Aktuální zajímavé zprávy a odkazy

Dva postřehy k radiaci

Z článku Mýty a pravda, musíme se bát radioaktivity? OSUD.CZ

Mgr. Juraj Kotulič Bunta, Ph.D, Japan Atomic Energy Agency, Tokai-mura, Japonsko (19. 12. 2006)

Radioaktivita se stala strašákem lidstva. Když se řekne, že něco je radioaktivní, je to jako by se řeklo, že je to smrtelně jedovaté. Je to ale opravdu tak? 21. STOLETÍ se s odborníky podívalo na čtyři nejčastější mylné názory.

1. mylný názor:
Nic, co nepřišlo do styku s jadernými zbraněmi nebo elektrárnami není radioaktivní!

Země je přirozeně radioaktivní!
I když radioaktivní záření (radiace) může být někdy velice nebezpečné, ba i smrtelné, je to jinak přirozená součást našeho životního prostředí. A byla jí odjakživa! Dokonce čím dále do minulosti se podíváme, tím radioaktivnější naše Země byla. Je to dáno tím, že radioaktivní atomy byly součástí hmoty, ze které vznikla naše Sluneční soustava. Pocházejí z dávno mrtvých hvězd, které předtím, než vzniklo Slunce, ukončily svůj život ohromnou explozí (tzv. supernovy) a rozhodily tak podstatnou část své hmoty do okolního vesmíru. Ta se pak zamíchala do materiálu, z kterého později vzniklo Slunce.

2. mylný názor:
Okolí Černobylu je naprosto mrtvou radioaktivní zónou bez života!

Havárie v černobylské jaderné elektrárně v roce 1986 byla nepochybně největší a nejsmutnější havárii v historii mírového využití jaderné energie. Má na svědomí desítky přímých obětí a nepřímé důsledky ozáření jich zabily další stovky. Některé údaje o desítkách tisíc obětí jsou tedy naprosto zavádějící, protože jejich autoři vůbec neberou v úvahu, že na rakovinu a podobné choroby lidé umírali i před havárií. Je to o to smutnější, když si uvědomíme, že neselhala technika, nýbrž že havárii způsobilo neodborné ovládání reaktoru personálem.
Nicméně, tato katastrofa nebyla pro životné prostředí tak ničivá, jak se odborníci původně domnívali, když viděli jak les v bezprostředním okolí reaktoru umírá na následky ozáření. Ve vysídlené zóně však nejenže dnes život existuje, ale dokonce se mu velice dobře daří.

"""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""

A druhý článek Kouření vás ochrání před rakovinou plic! WM magazin

Smrtelné radioaktivní částice

Pak ovšem 16. června 1945 došlo k děsivé kataklyzmatické události, která se nakonec stala příčinou toho proč západní vlády navždy překroutily představu o kouření.

K. Greisen vzpomíná:

„Když intenzívní světlo zesláblo, odložil jsem tmavé sklo a podíval se přímo k věži. Asi tou dobou jsem si povšiml modré barvy obklopující kouřový mrak. Pak někdo zvolal, že bychom měli sledovat postup tlakové vlny po zemi. Vypadala jako jasně osvětlená kruhová oblast těsně u země, která se pomalu rozprostírala směrem k nám. Měla žlutou barvu.“

„Jednou z věcí, které mne překvapily byla stálost toho kouřového mraku. Po úvodní prudké explozi, získala spodní část mračna zdánlivě ustálený tvar a zůstala bez hnutí viset ve vzduchu. Její horní část mezitím neustále stoupala vzhůru, takže po několika minutách dosáhla výšky nejméně pěti mil. Tam se začala pomalu klikatit kvůli proměnným rychlostem větru v různých výškách. Sloup kouře na počátku vzestupu pronikl mrakem, ale zdál se být oblakem naprosto neovlivněný.“

Toto byl notoricky známý nukleární test „Trinity“, první špinavé jaderné zbraně, která explodovala v atmosféře. Šestikilogramová koule plutonia, komprimovaného na nadkritickou hodnotu čočkovými náložemi výbušniny. Trinity explodovala nad Novým Mexikem silou rovnající se zhruba 20 000 tunám TNT. V několika sekundách byly nasáty do atmosféry miliardy smrtících radioaktivních částic a vyneseny až do nadmořské výšky takřka deseti kilometrů, odkud je vysokorychlostní jetstreamové proudění rozneslo široko daleko.

Americká vláda, která předem věděla o radiaci a byla si velmi dobře vědoma jejích smrtících účinků na lidské bytosti, přesto neomaleně nařídila provést tento test v naprostém pohrdání lidským zdravím a životy. Právně to byla trestuhodně hrubá nedbalost, ale o to se americká vláda nikdy nestarala. Dříve či později bude pro všechny dlouhodobé účinky, jimiž trpěli Američané a další občané v místních i mnohem vzdálenějších oblastech, tak či tak „vypátrán“ jiný viník.

Mikroskopický spad na 50 000 let

Jestliže někde na pláži na vaší pleti náhodou přistane jediná mikroskopická částečka radioaktivního spadu, dostanete rakovinu pokožky. Po vdechnutí jediné částečky téhož smrtícího svinstva vás nevyhnutelně očekává úmrtí na rakovinu plic. Pokud totiž náhodou výjimečně nejste šťastný kuřák cigaret, zaryje se pevná mikroskopická radioaktivní částečka hluboko do plicní tkáně, naprosto udolá omezené tělesné zásoby vitamínu B17, a vyvolá nekontrolovatelné buněčné bujení.

Žádné komentáře:

Okomentovat