Aktuální zajímavé zprávy a odkazy

Bezejovice 42 - historie statku a jeho okolí

Slyšeli jste někdy o statku Bezejovice? Je to vesnice, ale přitom je to jen statek. Stojí kousek od Benešova u Prahy, ještě blíž je Bystřice u Benešova a pak Nesvačily. Na tomhle statku se děly zvláštní věci, byl o něj velký zájem z nejrůznějších kruhů společnosti a pohybovali se na něm i velmi známé a vlivné osobnosti. Proč mě statek Bezejovice zaujal natolik, že jsem k němu sehnal snad všechny dostupné informace a nakonec jsem se vypravil přímo k němu, abych ho viděl a natočil video? Zkusím vám v tomto článku poskytnout odpověď.

Začalo to téměř nevinou kratochvilnou četbou článku Tajemné podzemí - Skleněné tunely a Babí hora z webu matrix-2012.cz. Autor zde popisuje tajemné tunely, které jsou opředeny bájemi, pověstmi a různými informacemi. V článku dochází k tomu, že pokud pod Babí horou skutečně tunel je a zároveň je to místo, kde se tunely, mnohdy vedoucí napříč zeměmi ba kontinenty, kříží a pak jeden z těch tunelů vede:

Pokračujeme-li dále od Poličky směrem na západ, linie protne v blízkosti kupodivu tajemnou a záhadnou lokalitu Bezejovice u Benešova, kde nacisté od r. 1944-45 rovněž budovali záhadné podzemí. Mimochodem 5. května 1945 z polské strany Krkonoš (od Jeleních hor), kudy vede předešlá předpokládaná linie T1a, odletěl nacistický létající talíř a přistál na letišti v Neveklově u Benešova, odkud nikdy neodletěl a nikdy se nenašel. Jsou o tom svědecké výpovědi. U Bezejovic zmizel náklad několika transportních vlaků, mnoha letadel a transportů nákladních aut. Jedno letadlo s cenným nákladem rovněž beze stopy zmizelo jako zmíněný talíř.

To bylo mé první seznámení s pojmem Bezejovice. Řekl jsem si, že je divné jak dlouho takové místo unikalo mé pozornosti, zvláště když pravidelně jezdím kolem na chatu a také proto, že jsem se kdysi zajímal a mnoho slyšel a četl o tzv. Štěchovickém pokladu, který je s Bezejovicemi spjatý na více místech. O Bezejovicích neslyšel téměř nikdo, o Štěchovicích každý, i to je zarážející.



Nastalo shánění informací. Jedna mě zarazila hned ze začátku. Podle katastru nemovitostí vlastní již delší dobu a i v tomto roce firma BARONIAL ESTATES s.r.o. která měla nejdříve sídlo v Hradišťku pod Medníkem což je vlastně přesně místo, kde se hledá „štěchovický poklad“ a potom v Bezejovicích. Dnes sídlí firma na Praze 1. Taková náhoda mi přišla víc než náhodná. Nynější majitel se prý, podle místních lidí na statku objevuje jen velmi zřídka, prý jen přijedou, zabijou ovci dvě, její maso naporcují a nějak prý suší a snad poté vozí do své restaurace v Praze. Firma je Italsko-Švýcarská. Před ní prý Bezejovice vlastnil jakýsi Angličan a ještě předtím Jan Michael Hromadko, což je vnuk původního předválečného majitele vlivného prezidenta Škodových závodů v Evropě.

Teď ale popořadě. Historie statku je podle dostupných informací takováto:

Bezejovice původně zvané Božejovice. První písemná zpráva pochází z roku 1395, kdy je drží Jakoubek z Božejovic. V roce 1398 se připomíná Ondřej řečený Šafrán z Bezejovic. V roce 1413 je však již vlastní Jan z Braštic. V roce 1434 kupují bezejovické zboží Markvart z Vojkova, Mikuláš s Plasné a Václav z Miletína. Puvodní šlechtický rod poesidluje do Popovic. V roce 1448 jsou připomínáni bratři Mrakeš a Přech z Bezejovic, kteří pomáhají Jiříkovi z Poděbrad při dobývání Prahy. Mají ve znaku zlaté mlýnské kolo a podle nového sídla se píší Popovští z Bezejovic. Před roku 1543 prodávají bratři Mikuláš a Jan Chobotští z Ostředka Bezejevice Janu Holickému ze Šternberka na Léštně ( dnes Líšno ) S Líšeňským panstvím je pak osud Bezejovic svázán až do 20.století.

Poté zřejmě jako majitel nastupuje pan Hromádko. Jeho osoba je z historického hlediska velmi zajímavá a doplňuje skládanku kolem Bezejovic. Zde jsou poskládané životopisné údaje o Ing. Hromádkovi:

- Pan ing.Vilém Hromádko absolvoval v r.1898 průmyslovou školu v Přerově.Krátce nato zamířil na východ do polské části Carského Ruska.Tam se seznamoval s průmyslovou výrobou.Po delším pobytu v Petrohradě složil inženýrské zkoušky na Petrohradském polytechnickém institutu.Po vypuknutí I.světové války se ruský průmysl stěhoval od západních hranic do jižní části země.Hromádko se stává autoritou v řízení zbrojní výroby v Rusku,pomáhá krajanům a finančně podporuje vznik československých legií.Setkává se i se Stalinem.Během II.světové války, při existenci německo-sovětského paktu,předává Sovětům důležité dokumenty a patenty.Pak je v naší republice Němci vězněn.Po osvobození Československa pracuje v čele správní rady Škoda Plzeň,je předsedou Čs.svazu průmyslu.Čelní funkce opouští odchodem do důchodu v padesátých letech dvacátého století.Bezejovický statek byl jeho majetkem a byl na vysoké technické úrovni ve vybavení.Na přehrazeném Janovickém potoce,tekoucím pod statkem,byla provedena turbína pro výrobu elektřiny.Z nádrže turbíny vedlo vodovodní potrubí pro zahradnictví.Výborně byly řešeny i stáje a další objekty statku.Pak se objekty statku staly součástí zemědělské školy.Po roce 1989 získal v restituci statek zpět pan Jan Michael Hromádko,vnuk slavného ing.Viléma Hromádky.Pan Michael měl velké plány,které se mu však nepodařilo uskutečnit.Statek chátral a byl dokonce odpojen od elektřiny,i když v bytovce žily nájemníci.Slavná léta bezejovického statku snad navrátí další majitelé.


„Zdejší záhady začínají již u otce zdejšího majitele. Byla to totiž známá osobnost první republiky - prezident Škodových závodů v celé Evropě, předseda správní rady brněnské zbrojovky a zbrojních závodů v Rusku a Polsku Viliam Hromádko, osobní přítel prezidenta Beneše a Stalina. V roce 1922 první československý vyslanec v Rusku“

Majitelem statku byl za první republiky Ing. Vilém Hromádko, absolvent Polytechnického institutu v Petrohradě, zakladatel společnosti "Čechomašína", a do roku 1921 generální konzul ČSR v Zakarpatsku. V republice působil v řadě ředitelských funkcí plzeňské Škodovky, až se stal prezidentem Škodových závodů v Evropě. Byl předsedou správní rady brněnské Zbrojovky a dalších zbrojních závodů.

Těsně po válce kancelář prezidenta republiky ČSR vydala zajímavý dokument, ve kterém se praví :

"Potvrzuji, že předseda správní rady Škodových závodů Ing. V. Hromádko podával panu presidentovi republiky a londýnské vládě velmi cenné informace rázu vojenského i hospodářského, před válkou i za války, zprostředkovával podávání zpráv a pomáhal finančně zahraniční akci. Je mi známo rovněž, že pan Ing. Hromádko podával cenné informace sovětské vládě.

Konstatuji, že tím prokázal našemu boji cenné služby."

J. Smutný, přednosta kanceláře presidenta republiky

Zajímavé je, že Ing. Hromádko byl nejen přítelem Edvarda Beneše, ale dobrý vztah měl i s J. V. Stalinem, přičemž styky s ním spadají ještě do předválečného období. V červnu 1938 se konala nezvykle dlouhá, tříhodinová audience Hromádka u Stalina. Předmětem jednání byly zbraňové systémy. Právě Stalin osobně intervenoval, aby Hromádkovi nebyl bezejovický statek vyvlastněn.

Jaké informace Ing. Hromádko podával, není známo. Některé archivy jsou stále uzavřené, mj. i včetně archivu SS, který byl ministrem obrany M. Výborným zablokován na počátku 90. let.

Pokusy prokopat se do podzemí bezejovického statku badateli Helmutem Gaenschelem a Josefem Mužíkem se setkal s odporem majitele, Janem Michaelem Hromádko, vnukem Ing. Hromádka, který je tvrdě vykázal.


Tady vidíme, že pan ing. V. Hromádko byl muž vlivný, technicky zaměřený, pracující ve vojenském průmyslu. Na statku se za jeho dob scházeli vlivní lidé, probíhali zde velkolepé stavební úpravy a v roce 1937 se nedaleko odtud začína stavět i letiště v Nesvačilech. V roce 1942 je statek zabaven a převeden na nacistického pohlavára Heinricha Himmlera, druhého muže třetí říše. Zde se setkával s Reinhardem Heydrichem a Otto Skorzenym. A to už se dostáváme do víru 2.sv.války. Uvádím zde výňatky z jiných článků, vztahujích se k této době a tím i k samotné nejzajímavější historii statku.




Bezejovice patřily do území, které bylo v roce 1942 vyňato z protektorátního soudnictví a přešlo pod III. Říši, tedy platila zde pravidla, jurisdikce III. Říše. V blízkosti bylo zřízeno vojenské cvičiště a hlídáno německými hlídkami, které nosily na krku zavěšený půlměsíc. Do nejbližšího okolí patřilo letiště v Nesvačilech.

A právě na tomto letišti v druhé polovině dubna 1945 přistálo několik letadel. Důležitá jsou však letadla dvě. Piloti pro to měli hned dva důvody. Jedním z nich byl, že neměli na co letět dále. A ten druhý, že nebylo kam letět. Z východu se blížila Rudá armáda a ze západu Američané. Na konci války to bylo vlastně poslední území ovládané německou armádou.

Náklad dvou letadel nebyl určen pro Nesvačily. Jednalo se o 18 beden, jak se svědci vyjádřili za II. světové války, naloupeného umění po celé Evropě. Náklad byl určen pro Argentinu pro palác Juana Perona.

Samozřejmě, že letadla neměla letět do Argentiny, ale jen do Španělska. Pak po moři k cíli se měl náklad dostat na místo určení.

Byla to třímotorová letadla typu JU 52. Ještě jedna věc, týkající se přistání byla nápadná. Letadla přistála krátce po poledni nebo odpoledne. Po přistání za setmění byla letadla vyložena a druhý den nebylo po letadlech ani nákladu památky.

Důvod mohl být jen jeden. Případní svědkové si měli myslet, že letadla odletěla. Ale ona neodletěla. Jsou někde uschována i s bednami nákladu. Musí to být někde blízko a nejen blízko, muselo to být i na bezpečném místě a tak se nabízí otázka, nemohly by být takovým bezpečným místem právě Bezejovice, německé území. Aby kamufláž byla totální, našly se deníky z obou letadel. Jako důvod přistání byla uvedena oprava podvozku.




Skorzeneho výlet do Bezejovic

Bezejovice, tajuplný statek, podzemní chodby, větrací šachty a elektrické instalace Wehrmachtu. Co se skrývá pod zemí? Trochu mnoho otázek, ale pokusme se najít odpověď.

Je 20. dubna 1945. Hitler slaví své padesáté šesté narozeniny ve svém posledním útočišti, podzemním bunkru pod zahradou Říšského kancléřství. Od oběda až do večeře přicházejí a odcházejí gratulanti, aby popřáli svému vůdci.

Situace na frontě se nevyvíjela příliš skvěle, a tak nebylo moc důvodů k radosti. Rosovského vojska druhé běloruské fronty se spojily na východě s frontami Koněva a Žukova, aby společně zamířili na Berlín. Na jihu byl bez větších problémů rozdrcenen odpor Wehrmachtu a Rudá armáda postupuje směle vpřed. Na západě Spojenci obsazují Norimberk a Stuttgart, kde už rychle postupuje francouzská armáda.

V Berlíně, poslední baště Třetí říše se však nelení. Dva letouny typu Junkers Ju 52 čekají na vzácný náklad osmdesáti beden s uměleckými díly, zlatými pruty a dokumenty týkající se výzkumu tajných německých zbraní. Toto vše má být určeno pro diktátora Juana Perona v Buenos Aires. Co to ale má společného s Českými Bezejovicemi? Odpověď je prostá, prozatím nic. Přesuňme se nyní do okolí Benešova a našeho záhadného statku, kde je již tak vůdci věrný SS sturmbannführer Otto Skorzeny. Ten už se svými muži překládá bedny z letadel a vagónů na automobily a převáží je na Bezejovický statek. A právě tady, snad i podle výpovědi generála Emila Kleina končí i již dříve zmiňované letouny typu Junkers Ju 52 s tak vzácným nákladem pro Juana Perona.



Příběh podzemní továrny na Benešovsku se začal psát v roce 1942, Čechy byly už dávno pod nadvládou Německé okupační armády a na Benešovsku se ještě v témže roce začal budovat na přímí rozkaz velitele SS prostor pro gestapo. Během několika dní byla vyklizená ohromná plocha. Lidé, kteří v prostoru doposud žili, tak byli násilně odsunuti. Na vystěhování dostal každý z nich necelé dva dny a lidé se museli odsunout ke svým příbuzným a známým do nedalekých vesnic. Do dvou dnů byl prostor sahající od Benešova u Prahy, po Olbramovice a Štěchovice totálně vyklizen. Po té jednotky prostor ohraničily a neprodyšně uzavřeli - kdokoliv by sem pronikl měl být okamžitě bez soudu popraven. Do prostoru se mohli lidé podívat jen jako vězni, pracovníci se zvláštním povolením a nebo pokud dostali pozváni od důstojníků SS.

A právě z výpovědí těchto civilních pracovníků se zvláštním povolením, se dozvídáme v současné době asi nejvíce informací.

Svědectví pana Č. z Tožice:
"Pracoval jsem dříve jako železničář na zastávce Tožice, která ležela na samotné hranici s tímto prostorem. K práci, jsem musel mít speciální povolení přímo z Říše a svou rodinu jsem musel mít daleko odtud, protože by byla velmi ohrožena.

Zastávka zde vlastně neměla skoro žádný úkol, vlaky sem moct jezdit nemohli. Na druhou stranu ke konci války se tady vlaky skoro ani netrhly. Po celý týden sem po dobu 24 hodin směřovaly samý plně naložený vlaky ze všech koutů Čech a také přímo z Berlína. Vojáci zde neúnavně vykládali ve třech směnách bedny a ty vozili kamsi do lesa, zhruba po 30 minutách se automobily otáčely a vracely se pro další a další bedny. Co bylo v bednách netuším, ale vím. Že jeden z vojáků do jedné bedny nakoukl a už ho nikdo od té doby neviděl."

Svědectví pana S. z Drachkova:
"Za války jsem se hodně moc organizoval v odboji a to se moc nevyplácelo. Ve 20 letech jsem byl zatčen a měl jsem být odsouzený na smrt. Ještě před tím, než jsem byl transportovaný do vyhlazovacího tábora. Tak mě vojáci SS odvedli na statek Bezejovice, kde jsem měl pro ně zazdít chodbu, která dříve byla ve sklepení dřívějšího zámečku. To měla být má poslední zednická práce a tak jsem si to náležitě užíval. Pracoval jsem pomalu a pořád si vymýšlel co je potřeba pro ještě lepší maltu. Pracovat jsem mohl vždycky v noci. A právě v noci jsem slyšel z podzemí jakési dunivé zvuky, jako by zde pracovalo několik obrovských strojů najednou. Pokaždé, když se přiblížila půlnoc, tak se země skoro otřásala a svítilna, která zde byla se téměř na několik minut vypnula." Prostor si jednotky vybraly z důvodu svého specifického položení. Bylo zde hodně hustých lesů a podzemních prostor pocházejících ze středověkých let a z let minulých, kdy se zde hodně těžilo.

Z výpovědi důstojníka SS, který zde za války sloužil (v současnosti vysloužilec Cizinecké Legie) se dozvídáme, že prostor byl také hodně upraven. Nejvíce se prý vojáci zaměřili na zámeček "Bezejovice" a okolí. Byla zde vybudována jakási továrna, která byla propojena s podzemním úložištěm a středověkými chodbami. Zde se mělo údajně pracovat na tajných zbraních Nacistického Německa (zvukové dělo, Vril I. a II., Haunobeu III., V1 a V2). Myšlenku vytvořit takové zbraně nalezl Himmler a Hitler ve Starém zákoně a také mytologii Indických a Tibetských národů. Statek nebo také továrna Bezejovice je označena v pramenech SS pod názvem "Bezejovice 42".

Hlavní vstup do továrny byl podle dalších výpovědí vojáků SS přímo ze sklepení Bezejovického zámečku. A další vstupy lze nalézt v nedalekém lomu na stříbro. Bohužel zub času zde už napáchal hodně škod, a tak vstup do těchto prostor je velmi nebezpečný.

Do podzemní továrny se dříve sestupovalo speciálním vchodem, který byl vytvořený na místě dnešního betonového jezírka. Tam byl hlavní vchod, který byl dokonale střežen vojáky. Tento vchod se úzkou chodbou napojoval na dnešní sklepení a po mírné pravotočivé zatáčce se jedinec octnul u schodiště a výtahu, který vedl přímo do nitra továrny. Ke konci II. světové války nacisti věděli, že musí veškeré své plány, poklady a prototypy skrýt před dobyvateli pro své budoucí potomky. A tak okamžitě na místě vchodu vzniklo malé betonové jezírko, kolem bylo zasazeno několik stromů a keřů a prostor tak vypadá jako přírodní.

Každý badatel si však zde spojí dvě a dvě dohromady. Stačí se jen podívat na rozložení stromů a keřů kolem jezírka. Jezírko leží uprostřed malého pentagramu vytvořeného z přírodního materiálu a na stromu, který se nachází nedaleko jezírka je vyrytá jakási šifra( Německý šifrovací kód). Samozřejmě, že člověk, kterého to nezajímá si vyrytých čísel a písmen ani nevšimne. Ale člověk, který má nějaké znalosti a danou problematikou se zajímá, tak zjistí vzdálenost a hloubku podzemního prostoru. Vstupů do prostoru a spojovacích chodeb existuje ještě několik (stříbrný důl, lesy na Tomicku a Štěchovicku, zřícenina hradu Kožlí apod.). Ale aby jste se do nich dostali, tak musíte zdlouhavě hledat a procházet místa, kde jste už byli. Místa jsou tak dokonale ukrytá, že je jen tak člověk nenajde (většinou jsou označeni jakýmsi patníkem uprostřed lesa a nebo také luminiscenční nazelenalou barvou).

Myslím, že již tušíte jak je těžké ověřit takové informace, povídky, posbíraná svědectví nebo vůbec dohledad historické prameny o událostech jež probíhali na konci války v prostoru, kde vládli němci, několik let a to zcela bez rušení a s dostatkem síly. Tento prostor byl ke konci války ideální na schování pokladu 3.říše, stejně tak Štěchovice. Z východu se blížili rusové ze západu američané a tak poslední baštou nacistů byl vlastně tento prostor na benešovsku, odkdu pak zbytky německé armády utíkali na jih do zajetí k američanům, aby nepadli do rukou rusů.

Samozřejmě se vynořují další a další spekulace a informace co všechno se u Bezejovic dělo:

Co se skrývá pod tajemnými Bezejovicemi ?

Statek Bezejovice se nachází několik kilometrů od Bystřice, která je po hlavní silnici od Benešova velice lehce dostupná.

V roce 1941 byl celý tento prostor vysídlen od československých občanů a z prosperujících usedlostí se staly statky SS a SA. Celý prostor byl střežen lépe než nějaký nedobytný hrad. Každý, kdo porušil stanovené zákony, byl bez milosti popraven.

V tomto prostoru proběhlo několik testů zbrojní techniky - zvukového děla, kráčejících pevností, nových typů tanků a dokonce zde byly provedeny testy velice známých diskoplánů (Haunebu II. a III., Vril I. a II.). Nikdy na tomto území nebyl zkoušen žádný dělostřelecký náboj, snad proto, že by mohl poškodit podzemní prostory.

Jeví se více než pravděpodobné, že na tomto území mohli nacisté naprosto volně provést velké množství zemních operací, využít nedalekých štol po dolování stříbra i podzemních prostor z doby, kdy zde vládli Keltové.

Svědci, kteří sloužili u dráhy na Tožici, hovoří o transportech směřujících do tohoto prostoru.

Ke konci II.světové války přijíždělo na nádraží v Tomicích nespočet vlaků. Pokaždé zde něco vyložili a pokračovali zpět do Německa. Velice těžko se rozlišuje, zda se jednalo o dodávky munice, archivy gestapa nebo snad o poklady a umělecká díla. Jedno je jisté - v podzemí se nachází prototyp Vrilu I. a Haunebu III., plány a výrobní postupy keramického motoru, který by měl být poháněný vodou a také zlato, relikvie a magické náčiní (např. Necronomicon) společnosti Thule.

Další zajímavou věcí v okrese Benešov je, že když spojíte Neveklov s Konopištěm a Tožicí tak vznikne pravidelný trojúhelník. Když, ale trojúhelník rozkreslíte tak Vám vznikne pěticípá hvězda jejíchž ramena směřují na Švýcarsko (Bern), Německo (Berlín), Rakousko (Vídeň) a Rusko (Moskva). V přesném středu tohoto trojúhelníka se nacházejí Bezejovice.

Strážci pokladů

Koncem druhé světové války byly vytvořeny skupiny, které měly hlídat a střežit podzemní trezor. Jednalo se o tzv. Birkenkomandos, Spine a Thule. Organizace Birkenkomandos zanikla kolem roku 1950, když splnila svůj úkol a pomohla dostat Německé představitele z III. Říše. Organizace Spine se rozdělila na několik dalších a přesunula se z větší části do jižní Ameriky. Thule přežila až do dnešních dnů v Evropě, její představitelé jsou největší špičky různých států. Jedním z čelných představitelů byl M.Bormann a H.Kammler. Tito lidé jsou už mnoho let po smrti, ale jejich místa byli pravděpodobně obsazeny novými lidmi.

Při mém průzkumu Bezejovic se mi stalo docela dost zajímavých věcí. Na jednom ze stromů vedle jezírka bylo vyryt nějaký kód. Po nějaké chvíli mě napadli dva němečtí ovčáci.

Když jsem se přesunul do nedalekého lomu, někdo po mě vystřelil a rychle utekl. Jedna ze skal byla z části natřena luminiscenční (světélkující) barvou. Proč?

Při mém odjezdu z Bezejovic jsem zahlédl dva muže s puškou, jak obchází statek. Sice by na tom nebylo nic zvláštního kdyby byli oblečeni jako normální statkáři, ale oni měli na sobě černé obleky a dlouhé pláště.

Tato písmena a čísla byla vyřezána do stromu u jezírka:
1 1
A 3
B 6
1 A
1 A (tady je spíše 2 A viz.foto)


AB znamená česky směr dolů

Co je však zajímavé, neexistuje jediná písemná zpráva, která by potvrzovala, že se zde tak vysocí představitelé třetí říše scházeli. Nelze najít vůbec žádný kompromitující materiál. Ani třeba takový detail, jako by byl účet za potraviny. Jsou však svědci, v některé literatuře jsou konstatováni jako údajní svědci, kteří tvrdili, že o pohybu výše uvedených pánů existuje fotografický materiál.

Co však není domněnka je skutečnost, že jedné noci byl vytažen z postele zedník Turek. Měl ve sklepě pod bezejovickým statkem zazdít nebo přepažit určitý prostor. Zedník Turek se domníval, že po skončení práce skončí i jeho život a proto na stěnu napsal, zřejmě zednickou tužkou, že stěnu stavěl právě on. Na jeho práci se přišlo teprve před několika lety.

Na nedalekém letišti v Nesvačilech byl na konci dubna 1945 viděn létající aparát, kterému dnes říkáme UFO. Pod budovami statku se mají nacházet rozsáhlé prostory, které kdysi sloužily výrobě a dnes by mohly sloužit pro úschovu právě takového diskovitého aparátu.

Po shrnutí všech těchto domněnek, ideí a výpovědí svědků se velká většina hledačů pokladů kloní k domněnce, že štěchovický poklad není uložen ve Štěchovicích, ale v Bezejovicích.

O Bezejovice je neobvyklý zájem. Sotva jsem se na statku objevil, vedle z přilehlé budovy vyšel pán a překvapil mě otázkou, zda patřím k pánovi, který zde pomocí virgule hledá poklad. Je ráno, krátce po 9. hodině, je pracovní den a já si myslím, že v Bezejovicích budu budit kohouty a zatím jsem jen druhý. Ten hledač pokladů skutečně hledal pod stromy vně statku v trojúhelníkových konfiguracích nějaký poklad. Takto plánovitě rozrýt půdu nemohl udělat ani divočák, ani vysoká, to musel udělat člověk. Byly to naprosto pravidelné trojúhelníky. A neznámý hledač se měl zmínit, že pod statkem v dutých prostorách jsou ukryty tisíce tun železa.

Vyjdu před statek. Jsem u nevelkého bazénu. Bazén podle některých hledačů pokladů má uměle vytvořené dno. V době, kdy Bezejovice patřily III. říši byl údajně mnohem hlubší.

Kolem bazénu potkávám dva pány, kteří jsou připraveni mně všechno ukázat. Nepřekvapila mě informace, že v okolí bylo 12 palebných postavení, ale další sdělení. Pod bazénem za doby III. říše měly probíhat práce na pokusech s atomovým reaktorem. Zdá se mně to až přehnané. Čemu však chci věřit, je sdělení, že nedávno byly v okolí statku nalezeny německé helmy. Závěr diskuse je však překvapující. Nejedná se o německé helmy, ale o helmy z umělé hmoty, které používají stavebníci. Že na tuto helmu nenajelo auto, které si poškodilo motor, ale že ji našel jeden z obyvatelů, který šel do sousední vesnice na pivo. Dělám si závěr. Vytváří se takto informace nebo vědomé dezinformace.

To by bylo příliš jednoduché. Je tady také sdělení pana Hromádka. Po válce se měl vyjádřit, že Bezejovice skrývají velké tajemství a až bude jednou bude objeveno, budou Bezejovice tak slavné, a dozví se o nich celý svět. A dále, našli se svědci, kteří přísahali, že byli při tom, když ve statku byly ukládány nějaké bedny.

Přistání v Nesvačilech má svoji logiku. Nedaleko od letiště je statek v Bezejovicích. Sloužil jako místo odpočinku nejvyšším pohlavárům III. říše. Navštěvovat jej měli Otto Skorzeny, Heinrich Himmler, a než na něho byl spáchán atentát i Reinhard Heydrich. Je podezření, že v okolí Bezejovic by mohla být uložena II. část říšského pokladu. Z Berlína vyjely na konci II. světové války dvě automobilové kolony. Jedna zcela určitě dosáhla Garmisch - Partenkirchen, asi 100 kilometrů od Mnichova. Existenci druhé části, o které se mnoho nemluví, potvrdila Henriette von Schirach, žena von Schiracha, patřícího do úzkého okruhu lidí kolem Hitlera. Fronta se blížila. Rychle se zhoršující vojenská situace nutila k improvizaci. Jediná bezpečná cesta z Berlína na jih Německa je přes Bóhmen-Čechy. Bylo to ucho jehly, ale dlouhé několik desítek kilometrů. Nikdo zatím nedovede vysvětlit, proč se o statek zajímají tajné služby, soukromníci a záhadné firmy. V souvislostmi s Bezejovicemi existují svědectví o aktivitách jednotek SS, nočních přesunech, záhadných budovách s dvojitými podlahami a tajemným vykládáním beden z automobilů.


Tím je za námi 2.sv.válka v Bezejovicích a nastává vláda komunistů a současná doba. Vratmě se jetšě k jedné zarážející věci. Tím je letiště v Nesvačilech. Když jsem koukal na mapu a následně i projižděl zdejší krajinou, nemohl jsem pochopit proč je letiště právě zde. Na mě osobně to působí jako by bylo letiště postaveno jen kvůli Bezejovicím a zároveň si myslím, že ve stavbě měl prsty V.Hromádko. Nevím jestli v době jeho vzniku zde sídlila ČS.armáda nebo byla někde poblíž, ale z mého pohledu bych stavěl letiště blíže k městu Benešov.Vhodných míst je tam dost.


Historie letiště Nesvačily

O výstavbě letiště se rozhodlo ve třicátých letech minulého století (v r.1937), jeho počátek provozu se datuje od září roku 1938. Vzhledem k tomu, že v místě budoucího letíště bylo převýšení přes dva metry a jednalo se o velkou plochu, byla zemina přepravována pomocí kolejového systému. Letiště bylo zřízeno jako vojenské, počítalo se s využitím v souvislosti s očekávaným válečným konfliktem jako se záložní letištní plochou. Zároveň mělo plnit účel náhradního letiště pro potřeby československé armády, ale byla kapitulace a naše armáda už letiště nevyužila. Prostor letiště leží na severní straně mezi naší obcí Nesvačily a městem Bystřice. V počátku se uvažovalo i o prostoru mezi Nesvačilemi a Radošovicemi. Od března 1939 sloužilo letiště německé armádě pro intenzivní výcvik budoucích pilotů Luftwaffe. Na základě vyhlášky číslo 803/9 ze dne 10.června 1943 byla oblast uzavřena a zřízeno rozsáhlé cvičiště SS. Letištní personál byl ve vojenských stanech na jižním okraji letištní plochy / u silnice/, protože zde bylo velmi málo budov. Noví vojenští letečtí adepti se učili zprvu pilotovat na kluzácích, později využívali motorové stihací stroje typu Messerschmitt a další. Na letišti a v jeho okolí bylo tehdy umístěno asi 50 letadel. Jednalo se o značky Heinkel He-111K, Messerschmitt Me-110 a Me-109, Junkers Ju-52K, Fiesler Fi-156 Storch, Siebel 47 a další.

V záznamech německých leteckých sil je možno získat údaje i o zdejším letišti a jeho velitelském a odborném vedení. V nedalekém okresním městě Benešově, jako posádkovém městě, bylo zřízeno velitelství letištní oblasti-Flughafen-Bereichs-Kommando Beneschau. To bylo zřízeno od 1.7. 1939. Od 26.8. 1939 bylo zřízeno velitelství letišť-Fliegerhorst-Kommandantur E 10/VIII, od října 1942 se registruje velitelství letiště A 233/XII (Fliegerhorst-Kommandantur A 233/XII.



----------------------------------- https://encrypted-tbn2.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcRA5ozEdCqWkr4MTuKf9u-opg6IwZPLPtPJb0rYNjMFn71zjYdeTA

Ke statku Bezejovice patří i osoba pana Zemana.Pan Josef Zeman byl rodákem z Brna.Začal působit na farmě zemědělského učiliště v Loutí u Neveklova.Tam se seznámil s novinářem časopisu "Beseda venkovské rodiny".Mnohý už tuší jméno tohoto novináře.Ano,je to Ludvík Vaculík.V Loutí začalo opravdové přátelství pana Josefa Zemana s Ludvíkem Vaculíkem.Josef Zeman pak odchází z Loutí do Bezejovic na statkovou zemědělskou školu.Zde pracuje jako ošetřovatel koní a jezdecký instruktor.Pan Zeman měl dvě velké záliby,koně a fotografování.Na svých fotografiích zachytil nejen Ludvíka Vaculíka s jeho ženou,ale i spisovatele Ivana Klímu a další.Fotil i přírodu a jezdecké soutěže. Raritou je,že za celá ta léta se Vaculík nechtěl od Zemana naučit jízdě na koni,ač sám byl údajně také členem Jezdeckého klubu Bezejovice.Přátelství těchto dvou osob ukončila smrt Josefa Zemana na zdevastovaném statku v Bezejovicích v r.1999.


Tady se dostáváme k dalším úžasným náhodám, které jsou s pojené s Bezejovicemi. Jsou to známé osobnosti vyskytující se v jeho blízkosti. Z výše uvedeného je jasné, že na statku byl často přítomen spisovatel L.Vaculík. Na naší dokumentující výpravě do Bezejovic se dozvídáme, že v nedaleké sídle, několik stovek metrů daleko, se objevoval Václav Havel, prý to bylo ještě za komunistů. V.Havel se dobře znal L.Vaculíkem, dělali spolu např. na amaterském filmu AŤ ŽIJE FRONDA! v roce 1986, nejspíše natáčeném přímo v Bezejovicích. Dále se kolem vyskytují jména: Jaroslav Klíma - náměstek ministra vnitra a velitel československé Státní bezpečnosti. Firma Omnipol, Bohemia - DAN FOOD, spol. s r.o v níž působil mladý M. Hromádko.



Po r. 1945 zde působila americká kontrarozvědka

1949 - 1956 České vládní úřady prohledávaly celý prostor

1957 - 1976 pohyb agentů KGB

1986 - 1989 pohyb agentů CIA

1982 - 1988 pohyb agentů STB

1989 - současnost: pozemky v tomto prostoru hodně skupují Němci

Pojďme se nyní podívat na historii celého statku pohledem Luboše Kordáče, který se často v souvislosti se svými obchodními aktivitami pohybuje po území jihoamerických států, zvláště pak Chile. Podle jeho tvrzení, právě tam narazil na prameny týkající se tajemného pokladu v Bezejovicích. Pojďme se tedy seznámit s pátráním pana Kordáče:

Navíc se prý v bezprostřední blízkosti této lokality nachází tajuplná společnost z Izraele, která zde údajně míní podporovat agroturistiku. Pro úplnost by stálo za zmínku uvést i nedávnou návštěvu pánů Helmuta Gaensela a Josefa Mužíka, kteří jsou proslulí jako tzv. hledači Štěchovického pokladu. Dokonce tady prováděli i menší výkopové práce, s čímž samozřejmě nesouhlasil majitel budovy pan Jan Michael Hromádko. Ten proto podnikl protiopatření a celý statek nechal hlídat. Není divu, často zde můžeme potkat i návštěvníky pocházející soudě podle SPZetk z Německa a Rakouska.

Tajemný Bezejovický Statek

Podle dalších tvrzení pana Kordáče, jsou na stromech v okolí vyryty německé značky z dob druhé světové války. Navíc geofyzikální měření potvrdili pozůstatky podzemních chodeb, což dokazují i torza větracích šachet. Našli se i podzemní elektrické kabely s německými vojenskými spojkami, z nichž jsou stále některé pod proudem, za což bych ruku do ohně nedal. Proč, a hlavně co by tam v podzemí měli napájet? Že by nějaký tajný diskoplán V7?




Ještě na doplnění uvadím některé komentáře z diskuzních fór a z pod článků:

Tak nevím. Majitele Bezejovic znám a mohu pouze konstatovat, že se jedná o velkou fámu, kterou kdosi vytvořil. Je pravda jak autor tohoto článku napsal, že se zde nacházeli vysoce postavené postavy II.sv. války apod. Fotografie jsem mimochodem viděl. Stojí to fakt za to. Jen s tím pokladem a různými fámami o vývoji UFO, podzemními fabrikami, reaktory apod. Je to opravdu přitažené za uši. Je i fakt to, že na nedalekém letišti výše uvedená letadla přistála, ale kde bedny či co se v nich ukrývalo skončilo to je otázka... Měl jsem to štěstí se zúčastnit průzkumu a mohu pouze konstatovat.....Nic než fáma, kterou někdo poslal mezi lidi....Z jakého důvodu? Není známo... podobné story se vypráví i za našimi hranicemi...otázka je co z toho jsou postwar urban legend a co je pravda...každopádně se tam motalo hodně vysoce postavených a byl tam klid na zakopávání...původní majitel (2008) měl dost velké finanční problémy a teď to tam má nějaký angličan z Cardiffu s registrovanou realitkou... většinu fám měla na svědomí tahle knížka, recenzi zo toho jsem hodil k sobě na web: http://jesen.cz/clanek61.html

-------------------------------- ahoj, všechno, co se později objevilo o Bezejovicích vychází tak nějak z knihy Marcela Poka Poklady třetí říše, která vyšla v roce 2000 u AOS Publishing v Ústí nad Labem, odtamtud pak taky čerpal Jesenský ve svých"Mimozemských technologiích třetí říše", které zase vyšly u AOS Publishing...

----------------------------- vytáhl jsem na svůj web z té první knížky všechno, co se dalo aspoň trošku číst , je to tady: Recenze k právě čteným knihám... http://jesen.cz/clanek61.html

jinak , co jsem se díval statek Bezejovice byl sídlem nějaké firmy Dan FOOD ve které figuroval mladý Hromádko, co je ale podivné a moc se to v obchodním rejstříku nevidí, je fakt, že ještě před zápisem téhle česko-dánské firmy požádal navrhovatel o vymázání zápisu, kterému nebylo vyhověno...to se na obchodním soudě moc nestává, potom tam nějak hospodařil jako samostatně hospodařící rolník a nějaká firma Neptun sport...vše skončilo v insolvenci, ale ty zápisy jsou tak staré, že už je vidí jen mezipaměti a rejstřík úpadců je už čistý, dnes na statku podniká realitní firma jistého angličana -----------------

Betonove jezirko uprostred pentagramu je odmerka jedne davky koksu pro zde jiz drive zmineny parni bombarder. Tento byl v Bezejovicich testovan a pozdeji i vyraben. Svedectvi v clanku to jasne potvrzuje, ono zminene duneni z podzemi byla vystupni kontrola kotlu, kterou provadel podle tajne smernice proskoleny pracovnik. Toto bylo provadeno za pomoci plocheho klice cislo 42 po dobu 2 min. Frekvence uderu nesmela klesnout pod 20 uderu za minutu. Podle smernice byl kazdy pracovnik pouzitelny pro 2 kontroly za smenu.


A teď ještě k našemu výletu na Bezejovice v únoru 2014. Přijeli jsme autem do Záhořan, tam jsme zaparkovali a polní cestou podél potoka, který jsme měli po pravé ruce, jsme šli směrem k bývalému lomu. Uprostřed louky jsme se setkali, na vzdálenost asi 50m, s nějakým člověkem, který nám popisoval, že právě odešel ze statku, kde bydlí nějaký jeho kamarád a taky dva ukrajinci, zřejmě pár, který tam chová a hlída ovce. Popsal nám cestu k lomu i ke statku. Když jsme s ním mluvili, objevila se směrem na Záhořany další postava, v nějakém šedém kabátě. Jak nás spozorovala, zastavila se, pak se obratila a zmizela za lesíkem, to byla asi nejdivnější chvilka z výletu. K lomu jsme došli přes smíšený les. Bylo zde jedno odkopané místo, asi od hledačů, celkem čerstvé. Žádné fosfor. barvy jsme si nevšimli. V nedalekém domě se topilo a jak jsem později zjistil, majitelům domu patří i pozemek na kterém je lom. Pak jsme šli podél silnice, po polní cestě. Na louce koně - patří ke statku, kde měl být i V.Havel. Konečně u statku vidíme pasoucí se ovce. Nikde nikdo, statek chátrá. Když jsme ho prolejzali, někde uvnitř štěkal pes. Nejzajímavějším místem byl zřejmě bazének a umělý kruhový kopec se stromy do kruhu a strom který měl na sobě značky. Jak se výše psalo, že bazének byla odměrka koksu, tak si myslím, že je to kravina. Stejně tak se mi nezdá, že ty stromy na kopečku jsou do pentagramu. Ale pravdou je, že vedlejší, druhá, dnes již zcela zarostlá cesta, vede přímo k tomuto místu a umím si dobře představit, že pod kopcem a bazénkem je vjezd do továrny - do tunelu. Všude kolem statku je plno železných věcí v zemi, je to vidět na půdě, která je červená, zvláště u potoka. Nález důlního vozíku také dosti vypovídá, ale mohl se používat i v cihelně, která je za statkem. Na jížní straně statku, v kopci, bylo několik děr od hledačů, ale i nory od zvířat, v nezvyklém počtu. Při návratu do Záhořan, nám kolemjdoucí důchodce vypraví, jak jim M.Hromádko sliboval práci v 90 letech a bral si ohromné dotace na chov krav, potom na ochranu nějakého brouka atd. Nicméně se statkem se moc nepohnulo. Milióny zmizely kdoví kam. Od statku na Nesvačilské letiště je to 3,5km.

Závěrem: pokud jste se dostali až sem, asi vás Bezejovice zaujali. Nyní se můžete kouknout na Bezejovice, tak jak vypadají v Roce 2014. Je to spíše doplňující část, žádné velké objevy ve videu neuvidíte. Pouze jsme statek obešli, natočili jeho okolí, aby si lidé mohli udělat představu o tom jak to tam vypadá.
Bylo by zajíme kdyby se tímto tématem začali zabývat historikové, hledači pokladů, nebo další skupiny lidí, aby jsme se dozvěděli více. Kolem statku bylo několik výkopů zřejmě od hledačů pokladů, ale nikde jsem již nedohledal co tam našli. Budete-li mít nějaké informace, které v článku nejsou, pište komentáře, nebo na email nwoo@nwoo.org.


video v horší kvalitě pro ty co mají pomalejší internet:http://www.youtube.com/watch?v=ThkVmCJPbws&feature=youtu.be

R.U.R.

Zdroje ke článku a další související informace:

Fotogalerie

2 komentáře:

  1. dobrý den, před časem jsem tam byl pracovně zjistil jsem pár věcí :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zdarvíčko, no to je dobré a jaké věci to jsou?
      Dyžtak pište na email nwoo@nwoo.org
      Díky

      Vymazat