízkém východě.


Skandál s humanitární flotilou, směřující do Gazy, kde byla přepadena jedna loď a málem byla rozstřílena izraelskými vojáky, se stal zdrojem dříve nevídaného napětí mezi Tureckem a Izraelem. Jako desítky let spolehlivé křídlo NATO v Přední Asii Turecko ze všech sil spolupracovalo s Tel Avivem, včetně vojensko-technické oblasti. Takové vztahy pomáhaly Izraeli cítit se na tureckém území a jeho vzdušném prostoru jako doma a mohl odtud provádět své operace na Blízkém a Středním východě. Není třeba připomínat, že Izrael plánuje letecký útok na íránská jaderná zařízení, a ten lze nejvhodněji provést přes vzdušný prostor Turecka.

Devět zmařených životů tureckých občanů, kteří zahynuli ve „flotile svobody“, letos v létě prakticky zvrátilo vztahy těchto dvou zemí. Turecko požadovalo po Izraeli omluvu, a nejen to. Turecký ministr zahraničí Achmet Davutoglu oznámil uzavření tureckého vzdušného prostoru pro izraelská vojenská letadla a varoval, že toto opatření se může dotknout i civilních linek, a pohrozil zrušením vztahů s Izraelem, pokud se neomluví za útok na flotilu.

Postoj oficiální Ankary je pochopitelný: útok izraelského komanda na pokojnou loď, chovající se v souladu s tureckými normami pro mořeplavbu, střelba na cestující, občany země, se kterou Izrael podepsal v r. 1996 dohodu o vojenské spolupráci, se rovná vyhlášení války, či při nejmenším vojenské provokaci.

Nicméně podívejme se pozorně na to, jak se k této situaci postavil Izrael. Tam se urazili a naštvali na Turky. Izraelský ministr zahraničí Avigdor Lieberman vyzval izraelské turisty bojkotovat Turecko. Podpořil ho ministr vnitra Eli Yishai a vyjádřil politování ohledně politiky turecké vlády, a poznamenal, že „i s Iránem byly do určité chvíle vynikající vztahy“.

Jaké omluvy? Jaké kompenzace?

V reakci na to 30. října Rada pro národní bezpečnost Turecka schválila strategii národní bezpečnosti, v jejímž souladu byl na seznam zemí představujících hrozbu pro Turecko přidán Izrael. Zároveň bylo z tohoto seznamu vyňato Rusko, Arménie, Gruzie, Sýrie a Bulharsko.

A co na to Izrael? Zástupce šéfredaktora izraelského portálu IzRus Alexander Goldstein přišel s touto tirádou: „Turecko zařadilo Izrael na seznam „nebezpečných“ států, ale dokáže si někdo představit, že by 7 milionový Izrael, kterému v současnosti vyhrožují jak teroristi z Hamasu, Islámského džihádu a Hizballahu, tak zběsilý prezident Iránu a Al-Kejda, zaútočil na 72 milionové Turecko? Myslí si snad Turecko, že izraelské rakety budou namířeny na Ankaru a Istanbul, a ponorky budou patrolovat v Dardanelách a potápět turecké lodě? Pokud Erdoganův mozek zachvátila schizofrenie, tak ani tak tomu nemůže věřit, i když jeho výroky čím dál více připomínají íránské výhrůžky.“

Jak vidíte, nijak se neupejpal. A dokonce i pokud se Goldsteinova slova ukážou jako „schizofrenie Velkého Izraele“, nic to na situaci nezmění. Dále Goldstein připomíná: „Nakonec, Izrael má své páky vlivu, a existuje spousta způsobů, jak naštvat Turecko, takže dané hranice tento minikonflikt nepřekročí.“

Mluvit o „pákách vlivu“, to už je vážné.

Za desítky let spolupráce s Tureckem ve vojenské oblasti a oblasti zvláštních služeb Izrael dokázal zmapovat turecké území v operační rovině. Média obou zemí píšou o tom, že Izrael má své agenty mezi kurdskými separatisty, tudíž má možnost dle libovůle destabilizovat situaci v Turecku. Poslední výbuch policejního auta v centru Istanbulu měl za cíl právě toto.

V Turecku dnes probíhají komplikované vnitropolitické procesy. Na červen 2011 jsou tam naplánovány parlamentní volby. Přitom turecká armáda není jednotná. Část vojenského velení podporuje linii Gula a Erdogana, kteří uspořádali referendum o úpravách ústavy, které otvírají cestu civilní vládě.

Další část vojáků se nechce dostat pod civilní kontrolu.

Turecké úřady se zorganizování teroristického činu podezřívají Kurdskou stranu práce. Ale není možné, že za prudkého zostření vztahů mezi Tureckem a Izraelem k teroristickému činu a vojenským akcím ve východní Anatolii teroristy někdo přitlačil?

V Radě pro národní bezpečnost Turecka si myslí, že akce Izraele mohou vyprovokovat v regionu závody ve zbrojení – a to za situace, kdy podle názoru Ankary nemají být na Blízkém východě žádné jaderné zbraně. Vytrvalé úsilí Ankary ji přineslo od USA garance, že výzvědná data o raketách, která získá americký protiraketový systém v Turecku, nebudou předávána Izraeli, jak píší turecké noviny Today Zaman. „Vzhledem k nepředvídatelné situaci v oblasti bezpečnosti ve světě může být protiraketový systém jednou použit i proti Izraeli,“ píší noviny. USA přislíbily, že informace získané novým systémem, budou Turecku předávány postupně, a nebudou předávány státům, které nejsou členy NATO, tedy ani Izraeli.

Ankara dnes mnohé riskuje. Její vztahy se Spojenými státy se zhoršují, i když to obě země kategoricky popírají. Jak píše Sueddeutsche Zeitung, Washington nedal Ankaře ultimátum, ve kterém by vyhrožoval zrušením dodávek zbraní v souvislosti s odmítnutím Turecka podpořit v OSN sankce proti Iránu a v souvislosti s jeho slovními útoky na Izrael. Podle slov tureckého prezidenta Abdullaha Gula, neexistuje problém ani v oboustranných vztazích. Nicméně, poznamenává Sueddeutsche Zeitung, „Ankara nemůže přiznat, že nedůvěra západních zemí vůči Turecku roste. Není žádným tajemstvím, že Spojeným státům se už dlouho, podle názoru Washingtonu, „umíněná“ politika Ankary nelíbí.

Zatím, to je pravda, USA v rozkol s Tureckem nevěří, protože obě země se poměrně dost vzájemně potřebují. Turci potřebují americké zbraně pro boj s povstaleckými Kurdy, a USA sází na Turecko v afghánské válce a při plánovaném stažení jednotek z Iráku. Nicméně nezapomínejme, že pro Turecko je „bolavou“ otázka členství v EU, kde Evropa fakticky vodí Turecko za nos. To spolu se zostřením situace na Blízkém východě může stačit, aby se změnil směr turecké zahraniční politiky. Za kterou se mu, samozřejmě, chtějí pomstít.

zdroj zvedavec.org

A k tomu novinka: Izrael nabídl vyplatit odškodné rodinám devíti tureckých aktivistů, kteří zahynuli při květnovém armádním zásahu proti turecké humanitární flotile. Každá z rodin má dostat 100 000 dolarů (1,9 miliónu korun) a Ankara za to má pomoci ochránit izraelské vojáky před případným soudním stíháním. ...... celý článek.