Aktuální zajímavé zprávy a odkazy

Dalajlama - Kolo destrukce

Dalajlámovy stíny: Dalajláma a tantrický buddhismus


Německý psycholog a expert na okultní společnosti Colin Goldner poněkud kontroverzně (a v dost tvrdém tónu) popsal tibetský buddhismus (vadžrajána), náboženství jehož představitelem je „jeho svatost“ Dalajláma. Tantrický či esoterický buddhismus je na svá tajemství poměrně háklivý, proto bývá dokonce přirovnáván k eleusínským mystériím. Některé jeho tajné rituály, v rozporu s obecnou představou, připomínají orgie či praktiky satanistických sekt (detaily jsou příliš šokující, než abych o nich psal; dočíst se můžete v knize The Shadow of the Dalai Lama, kterou napsal bývalý buddhista blízký Dalajlámovi Victor Trimondi), což si příznivci Dalajlámy, kterých je v Čechách nemálo, příliš neuvědomují. Samotný Dalajláma o sexuální magii, která je v doktríně jeho sekty nutnou podmínkou k dosažení buddhovství, říká, že přísluší pouze výjimečným jedincům, a že běžní mniši ji mají praktikovat mentálně. Realita ovšem není vůbec růžová a Dalajlámovými příkazy se neřídí ani někteří „nejsvětější“ mniši – proč ano, když je sexuální magie vyžadována „zjevenými“ posvátnými texty.
Tyto informace nezveřejňuji proto, abych házel špínu na tibetský národ – očerňování jakéhokoliv národa či skupiny se mi bytostně příčí. Ani tím nechci hájit stanoviska komunistické Číny, která využila útlaku lámů k morálnímu ospravedlnění okupace Tibetu (z politického hlediska se Tibet stal součástí Číny na základě dohody s Brity). Odsuzuji také náboženskou nesvobodu v Tibetu, která spočívá hlavně v zákazu uctívání boho-krále Dalajlámy (zde, jak vidíte, je však problém i politika) – na druhou stranu si myslím, že Dalajlámova tvrzení o „kulturní genocidě“ a fyzické likvidaci Tibeťanů v minulosti (mluví o statisících mrtvých) jsou přehnaná (nebo zavádějící) – v Tibetu fungují kláštery, ve školách se vyučuje v tibetštině, byla zavedená pozitivní diskriminace, tvrzení o strašlivých činech Číňanů minulosti C. Golder, spolu s některými historiky, označuje jako propagandu; Rudé gardy, které ničily v Tibetu památky, tvořili mladí Tibeťané atd.. Chci pouze ukázat na rozpor mezi skutečnou tradicí tibetského buddhismu a Dalajlámovou „naukou“, kterou prezentuje západu.

Podrobněji Goldner:

Doktrína Gelugpů („žluté čepce“, sekta tibetského buddhismu, které předsedá Dalajláma) je obskurní směs víry v duchy a démony, kombinovaná s degradujícími rituály podřizování. Jako všechna náboženství je založeno především na zneužití nahánění strachu ze stavu po smrti. Učení tibetského buddhismu je protknuto strašlivými vyobrazeními monster, upírů a ďáblů. Kdo nebude poslouchat božské zákony lámů se neodvratně ocitne v jednom ze šestnácti pekel. Jedno z nich spočívá v ponoření po krk do „smrduté bažiny výkalů, přičemž zároveň „hmyz se zobáky ostrými jako žiletky, který tam žije, ohlodává (hříšníka) na kost.“ V dalších peklech dochází k pálení, vrhání, mačkání a drcení balvany a k rozkrájení na tisíc kusů velkými břitvami. A to je neustále opakováno navěky. A co toto patologické honění se za karmou způsobuje v hlavách jednoduše uspořádaných, nevzdělaných lidí – nemluvě o hlavách tří či čtyřletých dětí, které jsou tímto zaplavovány – můžeme jen s hrůzou hádat.

Tibetský buddhismus systematicky vychovává lidi s pokřiveným duchem a myslí. Důležitou součástí ritualismu, ke kterému patří různé sexuální praktiky (zpravidla hluboce ponižující ženy), je požívání „nečistých substancí“. Ty zahrnují pět druhů masa (býčí, psí, sloní, koňské, lidské) a také pět druhů tekutin (exkrement, mozek, sexuální sekrety, krev a moč). V principu jsou tyto druhy tantrických ritů odůvodněny potřebou získat vědomí, že „nic není samo o sobě čisté či nečisté a takovéto pojmy jsou založeny čistě na falešné abstrakci.“ V důsledku je třeba jíst lidské maso.

Celá společnost je poznamenána takovými kolektivními akty sebeklamu pod jhem šílenství, které se traduje z jedné generace mnichů na druhou. Na konci jsou oběťmi také samotní lámové, kteří byli takto trénováni od mládí, a byli připraveni o veškerou možnost nezávislého myšlení a rozhodování, nemůžou sami rozpoznat psychopatické šílenství, do kterého byli chyceni. Považují naopak své skryté a pokřivené sebe-vědomí, své lízání plivanců a pojídání exkrementů, jako výraz vyššího vědomí na „cestě k osvícení.“

zdroj: http://www.eunacom.net/DalaiLama_E.htm

Že rituály, při kterých se praktikuje sexuální magie a požívání „nečistých substancí“, nejsou marginálními záležitostmi, lze ukázat na tom, že jsou součástí iniciačních rituálů vedoucích k buddhovství (božství) v systému tantry Kálačakra – „nejvyšší z cest vadžrajány“. Jedná se o patnáct stupňů iniciací, ze kterých je sedm veřejných, často i masových a osm tajných, ve kterých se praktikuje sexuální jóga. Čtyři nejvyšší iniciační rituály se nazývají Ganačakra, jedná se o „řízenou orgii“, kdy iniciovaný postupně souloží s devíti ženami (od půlnoci do úsvitu, pokud dojde k vyvrcholení hrozí peklo), je mu podán „elixír života“ (sukra), což je směs sexuálních sekretů lámy a jeho tantrické „partnerky“, a požívá tantrické pokrmy – „nečisté substance“. Jedna z tanter nařizuje, že „(t)yto hostiny musí probíhat na hřbitovech, ve skalních jeskyních a na opuštěných místech, která navštěvují ne – lidské bytost. Musí zde být devět židlí zhotovených z částí mrtvých těl, tygří kůže, nebo hadrů, které pochází ze hřbitova. Veprostřed se nachází mistr, který reprezentuje boha (božstvo příslušné tantry), a kolem něj jsou rozmístěni jogíni“ (toto je magický kruh – živoucí mandala). Tantry explicitně nařizují zakončení rituálu obětováním přítomných žen, což se do 20. století pravděpodobně také dělo (upálením žen podobně jako čarodějnice ve středověké Evropě).
Zajímavý je politický aspekt tantrismu: konečné osvícení a dosažení božství, ke kterému usilování tantrika směřuje, totiž nelze brát jako vznik dalšího božstva, které by konkurovalo božstvu v buddhistickém pantheonu. Jde naopak o kompletní vzdání se individuality a přenechání tělesné schránky božstvu, reprezentovaného guruem, který provádí iniciaci. Láma s nejvyšším stupněm (např. Dalajláma, boho-král) iniciace tedy v pojetí tantrického mysticismu s klerikální hierarchií tvoří mystické tělo. Jaké to má implikace asi ani nemusím říkat.
Je třeba specifikovat to, že sexuální rity praktikují v tibetském buddhismu pouze některé sekty, jako třeba řád Gelugpů, a že některé řády jsou blíže mahájánovskému pojetí buddhismu (doktrína vadžrajány byla formulována asi v 16. stol.), tedy že dodržují přísný asketizmus a jsou (snad) i mírumilovné. Ostatně řád Gelugpů vyžaduje u mnichů celibát a za hříchy hrozí X pekly, ale je to doktrína paradoxního „zákona inverze“, podle které je zlo třeba vymýtit větším zlem, která ruší veškeré morální příkazy pro „zasvěcené“, naopak podporuje jejich co největší porušováni. Za co profánní člověk stráví 10 000 let v pekle přivádí jogína blíže k osvícení…
Nakonec bych pro ty, kdo si představují „tantrický sex“ jako sbírku erotických návodů na zlepšení romantických zážitku, dodal, že se velice mýlí: sex v tantře je pouze prostředkem k získání esoterického „elixíru života“, žena je tak připravena o svoji „tajnou esenci“ ve prospěch muže a v extrémním případě skončí na hranici – z pohledu tantrizmu rozhodně nejde o uspokojení sexuálního partnera, ale o touhu po moci (dosažení božství).

K tomu, zda tibetský buddhismus je náboženství hlásající mír a oplývající tolerancí: podle Victora Trimondiho „posvátné texty Kálačakry explicitně jmenují „vůdce“ judaismu, křesťanství a islámu jako oponenty buddhismu: „Adam, Enoch, Abraham, Mojžíš, Ježíš, Mani, Mohamed a Mahdi“ popisují jako „rodinu démonických hadů“ (Shri Kalachakra I. 154). Poslední bitva podobná Armagedonu (válka Šambhala) končí vítězstvím buddhismu. Oficiální interpret Kálačakry Alexander Berzin otevřeně přirovnává principy islámského „džíhádu“ k válce Šambhala. Stejně jako v islámské mučednické ideologii, šambhalští válečníci, kteří přijdou v bitvě o život, si zaslouží přístup do buddhistického ráje.“ Kálačakra tedy předvídá finální bitvu na život a na smrt s „nevěřícími“ a nastolení buddhokracie v čele s jediným světovládcem (Čakravartinem). Některá buddhistická centra symbolicky zavedla cvičiště pro poslední bitvu Šambhala.

Zajímavé je, že po bombových útocích na Světové obchodní centrum v roce 1993 se zde pravidelně konaly ceremonie vytváření pískových mandal (magické kruhy, které představují kosmos), nazvaných mandaly Kalačakra. „Kala“ znamená čas, ale také smrt a destrukci,“čakra“ znamená kolo – tedy Kolo destrukce. Jakoby věštily ceremonie věštily destrukci 11. září 2001. Oficiálně je však ceremonie vytváření mandal presentována jako akt propagace míru – přestože jejich konečná destrukce symbolizuje apokalypsu. Zvláštní jsou také Dalajlámovy styky některými nacisty. Známé je jeho úzké a dlouholeté přátelství s horolezcem a esesákem Heinrichem Harrerem, příběh zfilmovaný v hollywoodském filmu Sedm let v Tibetu (došlo zde k zjevné autocenzuře režiséra), menší pozornosti se dostalo jeho stykům s válečným zločincem Dr. Brunem Bergerem, který se podílel na zločinech v Osvětimi. Tyto styky možná vysvětlujeposedlost nacistických ideologů a před nimi evropských okultistů (H. Blawatska) vidět kořeny áríjské či jiné nadrasy v Tibetu. Problematický je i styk s Asaharem Šókó, vůdcem chiliastické sekty Óm šinkrijó, který čeká na popravu za útoky sarinem v tokyjském metru

Zdroj http://srsen.wordpress.com/dalajlama-a-tantricky-budhismus/

Žádné komentáře:

Okomentovat