Dalajláma je někdo jiný než si myslíme

Colin Goldner – Za Dalajlámovým úsměvem

Přednáška německého psychologa o obsahu jeho knihy Dalajláma – Pád božích králů vyvrací silný nános mýtů kolem Tibetu a Dalajlámy vydávanými za vrchol moudrosti, osvícení a lásky. Před vpádem Číny existoval v Tibetu tvrdý feudální a nevolnický režim, na jehož vrcholu stál Dalajláma a jeho rodina. Chudoba a nevzdělanost a kruté tresty byly běžnou součástí života a díky náboženským dogmatům, která měla daleko k pravému buddhismu, nebylo možné změnit společenské postavení.

Přednáška: Colin Goldner o tibetském buddhismu
Univerzita Vídeň, Rakousko 20. července 2012

Colin Goldner, autor knihy Dalajláma – pád božího krále (dá se použít i Dalajláma – případ božího krále, rozšířené vydání Alibri-Verlag 2008) je jedním z mála západních expertů, pokud jde o historii a povahu tibetského buddhismu.

Dalajláma se po celém světě setkává s respektem a obdivem. Co se ale skrývá za jeho osobou a jeho náboženstvím, to otevřeně popisuje kniha Colina Goldnera. Sleduje v ní životní dráhu muže, který byl jako malé dítě ,,objeven“ jako reinkarnace ,,Dalajlámy“ a byl po té připravován na svůj úřad v klášteře. Popisuje invazi čínské lidové osvobozenecké armády (Tibetu i navzdory celé západní propagandě přinesla značnou modernizaci, například v oblasti vzdělávání a zdravotnictví) a útěk Dalajlámy do Indie. Popisuje, jak se z pěšáka studené války a spolupracovníka CIA a stal nositel Nobelovy ceny za mír a mediální hvězda.

Ještě výmluvnější jsou exkurze, které se systematicky zabývají jednotlivými otázkami tibetské historie a zvláštní variantou tibetského buddhismu. Zejména pokud jde o životní podmínky obyvatel ve starém Tibetu. Goldner odhaluje šokující informace: obraz klidného, na moudrost orientovaného buddhismu tak dostává vážné trhliny. Lamaismus za sebou zanechává stopy krve, jeho démonologie se dá snadno zaměnit s katolictvím, kde má žena také jen podřadnou roli.

Aktuality, články, knihy, další informace: http://www.gottkoenig.de/node/15.html

Victor & Victoria Trimondi: Der Schatten des Dalai Lama. Sexualität, Magie und Politik im tibetischen Buddhismus – O stuidu podivných sexuálních praktik, rituálů, politiky apod. v tibetském budhismu; kniha úplně zmizela z obchodů

Guntram Colin Goldner (* 1953 narozen v Mnichově) je německý psycholog, který je aktivní autor knih, vědec a novinář.

http://de.wikipedia.org/wiki/Colin_Goldner

Studium na vychovatele a pedagoga ukončil v roce 1980. Byl také aktivní v anti-autoritářském hnutí Kinderladenbewegung. Po té Goldner do roku 1988 studoval sociální pedagogiku a andragogiku, stejně tak kulturní antropologii v Mnichově a Los Angeles. Od roku 1990 pokračoval v postgraduálním studiu žurnalistiky v Hohenheimu. Od roku 1988 vedl státem uznanou odbornou zdravotnickou školu v Garmisch-Partenkirchenu. Od roku 1992 působil nějaký čas v rozvojové pomoci pro Nepál. Je veganem a bojuje za práva zvířat.

Jeho hlavním zájmem jsou sekty, psycho-kulty, okultismus, alternativní medicína a léčitelství z celého světa. Známým se stal díky jeho kritickým knihám zejména o Tendzinu Gyatshovi (současný Dalajláma) a Bertovi Hellingerovi. Jeho knihy o psycho-scéně patří mezi klasiku.

Jako psycholog se Goldner zabývá důsledky použití psychologických technik, kdy pomáhá a radí lidem. Od roku 1995 vede fórum Kritická psychologie v Mnichově. Od roku 1988 píše pro časopis Psychologie heute a do dalších periodik.

Goldner je spoluzakladatelem organizace za práva zvířat rage&mason a dobrovolník v útulku zvířat Hundeasyl v Dolním Bavorsku. Pravidelně píše pro časopis za osvobození zvířat Tierbefreiung.

Je také členem vědecké rady Mezinárodní rady Internationalen Bund der Konfessionslosen und Atheisten stejně tak vědecké rady Open akademie. Je členem poradního výboru Nadace Giordana Bruna a Svazu německých spisovatelů. Od roku 2011 se zabývá projektem Relaunch des Great Ape, za práva lidoopů

 ZDROJ:

http://www.nwoo.org/2015/04/11/univerzita-viden-prednaska-colina-goldnera-za-dalajlamovym-usmevem-cast-1/

Rozvovor NWOO s Messenjah

Před nedávnem muzikant jménem Messenjah pokřtil svojí novou desku Bojuj dál. Bylo to v Cross Clubu, 28.2.2014. Těsně před koncertem jsme udělali tenhle rozhovor. Video se moc nepovedlo (hlavně teda zvukově), tak jsme to raději přepsali. Tak si můžete počíst o tom jak to vidí Meseenjah.



R Jak se představíš?
M Jo, takže já jsem Jiří, jinak se mi říká taky Messenjah a dělám Reggae, jsem MC, objíždím kluby po český republice a zpívám v podstatě a předávám message.

R Jak ses k tomu dostal, že jsi začal zpívat?
M Já zpívám celej život v podstatě, muzika mě provází od dětství, nějáký sbory, soutěže, pičovinky a tak dál, různý bigbandy a pokusy o bluesový kapely a jiný věci, tak to něják rostlo až se to vykrystalizovalo k Reggae.

R Co děláš jinýho než že koncertuješ. Máš nějákou práci?
M Já jsem byl ještě před asi týdnem, možná ještě teďka sem oficiálně student, ale nějak se mi nepovedlo úplně ukončit studium úspěšně.

R A co jsi studoval?
M Studoval jsem víc škol, ale ta kterou sem teďka aktuálně nedokončil, tak to byl peďák, společenský vědy, angličtina, pak jsem studoval ještě sociologii.

R Čím si budeš v budoucnu vydělávat?
M Hele zatim mě muzika uživí, tak uvidíme jak to půjde dál, kdyby to takhle nemělo bejt, tak si myslim, že to takhle není.
Životní poslání nějáký mám na svým prvním místě a jestli to bude poslání učitele, nebo poslání učitele v klubu, tak to už máš v podstatě jedno, já si myslim, že i ten učitel v klubu může mít ve finále větší dopad, než ten, kterej dostane děti na jednu hodinu za tejden třeba, nebo na dvě hodiny za tejden.

R Ty jsi teď vlastně udělal první album.
M Jo je to tak, nebyl jsem na to sám.

R Jmenuje se to Bojuj dál, o čem to je?
M Je to o vnitřním boji, zaprvé o vnitřním boji , kdy člověk se musí vždycky vyrovnávat sám se sebou, že musí bojovat a růst, jakoby život je zkouška podle mýho, ve který je třeba bojovat dál a učit se a zároveň to má i takovej vnější podtext, že je to v podstatě odkaz na kapelu Looptroop Rockers. To je švédská rapová kapela, která vydala svoje asi první debutový album, který se jmenuje Struggle continues, v překladu „Boj pokračuje“. To je takovej volnej překlad „bojuj dál“ a já sem jim i tim trošku chtěl vzdát hold a zároveň je to moje pilotní pecka z toho alba a odkazuje to taky na to, že lidi, který tu hudbu poslouchaj se někdy můžou cítit samotný, protože ne zrovna dvakrát moc lidí má nějákej podobnej názor a můžou se cejtit někdy ve svym okolí osamělí se svym názorem a je to taková výzva a posílení pro ně, aby ve svym boji nepřestávali, protože ta cesta, která neni úplně po proudu je často namáhavější než ta, která je po proudu.

R No na to navazuje další otázka. Jak vidíš dneska ten šoubyznys, jako ty jiný kapely, ty slavný, superstar a podobný? Jak to vnímáš? Protože tvoje texty pro nás, jakoby pro NWOO jsou dost zajímavý, jsou v podstatě o politice, už to není jenom prostě takový reggéčko ...
M Jo je to dost konkrétní, určitě. Jak se dívám celkově na šoubyznys? Já si myslím, že je to takový napůl, zčásti si lidi najdou co chtěj a zčásti si lidi najdou co je jim předkládáno a jsou jakoby tlačeni nějákým způsobem penězma a myslim si, že je docela dost lidí co poslouchá alternativní muziku, projevuje se to asi na poslouchanosti rádií, který pořád jakoby cpou do lidí to samý. Ne moc lidí to už dneska poslouchá, u nás už to médium celkem vyšumělo, když se podíváš do Británie, tam si každej poslouchá rádio a má k tomu důvod, protože tam jsou žánrový rádia, prostě nepotřebuješ si ani koupit cédo a je prostě prestižnější bejt tam na rádioshow daleko víc než u nás a je škoda, že to tady tím směrem upadlo, ale taky si nemyslím, že by se to dalo tim komerčním směrem nějakým způsobem úplně zlomit, naopak čím víc tady bude předkládáno jenom komerční hudba, tak tím líp pro nás, tím víc lidí si půjde hledat alternativu.

R Už si se někdy slyšel v nějákym rádiu nebo někde ?
M Asi jo, možná nějáký Rádio 1, možná nějáký rádio Express, Ostravo Opavu hrálo spousta slezskejch rádií, Kiss Morava a tak. Slyšel jsem se někdy v rádiu a dokonce jsme tam dělali i rozhovor v rádiu Kiss Morava, byl sice rychle ukončenej potom co jsme tam zaběhli do politiky trochu. To je právě velký komerční rádio, který v podstatě ani nevědělo koho si zve a to jako bylo zajímavý.

R Tak s náma to pořádně rozeberem.
M Jo můžem, můžem.

R Kam na to chodíš? Na tyhlety informace a texty k těm písničkám?
M Jak řikám, já sem studoval sociologii a vlastě tam vězí ten hlavní základ, samozřejmě ty věci mě zajímaly něják dřív už na gymplu a pak teda sociologie a Jan Keller, kterej je super analytik a sociolog. Kdy prostě už jenom neserfuješ po internetu a nehledáš si ty fakta, pseudofakta, který sou často smíchaný.

R Takže tě navedla vysoká škola v podstatě na takovou alternativu?
M Ale tak já jsem vždycky věděl, není to o vysoký škole jako takový, ale je to o nějakejch věrohodnejch zdrojích. Třeba Kellera jsem nečetl kvůli vysoký škole, i když jsem na něj třeba dělal bakalářku. Ale stejně si myslim, že člověk se může vzdělávat i sám bez vysoký školy, nebo si myslim, že by sem k tomu dospěl i ke Kellerovi znova, snad doufám i bez toho. Když člověk hledá tak často najde a říkám, že je zajímavý, když si člověk opravdu sedne a rozebere si fakta, který jsou nezvratný a historicky podložený.

R Ověřuješ si to třeba na nějákých stránkách? Alternativní média?
M Tak ten Jan Keller píše normálně, to je univerzitní profesor, píše normálně knihy, který jsou na akademický úrovni, to znamená, že ti poskytne veškerý zdroje, pokud operuje s nějákýma číslama, tak ti vždycky uvede zdroj, odkud ty čísla jsou, z jaký statistiky, oficiální zdorje a tak dál. Pokud někoho cituje tak to uvede, prostě to jsou akademický práce, který maj vědeckou hodnotu a jsou těžko zpochybnitelný a tím pádem na tom se snažím stavět. Jsou věci, který jsou těžko zpochybnitelný, třeba, že bohatnou bohatý, to tak prostě je a je to fakt. A je to teda jenom o tom jak si vyhraníš, kolik procent bohatých bohatne a jakou rychlostí . Ale chudý chudnou a bohantou bohatý prostě to je pravda a třeba tady to vyčteš ze sociologickejch knich, který ti to podložej vědeckejma faktama.

R Takže správnej zdroj?
M Je důležitý asi mít nějákej ověřenej zdroj, abys nezklouznul k nějákejm fabulacím a zároveň k nějáký citový angažovanosti, která tě může dovést do nějáký ideologický fáze, kde už nechceš slyšet nic jinýho a razíš si nějákou jinou svojí myšlenku, kterou dneska v době internetu si můžeš lehko ověřovat jenom to co jakoby chceš si ověřit. Nebo takhle, ověříš si všechno pokud najdeš, nebo pravděpodobně najdeš fakta nebo najdeš stránky, který budou hovořit úplně naopak o 180 stupňů než jiný stránky. Tím pádem se může stát, že si vytvoříš nějákou bublinu, ve který žiješ a furt si to potvrzuješ, pořád se všichni navzájem plácaj po zádech nějáký komunity. Prostě to se může stát a pak je dobrý mít nějákej ucelenější rozhled.

R Co lidi kolem tebe, považuje tě nekdo za blázna?
M Asi ne..

R Souhlasí s tebou ?
M Nemusej se mnou všichni souhlasit a rozhodně jsem přístupnej jakékoliv debatě. A myslim si, že za blázna mě má jen ten kdo se mnou nikdy nijak moc nemluvil. Já sem kriticky uvažující člověk, kterej si za svejma názorama stojí jenom do tý chvíle dokud mu je někdo jiným platným argumentem nevyvrátí

R Takže třeba ostatní kluci v kapele, muzikanti souhlasej s textama?
M V podstatě já sem samostatnej MC, který si píše svoje texty a vlastně stojí sám za sebou, takže se nedá říct, že bych měl nějákou kapelu. Tak se asi často se stává to, že člověk vysílá nějáký vibrace do okolí a lidi, který jsou na podobný vlně naladění, tak se shlukujou a vyhledávaj se navzájem, což se mi díky Bohu stalo, ale nemyslim si, že máme vždy do puntíku stejnej názor na věc obecně, na všechno.

R Máš nějákou oblíbenou konspirační teorii?
M Konspirační? Já bych se tomu termínu docela bránil, jakoby konspirační, já si myslím, že jsou prostě jenom hypotézy, který nejsou ověřený a to jsou ty teorie konspirační někdy teda. Konspirační teorie to je jenom spojení toho, že nějáký spiknutí ještě za tím. Myslím, že jsou hypotézy, které se dají ověřit a spousta může spadat do nějáký takovýhle pseudokategorie.

R Jestli tě třeba nic nenapadá, tak my jsme se několikrát zabývali akcema za pravdu o 11.září. Co ty si o tom myslíš?
M Jo to je rozhodně zajímavé...

R To je taková teorie spiknutí.
M Jojo, já jsem slyšel, že spousta absolvovanejch architektů , nějáký tisíce, že v Americe podáváj jiné verze. Já nejsem právě studovanej architekt , ale je to rozhodně zajímavej pád budov, kterej se asi nikdy nestal a nenašel jsem na internetu nebo kdekoliv jinde, že by budovy takovýmhle způsobem padaly. Samozřejmě byl to taky docela nestandartní způsob poškození, takže se může stát lecos, ale rozhodně nevěřim něják vyhraněně ani jedný z teorií. Ale spíš 11. září má být přelom v americký zahraniční politice, ale tam spíš bych sledoval kontinuálně tu americkou zahraniční politiku zpetně a do budoucna a zjistíš, že sice to je nějaký geografický posun někam jinam, ale že ta politika je vlastně stejná celou dobu, že to je invazivní politika, v podstatě imperialistická politika, která se nějákym způsobem úplně nezměnila. Takže ani bych na to 11.září neklad takovej důraz, kterej na to spousta lidí třeba klade, i kdyby to byla a i kdyby to nebyla pravda, jakože je to nějákej inside job, tak stejně myslim, že v americe se daj najít jiný příklady, kdy v historii použily taktiku ať už „false flag“ takzvaného útoku nebo právě něco jako inside job. Nevim teďka konkrétně, abych taky historicky neplácal, ale rozhodně se to dá dohledat a ověřit.

R Vlastně od toho 11.září oni přitvrdili, vyhlásili tady ten boj proti terorismu.
M Tam spíš myslim, že je to důležitej přelom na jejich vnitropolitický úrovni a že tam je ten cíl větší než v zahraniční politice, na kterou se klade většinou důraz, tam si spíš myslim, že je tam daleko větší cíl na vnitropolitický úrovni. Ale nejsem na to nějákej velkej odborník a myslim, že jenom asi čas nám může ukázat, jak se tam i tady v čechách věci mají, to je asi na američanech jak si to tam...

R Četl si někdy Orwella 1984?
M Jojo to sem četl v nějákejch 15ti letech určitě.

R Nezdá se ti, že už jako tak v tom trošku žijem?
M Tak spíš by sem měl ten pocit v době studený války větší třeba, tady sice nebyly tři ty mocnosti, byly dvě, možná že čína, ale tam spíš bych měl ten pocit větší. Momentálně to k tomu může směřovat, ale ještě ten pocit úplně nemám .

R Myslíš, že je to zachranitelný, že nemá cenu propadat nějákýmu pesimismu?
M Myslim, že je to zachranitelný, kdybych sem si nemyslel, že to je zachranitelný, tak bych nedělal co dělám. Si myslim, že doba je poměrně rychlá.

R Tak z těch tvejch songů to vypadá, jako že burcuješ lidi k tomu, aby přestali bejt pasivní a začali se zajímat.
M Je to tak. Samozřejmě že je to hodně o tom, že všechno to co se kolem nás děje, že nesměřuje správným směrem a že to je na nás, aby jsme to zastavili . Protože lidi, který mlčej, tak v podstatě souhlasej s tim co se děje a na jejich masovym mlčení se staví ta legitimita toho co se děje.

R Takže takový to jako ocejchování toho, že když chceš bejt třeba pozitivní, tak se vůbec nezabejvat politikou, nechodit na demostrace, zabejvat se třeba jenom nějákou zdravou výživou a žitím v lese.
M Nene, to je sice hezký a já si myslim, že tady tím se sice dal zachránit svět, kdysi pár tisíc let zpátky. To byli mniši a bosí, to se dalo, kdyby se to tady tím směrem ubíralo, tak se to třeba nemuselo vůbec řešit, ale dneska už nám to nepomůže si jít sednout do lesa, tvářit se, že se to tady všechno kolem neděje, to nám asi nepomůže. Jako pomůže to třeba individuálnímu člověku v jeho jáství v jeho egu, ale nemůže to nikdy pomoct celku. Takže já si myslim, že je čas bejt pozitivní pro lidi, bejt pozitivní v nějákym kreativním slova smyslu, v alternativním slova smyslu. Určitě mám rád lidi, který sou alternativní, a který si do toho lesa jdou sednout, ale byl bych rád, kdyby v tom lese třeba za pár let zjistili, že je třeba s tim něco udělat, aby jim prostě ten les někdo neskoupil pod nohama a nepostavil nad nima most, dálnici.

R A jak jsi to vyřešil u těhle voleb, který teďka byly?
M U parlamentních?

R U parlamentních no, byl jsi volit? Koho si volil?
M Byl jsem volit, ale asi jako veřejně vystupující člověk bych neměl řikat koho jsem volil. Nebo neměl... nechci říkat.

R Co říkáš na referendum, ať už celostátní nebo místní?
M Já sem naprosto pro, já sem zastáncem přímý demokracie, co nejpřímější, v nějáký formě, která sice ještě asi není vyvinutá, ale měli bysme se tím určitě zabejvat. Proto jsem taky studoval to co jsem studoval, abych byl třeba někdy erudovanej dostatečně na to, aby sem do toho moh nějákym způsobem mluvit. Nezkoušel jsem, neměl jsem představu, že to bude moje místo, ale pravděpodobně moje místo je zatím tady probouzet ty lidi. Tu alternativu bych rád podpořil nějákou , nebo si rozumnou přečet, nebo rád bych nějákou rozumnou třeba, nevím, něco k tomu řekl, připoměl, ale necejtim se na to abych to sestavil úplně a řekl, jasný tady prostě pojďte a bude to takhle. A já si myslim, že je to stejně věcí toho demokratickýho procesu, že ty lidi si nad tím musí sednout všichni a nemůže taky přijít jeden a říct já sem teda nejchytřejší a takhle jsem to vymyslel. Spíš se to musí trochu ubírat nějákou třeba historickou praxí. Teďka jsem slyšel, že jak byly ve španělsku ty protesty protievropský a protiškrtový, tak tam se už dělá alternativa nějákejch sněmů, který po vzoru řecký demokracie, nějáký setiny po stovkách myslim a ty dál zase delegovaly nahoru a nahoru. Musí se to vymyslet všechno, samozřejmě jsem pro momentálně asi nejaktuálnější prosadit nějákou formu odvolání politiků, referendem. Nebo prostě přímý odvolání politiků, pravděpodobně teda referendem.

R Nejseš třeba zklamanej, nebo jak dopadly podle tebe volby tady v čechách?
M Jo tak já sem říkám pořád optimista, no mohly se tam dostat některý jiný strany, který sem doufal, že se tam dostanou. Ale jsem optimista a myslím, že to co se bude dít třeba teďka s Babišem bude lehce prokouknutelný a že ty lidi to uviděj a chápeš, čím víc lidi budou vidět, že je to v prdeli, tak víc půjdou po těch alternativách, protože čim jakoby se to bude tvářit jo je to špatný, ale my to něják dáme dokupy, zvolte jinou velkou stranu, tak tim ty lidi budou furt v tom kruhu stranický mafiánský demokracie. R Není to takový smutný, že ty lidi musej jako padnou na dno aby viděli, že se něco španýho děje? M Nevim no, jestli je to smutný, ale je to historicky asi tak, bohužel. Doufejme, že jsme na dostatečným dnu, aby to nemuselo jít snad ještě níž . Doufám, že nebude potřeba nějáká radikálnější cesta.

R My ti každopádně fandíme, protože ty tvoje texty, tvoje hudba ty lidi nabíjí daleko víc než prostě nějáký články, přednášky. Lidi mají rády hudbu...
M Jo snažim se, přesně tadyto byl ten záměr, prostě že bych moh zkusit napsat knížku za pár let, ale jako kdo by jí četl? Moje cílová skupina jsou mladý lidí, který maj šanci něco změnit a který jsou otevřený hlavy a jsou přístupný alternativnímu nějákýmu myšlení a vědí prostě, nebo maj intuici ještě nezanedbanou a vědí, že to prostě takhle něják nejde dál. Tak si myslim, že ty bych nezasáh jen tak , takhle jako sem je doufám aspoň trošičku zasáh teďka a prostě plán je to dělat dál a určitě bejt i konkrétnější, jako vem si že ty texty už jsou jako hodně kontroverzní, ale já si myslim, že se dá jít daleko dál a že se dá nabízet daleko víc alternativ. Pořád ještě hodně kritizuju, a rád bych se do budoucna snažil nabízet ty alternativy a jít tou pozitivní cestou, která nejenom říká, to je špatně, já mám tady bebí, ale která chce taky něco poskytnout.

R Takže půlku písničky říct jak je to špatně a v druhý půlce říct jak by se to mělo dělat?
M Ne samozřejmě tak vždycky to musí mít nějákou zábavnou formu a nikdy to neni takhle nalajnovaný, že bych si vzal přednášku a snažil se jí nacpat do písničky, do první sloky dáme prostě tady traktát. Takhle to nejde, dělám to spíš pocitově než rozumem a často se tam samozřejmě dostanou nějáký hlubší myšlenky, ale často taky úplně ne a to si myslim, že je taky dobře.

R Slyšel si někdy o chemtrails?
M Slyšel sem o chemtrails.

R Co ty na to? Lítaj tam a práškujou nás?
M Myslim, že nepráškujou konkrétně nás, protože by tady v tom taky žili a to mi do toho trošku nesedí. Ale asi se to děje a myslim, že i je přiznaný nějáký geoinženýrství, který samozřejmě může mít i nějákej vliv na lidský zdraví a tak, ale nemyslim si, že zasáhnout lidský zdraví je primární cíl tady toho.

R Takže spíš uprava počasí za nějáký dalším účelem.
M Těžko říct, jako já sám nepozoruju na našem nebi, že by to bylo nějáký jiný než před lety, ale věřim tomu, že to jinde může bejt, nebo že to je i u nás, to může. Nevěřim dnešnim pohlavárům natolik, abych řekl s jistotou, že tadyto se nemůže nikdy stát. To zas ne samozřejmě. Ale nemám k tomu žádný relevantější informace, než takový že američani přiznali nějáký geoinženýrství a jsou i studie a nějáký insideři, který mluví o tom, že je to úprava počasí tím stříbranem a podobnýma věcma. Nejsem ani klimatolog ani chemik,je to asi zajímavy, a bylo by dobrý ten spad změřit a donést někam , prostě mít něco v ruce, protože jinak se to dělat nedá.

R Ve svejch textech často zmiňuješ konopí. Jak to s tim bude? Kdy myslíš, že to zlegalizujou u nás, ve světě, kdy konečně tu rostlinu, která tady je od přírody nechaj na pokoji?
M Tak pro mě poměrně nečekaně se to podařilo v Coloradu legalizovat, ve Washingtonu a ještě nevim kde přesně, ale v americe asi ve dvou ve třech státech už je rekreační užívání legální a já si myslim, že to je ta cesta. Tam se stalo to, že ten stát jako takovej šel proti federálnímu zákonu a že ty lidi zespoda si vychovali prostě přes generaci pravděpodobně v tom Coloradu, kde se pěstuje už dlouho, si vychovali prostě svoje představitele, lidi který jsou přístupný, lidi, který věděj, že všechno to není lusknutím prstu, který potom viděj, že je to všechno v pořádku, a že se to takhle dá. Měli nejdřív pro lékařský účely legální a protože pak každýho najednou bolely záda, tak zjistili, že to asi nemá cenu to takhle úplně řešit a zlegalizovaly úplně. Myslim si, že je to rozumná cesta, ačkoliv se jim snažil samozřejmě federální zákon a federální vláda zabraňovat v tadytom, tak to je pro mě ještě trošku taky signál toho, že to není úplně ztracený, že prostě pořád maj lidi něják slovo a že třeba to je jenom jako hození nějákýho drobáku žebrákovi, ale já si myslim, že to je signál toho, že ty lidi můžou pořád ještě něco zmoct a že to pude. Netroufám si říct nakolik se to tady u nás něják posune, ale třeba dýl než si myslíme, třeba dřív.

R Já sem si chvíli myslel, že už je to na dobrý cestě, a pak najednou zátah na growshopy.
M Jo tak to je asi zase nějákej byznys tam za tím je pravděpodobně. Je to záhadně ve stejný době, growshop slavil 14 let v tý době kdy ho vlastně zavírali v podstatě a říkat, že tady 14 let něco fungovalo a voni to neviděli a najednou zjistili, že to je vlastně propagace toxikománie, tak to je poměrně jako legrační a že se to děje v podstatě ve stejnej čas jako nám jde legální konopí do lékáren. A vlastně už před rokem vyšel článek nějákýho holandskýho člověka, kterej tady zastupoval firmu na dodávání ganjy do lékáren a říkal, že vlastně u nás to nemá cenu – „podívejte se na ně na ty čechy, tady každá babka si to vypěstuje a oni jako o to nemaj zájem“ Tak si myslim, že tady to je jako trochu vstříc těm dodavatelům, aby ukázali, že jim ten byznys třeba i něják pošlape, aby si to ty lidi nekupovali, aby si každej nemohl koupit návod jak vypěstovat. Je to poměrně směšný v dnešní době internetu, kdy informace a všechno v podstatě zvlášť je legální, a tím spojením a prodáváním v jednom kamennym obchodě, kterej stejně prodá naprostej zlomek co jiní na internetu.

R Jsou to takový absurdity.
M Si myslim, že to je zase nějákej krátkodobej boj mezi nějákejma skupinama, kterej vyšumí.

R Ještě teď když jsme u toho boje, taková aktuální otázka, co říkáš na to co se děje teďka na ukrajině?
M No tak do toho sem neměl ještě poměrně čas úplně vplout, protože jsem natáčel tu desku a hodně jsme na tom pracovali a děje se to taky poměrně v poslední době, ale smrdí to no, co si budem povídat. Jako že je to boj mezi západem a východem to je jasný. Že studená válka neskončila je taky jasný, že rusáci zase něják posouvali flotilu, já nevim jestli je tohle ještě aktuální, tadyto se pořád ještě něják řeší.

R No zavání to zase nějákou barevnou revolucí.
M Je to takový zajímavý. Ale tak jako ve finále revoluce dobrý, ale musí se to udržet v nějákejch legálních mantinelech. Lidi maj právo svrhnout svoje představitele, pokud si nemyslej, že hájej demokratický hodnoty a že hájej hodnoty většiny, na to maj ty lidi právo. Nemaj právo to dělat násilně, to zaprvý, nebo minimálně potom je to velice problematický s tim, co z takovýhle revoluce vzejde a nemaj legitimitu hnedka sestavovat vládu, musej se vyhlásit volby a nemůže se říct, tak tady máme novou vládu, tralala a to, že tomu zatleská Obama nebo Kerry nebo kdokoliv z EU neni prostě legální způsob jak sestavovat vládu, jak mít legitimní zastupitele. To je asi jediný co bych k tomu řek, nejsem zastáncem asi Janukovyčova režimu, ale ani nejsem zastáncem násilnejch revolucí .

R Takže takový to ahinsá - nenásilí. Ale do ulic se musí vyjít.
M Myslm, že tím se dá řešit daleko víc, ale do ulic se musí vyjít a musí se tam asi i trochu trpět, ale mohlo se tam trpět asi i daleko míň, kdyby ty lidi nepoužívali násilí, tak asi nebude tak vyhroceně používat násilí ani ta druhá strana , to je potom těžký jak rozslišit kdy kdo co první. Já ne, to on začal a na těch nenásilnejch revolucích je dobrý, že se dá jednoduše ukazovat kdo začal, protože když ti seděj lidi na náměstí a do nich kopou policajsti tak je to daleko jednodušší, než když jsou kukláči pomalovaný nacistickejma symbolama a s bejsbolkama a flambometama tam pálej policisty, jako to je potom těžký, jak se dá na takovouhle "demonstraci" odpovídat.

R Jakej máš vzkaz pro naše čtenáře, pro naše fanoušky a pro tvoje fanoušky? Kromě toho o čem zpíváš v svých písničkách.
M Jasně, no obecně je to stejný, je to o tom aby lidi bojovali dál za pravdu, kterou cejtěj, že je správně a aby nestali v stínu něčeho a nenechávali se omezovat nějákejma vnějšíma faktorama, který často tlačej a působej a jednou bude líp, protože čím víc nás bude, tím větší budeme mít klid kolem nás a já si myslim, že je nás poměrně už dost. Někteří lidi jsou třeba pesimističtější v tomhle, kdyby všichni lidi , který se cejtěj nějákým způsobem probuzený vstali najednou, tak si myslim, že mezi těma sedícíma bysme se nejenom na dálku viděli, ale že by bylo poměrně dost těch lidí. Tak si myslim, že by trocha pozitivity neuškodila každýmu. Mě taky. Vždycky člověk se někdy cejtí trochu dole a je mu potřeba dodat nějákou pozitivní energii. Je dobrý si jí navzájem dodávat, každej jí nebudeme mít vždycky, ale když jí bude mít každej aspoň chvíli.

21.12.2012 jsme tady a teď

Za Myslichvost děkuji všem čtenářům, že dospěli až sem.  Konec světa se podle mě nekoná. Ale nějakej konec něčeho by se hodil, čeho určíte si vy sami a já sám. Využijme této doby k lepším zítřkům. Meditujme a posilujme pozitivni přístup k životu na této planetě. Buďme naladěni na to co chceme opravdu ve svém srdci, co opravdu chceme dělat a jaký svět chceme mít. Věřím že lidí, kteří chtějí mít lepší, svobodnější a zdravější fyzicky i duchovně, tento svět je více než-li těch, kteří chtějí opak, kteří chtějí být na temné straně. Soucit, osvícení, nibbana a láska ať provází naše životy v tento čas na této Zemi.

http://barboraopelkova.blog.cz/1212/horoskop-na-obdobi-od-18-12-do-23-12-2012

http://www.petr-chobot.eu/cs/novinka/rozhovor-s-pch-o-vyznamu-mimoradne-energie-prichazejici-na-zemi-21-12-2012

TO SPRÁVNÉ DÍTĚ - hledání inkarnace tibetského Mistra (dokument)

Cesta věrného učedníka, který je pověřen představenými svého buddhistického kláštera vydat se na cestu a najít reinkarnaci svého dlouholetého učitele a lámy. Jeho stopy mají směřovat podle stop popela po kremaci do údolí, kde dříve vážený láma vyrůstal a působil ve svých začátcích. Tam někde má žít dítě, do kterého se láma převtělil a učedník tak dostává přetěžký úkol najít převtělení někoho, kdo je více osvícený než on a má vyšší poslání podle jejich víry. Když po náročném hledání vyvolené dítě nakonec nalezne, není všem zkouškám konec, nejtěžší z nich čeká na rodiče dítěte. Vzdají se svého potomka pro vyšší duchovní cíl?

Matrix je tu jediný teď a tady a vy v něm

PUBLIKOVVÁNO NA NWOO.ORGkde jsou i zajímavé komentáře.

Je to o boji ve mě a bude se zřejmě zdát, že je bláznivý. Tvrdím, ale, že vy jej bojujete také a pokud ne, tak teprve jednou bojovat budete. Nechť vám toto pomůže a urychlí a usnadní poznání jak se probudit z iluze, za kterou a s níž nyní bojujete vy proti mně. To je ten boj.

"A teď to všechno víš a co s tím, to počká? Do zítra, za týden to udělám, až budu starší, určitě se k tomu jednou dostanu, zítra ještě musím to a to, přece se na to teď nevyseru, dodělám to. K tomu abych dosáhl vysvobozeni z matrixu, abych poznal pravdu potřebuji ještě tohle a tohle a tohle a pak přijde tohle a tohle a tamto."

Hele to je ta sranda ... můžeš dělat tolik věcí kolik stihneš, teď už si jenom vybrat co, protože všechno nejde stihnout. Sem v tom furt, pořád, kdybych mohl stihnout všechno co je kolem mě za možnosti byl bych během roku milionář a ještě bych zachránil celou Zemi. Mám v hlavě tolik nápadů co musejí stranou kvůli tomu, že mám jen dvě ruce, jen dvě nohy ...

Je to shon, matrix, není úniku a nebo právě, že je ... jenže ten životní "byznys" tě pohltí ... musíš udělat tolik věcí, revolucí, zasadit, prodat, vyrobit, sklidit, promluvit, napsat, vykopat, odjet, přijet, jet, vidět, uklidit, stěhovat,sníst a vypít, poslechnout, zažít ... k čemu to všechno? K ČEMU, aby člověk umřel a zjistil, že se hnal za vším co je na týhle zemi a celou dobu vlastně věděl, že to všechno nemůže stihnou a obsáhnout ... no a tak si musíme vybrat co vlastně chceme z toho všeho opravdu dělat, to je otázka, na chvíli zapůsobí, ale za druhou chvíli už zase člověk jede všechno kolem ... kolo, samsára, závrať, peklo, past, matrix.

Tohle trvá a bude trvat dál a k odpojeni neslouží ani revoluce, (ani nwoo), ani pozemek, ani komunita, ani prachy, ani zdravá strava, ani láska, ani záchrana planety, ani chlast, ani majetek, ani vědění, ani nadpřirozené schopnosti, ani magie, ani sex, ani astrologie, ani věda, ani žádnej jinej požitek, žádná lačnost nebo chtivost. Odpojení z matrixu je vzdání se všeho, všech žádostivosti zlých i dobrých, vzdáni se potřeb něco dokázat, něco mít, něco udělat, něco nemít nebo nic nedělat, všechno je totiž zapleteno do toho kola.

A teď to všechno víš a co s tím, to počká? Do zítra, za týden to udělám, až budu starší, určitě se k tomu jednou dostanu, zítra ještě musím to a to, přece se na to teď nevyseru, dodělám to. K tomu abych dosáhl vysvobozeni z matrixu, abych poznal pravdu potřebuji ještě tohle a tohle a tohle a pak přijde tohle a tohle a tamto. Svět vytasí všechny svoje mocnosti, nepřeberné množství činností, zábav, povinností, radostí, lásek, sportu, adrenalinu, klidu, pohody, stresu, nemoci, všechno je možné a všechno je to je iluze, protože všeho se nedá v tomto životě dosáhnout a vše obsáhnout a vše zažít a mít a proto je to iluze a pokud není, musí byt další životy možné, aby se to všechno dalo poznat a prozkoumat, aby to nebyla iluze, ale skutečnost. Pak, ale jiné životy toho samého našeho-mého já nejsou iluzí. A to pak, ale znamená, že jsme tu pořád dokola a pořád bloudíme tisíckráte neponaučeni, stále všechno chceme a všechno potřebujeme zažít a přitom stále doufáme (a víme a mluvíme o tom), že jednou už to nebudeme potřebovat a že to skončí, jenže neskončí, protože mocnosti-možnosti světa jsou nevyčerpatelné, neustále se tvoří nové a nové, neustále se točí jako kolo, které nemá konec ani začátek. Nelze být v tom kole všude, lze být pouze v jednou jeho kousku (v jednom časoprostoru), jen v jedné jeho části lze setrvávat a žít v něm a pracovat a tvořit a pokoušet se to všechno obsáhnout a nebo lze vystoupit mimo něj, z kola ven a pozorovat kolo zvenčí, ano jen pozorovat nelze do něj zasahovat a vstupovat (nebo někomu v něm pomáhat) neboť v tu chvíli jsme v kole. A všechno se to protočí stejně jako naše myšlenky, které neudržíme a které se točí ve víru okolních událostí a my je nestíháme a oni tvoří další mocnosti iluzi, které nás nikam nepustí a my pořád a pořád budeme dál zavřeni v koloběhu. Pořád.

A když to čteš tak to víš, víš to a stejně se ti jedna myšlenka nalže sama od sebe, která říká ale nene-nenene, ještě ne teď, ještě ne TEĎ, ještě malou chvilku, neopouštěj to všechno co jsi dosáhl, je to škoda, přece vše nezahodíš. Ta myšlenka ví, že když to člověk neudělá hned, za okamžik to neudělá o to jistěji vůbec. Sami sebe svádíme, sami sebe odvádíme od našeho já, od našeho klidu a našeho definitivního poznáni toho jak to všechno je a proč to tak je od nazření iluzornosti světa a života. Brání nám v tom strach, strach z prohry, strach, že nedokážeme něco co se nedokazuje, strach z toho, že skončí něco co stejně skončí, že umřeme dřív než umřeme, že opustíme svět, tělo, věci, lidi, moc, peníze, zážitky, sny, lži, slova, děti, texty, přírodu, zvířata, slunce , hvězdy, to co je nahoře i dole. Bojíme se, že to nebudeme my, když se na všechno vykašleme, když opustíme všechny iluze, třeseme se strachem o to, že přijdeme o naší osobnost o naše já, o jméno o přátele a rodinu, o čest, o cíle, bojíme se o život, který, ale ve skutečnosti je jen vězením v kole příběhů, věci, povinností strastí a nemocí, válek, planých zábav, dosahování ega a nadpřirozeného zážitku jako modního doplňku. Raději dál budeme bojovat za psychedelické drogy, za náboženství a víru a za změnu světa, za změnu lidí, za změnu, která přinese mír a štěstí a lásku třebas i pro všechny bytosti, a už nevidíme dál, že všechny tyhle věci tu byly jsou a budou, pořád dokola a nevedou k tomu vystoupeni z matrixu, naopak i ty svazuji a ještě víc než ty hrozné. Být Ježíšem, být Boddhísatvy je stejně šílené jako být králi a tyrany, jen s rozdílem ze týráme o to více sebe.

Věčný život, žádné stáří, stále míti povinnosti, stále něco dělat, stále něco tvořit, stále něco studovat a poznávat, jak dlouho? Až dokud to nepoznáme a neuděláme všechno, co všechno, stále bude něco nového, jak dlouho, pořád? Pořád dokola? Z dokonalého být ještě dokonalejším, tak moudry jako vsechny knihy a lidi světa, být silnější než ti nejsilnější, vědět nejvíc nejlépe všechno, jak lze všechno vědět a všechno umět, když si támhle zrovna někdo vymysli něco nového, budeme čekat až se u všech všechny jejich nápady a myšlenky zhmotni až je všechny poznáme, jak dlouho to potrvá a co z toho budeme mít, že budeme vědět a umět všechno, že všechno zažijeme, řekneme si pak nakonec, jóóóó´, konec už není kam dál teď konečně můžu – co? (zemřít, a budeme vědět co je po smrti, nebo umřeme jen proto abychom se už konečně dozvěděli to poslední, to můžeme zemřít hned) Spočinout, uklidnit se, odpočinout si, byt šťastní, že už je to všechno. Nakonec se rozplyneme a nebo naopak budeme mít ještě větší a mocnější strach, abychom o to všechno naše co jsme za tu neskutečnou dobu nabyli, abychom o to všechno teď přišli a nevyužili, teď zemřít? A co bude po smrti, my nebo jen všechny ty informace a vědomosti? Co bude, co je teď, v každém z nás? Ubíráme se někam a nevíme kam, chceme dosáhnout výsledků, které nevíme co znamenají a k čemu jsou, chceme znát pravdy, které nás jen víc zotročí a kolo se více roztoči a my budeme dál a dál a dál . Nikdy nenastane prozíravě nazývané - tady a teď, nikdy, protože sami nechceme a právě teď a tady se to vůbec nehodí, zítra je výplata, dovolená, rande, pohřeb, zápas, výlet, oběd, narozeniny, válka, politika, škola, práce, povinnost, radost. Stále něco je a bude a bude a bude a my budem a budem a stále si budeme dál zoufat a řečnit a psát a doufat a klečet a prosit, a bojovat a lhát a nalhávat a prosit a modlit se a vymýšlet jak ještě teď a tady to otravné tady a teď odložit. Hustý co, jsme v tom, pořád…..

Dalajlama - Kolo destrukce

Dalajlámovy stíny: Dalajláma a tantrický buddhismus


Německý psycholog a expert na okultní společnosti Colin Goldner poněkud kontroverzně (a v dost tvrdém tónu) popsal tibetský buddhismus (vadžrajána), náboženství jehož představitelem je „jeho svatost“ Dalajláma. Tantrický či esoterický buddhismus je na svá tajemství poměrně háklivý, proto bývá dokonce přirovnáván k eleusínským mystériím. Některé jeho tajné rituály, v rozporu s obecnou představou, připomínají orgie či praktiky satanistických sekt (detaily jsou příliš šokující, než abych o nich psal; dočíst se můžete v knize The Shadow of the Dalai Lama, kterou napsal bývalý buddhista blízký Dalajlámovi Victor Trimondi), což si příznivci Dalajlámy, kterých je v Čechách nemálo, příliš neuvědomují. Samotný Dalajláma o sexuální magii, která je v doktríně jeho sekty nutnou podmínkou k dosažení buddhovství, říká, že přísluší pouze výjimečným jedincům, a že běžní mniši ji mají praktikovat mentálně. Realita ovšem není vůbec růžová a Dalajlámovými příkazy se neřídí ani někteří „nejsvětější“ mniši – proč ano, když je sexuální magie vyžadována „zjevenými“ posvátnými texty.
Tyto informace nezveřejňuji proto, abych házel špínu na tibetský národ – očerňování jakéhokoliv národa či skupiny se mi bytostně příčí. Ani tím nechci hájit stanoviska komunistické Číny, která využila útlaku lámů k morálnímu ospravedlnění okupace Tibetu (z politického hlediska se Tibet stal součástí Číny na základě dohody s Brity). Odsuzuji také náboženskou nesvobodu v Tibetu, která spočívá hlavně v zákazu uctívání boho-krále Dalajlámy (zde, jak vidíte, je však problém i politika) – na druhou stranu si myslím, že Dalajlámova tvrzení o „kulturní genocidě“ a fyzické likvidaci Tibeťanů v minulosti (mluví o statisících mrtvých) jsou přehnaná (nebo zavádějící) – v Tibetu fungují kláštery, ve školách se vyučuje v tibetštině, byla zavedená pozitivní diskriminace, tvrzení o strašlivých činech Číňanů minulosti C. Golder, spolu s některými historiky, označuje jako propagandu; Rudé gardy, které ničily v Tibetu památky, tvořili mladí Tibeťané atd.. Chci pouze ukázat na rozpor mezi skutečnou tradicí tibetského buddhismu a Dalajlámovou „naukou“, kterou prezentuje západu.

Podrobněji Goldner:

Doktrína Gelugpů („žluté čepce“, sekta tibetského buddhismu, které předsedá Dalajláma) je obskurní směs víry v duchy a démony, kombinovaná s degradujícími rituály podřizování. Jako všechna náboženství je založeno především na zneužití nahánění strachu ze stavu po smrti. Učení tibetského buddhismu je protknuto strašlivými vyobrazeními monster, upírů a ďáblů. Kdo nebude poslouchat božské zákony lámů se neodvratně ocitne v jednom ze šestnácti pekel. Jedno z nich spočívá v ponoření po krk do „smrduté bažiny výkalů, přičemž zároveň „hmyz se zobáky ostrými jako žiletky, který tam žije, ohlodává (hříšníka) na kost.“ V dalších peklech dochází k pálení, vrhání, mačkání a drcení balvany a k rozkrájení na tisíc kusů velkými břitvami. A to je neustále opakováno navěky. A co toto patologické honění se za karmou způsobuje v hlavách jednoduše uspořádaných, nevzdělaných lidí – nemluvě o hlavách tří či čtyřletých dětí, které jsou tímto zaplavovány – můžeme jen s hrůzou hádat.

Tibetský buddhismus systematicky vychovává lidi s pokřiveným duchem a myslí. Důležitou součástí ritualismu, ke kterému patří různé sexuální praktiky (zpravidla hluboce ponižující ženy), je požívání „nečistých substancí“. Ty zahrnují pět druhů masa (býčí, psí, sloní, koňské, lidské) a také pět druhů tekutin (exkrement, mozek, sexuální sekrety, krev a moč). V principu jsou tyto druhy tantrických ritů odůvodněny potřebou získat vědomí, že „nic není samo o sobě čisté či nečisté a takovéto pojmy jsou založeny čistě na falešné abstrakci.“ V důsledku je třeba jíst lidské maso.

Celá společnost je poznamenána takovými kolektivními akty sebeklamu pod jhem šílenství, které se traduje z jedné generace mnichů na druhou. Na konci jsou oběťmi také samotní lámové, kteří byli takto trénováni od mládí, a byli připraveni o veškerou možnost nezávislého myšlení a rozhodování, nemůžou sami rozpoznat psychopatické šílenství, do kterého byli chyceni. Považují naopak své skryté a pokřivené sebe-vědomí, své lízání plivanců a pojídání exkrementů, jako výraz vyššího vědomí na „cestě k osvícení.“

zdroj: http://www.eunacom.net/DalaiLama_E.htm

Že rituály, při kterých se praktikuje sexuální magie a požívání „nečistých substancí“, nejsou marginálními záležitostmi, lze ukázat na tom, že jsou součástí iniciačních rituálů vedoucích k buddhovství (božství) v systému tantry Kálačakra – „nejvyšší z cest vadžrajány“. Jedná se o patnáct stupňů iniciací, ze kterých je sedm veřejných, často i masových a osm tajných, ve kterých se praktikuje sexuální jóga. Čtyři nejvyšší iniciační rituály se nazývají Ganačakra, jedná se o „řízenou orgii“, kdy iniciovaný postupně souloží s devíti ženami (od půlnoci do úsvitu, pokud dojde k vyvrcholení hrozí peklo), je mu podán „elixír života“ (sukra), což je směs sexuálních sekretů lámy a jeho tantrické „partnerky“, a požívá tantrické pokrmy – „nečisté substance“. Jedna z tanter nařizuje, že „(t)yto hostiny musí probíhat na hřbitovech, ve skalních jeskyních a na opuštěných místech, která navštěvují ne – lidské bytost. Musí zde být devět židlí zhotovených z částí mrtvých těl, tygří kůže, nebo hadrů, které pochází ze hřbitova. Veprostřed se nachází mistr, který reprezentuje boha (božstvo příslušné tantry), a kolem něj jsou rozmístěni jogíni“ (toto je magický kruh – živoucí mandala). Tantry explicitně nařizují zakončení rituálu obětováním přítomných žen, což se do 20. století pravděpodobně také dělo (upálením žen podobně jako čarodějnice ve středověké Evropě).
Zajímavý je politický aspekt tantrismu: konečné osvícení a dosažení božství, ke kterému usilování tantrika směřuje, totiž nelze brát jako vznik dalšího božstva, které by konkurovalo božstvu v buddhistickém pantheonu. Jde naopak o kompletní vzdání se individuality a přenechání tělesné schránky božstvu, reprezentovaného guruem, který provádí iniciaci. Láma s nejvyšším stupněm (např. Dalajláma, boho-král) iniciace tedy v pojetí tantrického mysticismu s klerikální hierarchií tvoří mystické tělo. Jaké to má implikace asi ani nemusím říkat.
Je třeba specifikovat to, že sexuální rity praktikují v tibetském buddhismu pouze některé sekty, jako třeba řád Gelugpů, a že některé řády jsou blíže mahájánovskému pojetí buddhismu (doktrína vadžrajány byla formulována asi v 16. stol.), tedy že dodržují přísný asketizmus a jsou (snad) i mírumilovné. Ostatně řád Gelugpů vyžaduje u mnichů celibát a za hříchy hrozí X pekly, ale je to doktrína paradoxního „zákona inverze“, podle které je zlo třeba vymýtit větším zlem, která ruší veškeré morální příkazy pro „zasvěcené“, naopak podporuje jejich co největší porušováni. Za co profánní člověk stráví 10 000 let v pekle přivádí jogína blíže k osvícení…
Nakonec bych pro ty, kdo si představují „tantrický sex“ jako sbírku erotických návodů na zlepšení romantických zážitku, dodal, že se velice mýlí: sex v tantře je pouze prostředkem k získání esoterického „elixíru života“, žena je tak připravena o svoji „tajnou esenci“ ve prospěch muže a v extrémním případě skončí na hranici – z pohledu tantrizmu rozhodně nejde o uspokojení sexuálního partnera, ale o touhu po moci (dosažení božství).

K tomu, zda tibetský buddhismus je náboženství hlásající mír a oplývající tolerancí: podle Victora Trimondiho „posvátné texty Kálačakry explicitně jmenují „vůdce“ judaismu, křesťanství a islámu jako oponenty buddhismu: „Adam, Enoch, Abraham, Mojžíš, Ježíš, Mani, Mohamed a Mahdi“ popisují jako „rodinu démonických hadů“ (Shri Kalachakra I. 154). Poslední bitva podobná Armagedonu (válka Šambhala) končí vítězstvím buddhismu. Oficiální interpret Kálačakry Alexander Berzin otevřeně přirovnává principy islámského „džíhádu“ k válce Šambhala. Stejně jako v islámské mučednické ideologii, šambhalští válečníci, kteří přijdou v bitvě o život, si zaslouží přístup do buddhistického ráje.“ Kálačakra tedy předvídá finální bitvu na život a na smrt s „nevěřícími“ a nastolení buddhokracie v čele s jediným světovládcem (Čakravartinem). Některá buddhistická centra symbolicky zavedla cvičiště pro poslední bitvu Šambhala.

Zajímavé je, že po bombových útocích na Světové obchodní centrum v roce 1993 se zde pravidelně konaly ceremonie vytváření pískových mandal (magické kruhy, které představují kosmos), nazvaných mandaly Kalačakra. „Kala“ znamená čas, ale také smrt a destrukci,“čakra“ znamená kolo – tedy Kolo destrukce. Jakoby věštily ceremonie věštily destrukci 11. září 2001. Oficiálně je však ceremonie vytváření mandal presentována jako akt propagace míru – přestože jejich konečná destrukce symbolizuje apokalypsu. Zvláštní jsou také Dalajlámovy styky některými nacisty. Známé je jeho úzké a dlouholeté přátelství s horolezcem a esesákem Heinrichem Harrerem, příběh zfilmovaný v hollywoodském filmu Sedm let v Tibetu (došlo zde k zjevné autocenzuře režiséra), menší pozornosti se dostalo jeho stykům s válečným zločincem Dr. Brunem Bergerem, který se podílel na zločinech v Osvětimi. Tyto styky možná vysvětlujeposedlost nacistických ideologů a před nimi evropských okultistů (H. Blawatska) vidět kořeny áríjské či jiné nadrasy v Tibetu. Problematický je i styk s Asaharem Šókó, vůdcem chiliastické sekty Óm šinkrijó, který čeká na popravu za útoky sarinem v tokyjském metru

Zdroj http://srsen.wordpress.com/dalajlama-a-tantricky-budhismus/

Tibet jinak - věřte nevěřte

No, tak vám povim, že tento článek mě poměrně zaskočil. Nemusím věřit všemu, ale při čtení sem u sebe jaksi narazil na pocit, že na tom nějaká pravda bude. No posuďte sami a napište mi své názory.

Čo nesmie vedieť vytunelovaný o Tibete
Zdroj ... www.ondrias.sk
Nedeľa, 11 Máj 2008 23:39

V našom súčasnom profesionálne totalitnom systéme platia zákony totalitnej trhovej demokracie. Jedným z nich je aj zákon zakázaných informácií pri nepretržitom tunelovaní mozgov. Pravdepodobne ho dodržiavajú všetky mienkotvorné média na Slovensku a vo svete. Je to potrebné na udržanie veľkej ekonomickej a príjmovej nerovnováhy vo svete a moci svetovej šľachty.



Poslednú dobu celým svetom obiehajú správy, ako Tibeťania demonštrujú proti okupácii Tibetu Čínou a žiadajú samostatnosť. V podstate majú na to právo podobne, ako stovky rôznych národov na našej planéte, ktoré nemajú samostatnosť. Médiá stále prinášajú informácie o porušovaní ľudských práv v Tibete.

Mnohé totalitné mienkotvorné média na Slovensku a vo svete, ktoré mnohé vlastnia aj medzinárodné lúpežnícke a zločinecké konzorcia, pri tunelovaní mozgov nesmú priniesť skutočné informácie o Tibete, napríklad:

Nasledovné informácie o Tibete sú spracované hlavne podľa údajov z článku Michaela Parentiho a ďalších článkov: http://www.michaelparenti.org/Tibet.html http://www.cctv.com/english/20080418/103089.shtml http://www.faqs.org/faqs/tibet-faq/ http://www.womenofchina.cn/Data_Research/Latest_Statistics/203027.jsp http://english.people.com.cn/90001/90776/90785/6384840.html

Do roku 1959, keď Dalai Lama vládol v Tibete, skoro všetka obrábaná pôda a pastviny patrili šľachte a kláštorom, pričom väčšina obyvateľov boli nevoľnici, ktorí na nich robili. Tibetská aristokracia a vedúci mnísi, 5% populácie, vlastnili a rozhodovali o všetkom. Systém sa podobal nevoľníctvu v Európe spred 700 rokov. Napríklad, kláštor Drepung v Tibete bol najväčší vlastník pôdy na svete, mal 185 veľkostatkov, 25000 nevoľníkov, 300 veľkých pastvín a 16000 pastierov. Sám Dalai Lama žil v 14 poschodovom paláci, ktorý mal 1000 miestností (Gary Wilson's report in Worker's World, 6 February 1997). Dalai Lama a jeho rodina vlastnila okolo 4000 nevoľníkov a 100 domácich otrokov. Šľachta - sekulárni vládcovia sa mali tiež dobre. Napríklad veliteľ Tibetskej armády, člen Dalai Lamového kabinetu vlastnil 4000 km2 pozemkov a 3500 nevoľníkov (Gelder and Gelder, The Timely Rain, 62 and 174). Pred demokratickými reformami v roku 1959, Tibet mal 197 rodín dedičnej aristokracie, v tom bolo 25 veľkých rodín. Nevoľníci tvorili okolo 90% populácie. Tibetskí chlapci boli často odobratí od roľníckej rodiny na výchovu za mníchov, kde slúžili elitným mníchom. Ako uvádza mních Tashi-Tsering, deti v kláštoroch boli často sexuálne zneužívané. On sám bol obeťou sexuálneho znásilňovania od 9 rokov (Melvyn Goldstein, William Siebenschuh, and Tashì-Tsering, The Struggle for Modern Tibet: The Autobiography of Tashì-Tsering. Armonk, N.Y.: M.E. Sharpe, 1997).

V tibetskej komunite bol malý počet slobodných roľníkov, okolo 10000 obchodníkov, veľká väčšina nevoľníkov a domácich otrokov, ktorí nič nevlastnili. Deti otrokov boli otroci (Gelder and Gelder, The Timely Rain, 110). Veľká väčšina populácie boli nevoľníci bez vzdelania a zdravotnej starostlivosti. Doživotne boli vlastníkom pána alebo kláštora. Za prácu nedostávali žiadnu mzdu (Melvyn C. Goldstein, A History of Modern Tibet 1913-1951. Berkeley: University of California Press, 1989, 5 and passim). Nesmeli sa ženiť bez povolenia pána alebo lámu. Pán mohol požičať nevoľníka inému pánovi na prácu aj do veľmi vzdialených oblastiach (Anna Louise Strong, Tibetan Interviews. Peking: New World Press, 1959, 15, 19-21, 24).

V Tibete tresty pre nevoľníkov za krádež, útek alebo vzopreniu sa moci boli mučenie, mrzačenie, vyrezanie očí, jazyka, nosa, odťatie ruky a tak podobne. V roku 1959 Anna Louise Strong navštívila výstavu nástrojov na mučenie pre dospelých a pre deti, ktoré používala tibetská šľachta. Popisuje napríklad aj fotografie komunistických aktivistov, ktorým odrezali nos a vrchnú peru (Strong, Tibetan Interviews, 91-96). V roku 1937, návštevník Tibetu, Spencer Chapman napísal: „Žobrák vedľa cesty neznamenal nič pre mnícha. Vzdelanie nebolo pre nevoľníkov, lebo by mohlo narušiť feudálny systém (Waddell, Landon, O'Connor, and Chapman are quoted in Gelder and Gelder, The Timely Rain, 123-125). Francúzsky Tibetologist Alexandra David-Neel v knihe „Old Tibet Faces A New China" píše. Nevoľnici boli doživotne zadlžení, kde dlh prechádzal na potomkov.

V starom Tibete, vlastník nevoľníka o ňom rozhodoval podobne ako o inom majetku. Mohol ho predať, dať ho ako dar, požičať ho, alebo splatiť s ním dlh. Vlastníci nevoľníkov mali štátne väznice a súkromné väzenia podobne aj veľké kláštory mali vlastný súd a väzenie. Keď v roku 1951 Čínski komunisti obsadili Tibet začali budovať cesty a nemocnice. Majetok šľachty a kláštorov neskonfiškovali. Feudálna šľachta ďalej vládla nad nevoľníkmi. Komunisti rešpektovali Tibetskú kultúru a náboženstvo (Goldstein, The Snow Lion and the Dragon, 52).

V roku 1956-1957 vypuklo v Tibete povstanie za asistencie americkej CIA (Kenneth Conboy and James Morrison, The CIA's Secret War in Tibet. Lawrence, Kansas: University of Kansas Press, 2002; and William Leary, "Secret Mission to Tibet," Air & Space, December 1997/January 1998). Mnoho vedúcich povstalcov a agentov patrilo medzi tibetskú aristokraciu alebo ich potomkov, ale väčšina populácie sa k povstaniu nepridala (Hugh Deane, "The Cold War in Tibet,"ť CovertAction Quarterly. Winter 1987).

Po potlačení povstania Čínski komunisti zrušili otroctvo a Tibetský systém nevoľníctva a neplatenej práce. Zaviedli občianske vzdelávanie a tak zrušili monopol kláštorov na vzdelanie. Zaviedli kanalizáciu a elektrinu (Greene, A Curtain of Ignorance, 248 and passim; and Grunfeld, The Making of Modern Tibet, passim). Do roku 1961 rozdelili pôdu a stáda roľníkom a zaviedli kolektivizáciu (Karan, The Changing Face of Tibet, 36-38, 41, 57-58; London Times, 4 July 1966).

Dalai Lama a jeho poradca najmladší brat Tendzin Choegyal tvrdili, že Číňania zabili pri okupácii 1,2 milióna Tibeťanov (Tendzin Choegyal, "The Truth about Tibet," Imprimis; publication of Hillsdale College, Michigan, April 1999). Údaj je vymyslený, pretože podľa oficiálneho sčítania ľudí v roku 1953, celková populácia v Tibete bola 1 274 000 obyvateľov (Karan, The Changing Face of Tibet, 52-53).

Podľa dokumentov ministerstva zahraničia USA z roku 1998, v 1960-tich rokoch tibetský exil dostával od CIA 1,7 milióna dolárov ročne. Ročný plat Dalai Lama od CIA bol 186000 dolárov. V 21. storočí americký kongres vyčlenil na podporu tibetského exilu v Indii 2 milióny dolárov a ďalší milión na „demokratické aktivity“ exilu. Navyše, Dalai Lama dostal finančnú pomoc od G. Sorosa (Heather Cottin, "George Soros, Imperial Wizard," CovertAction Quarterly no. 74, Fall 2002). V súčasnosti tibetskí mnísi v Kalifornii dostávajú od vlády USA 550-700 dolárov mesačne a zdravotnú starostlivosť zadarmo. Neplatia za ubytovanie, telefón, internet a káblovú televíziu.

V roku 1999 viac ako 1000 čínskych výskumníkov prevádzalo geologický výskum v „Qinghai-Tibet Plateau“ v Tibete. Našli 16 veľkých oblastí, kde sú zásoby medi, železa, olova, zinku a ďalších minerálov v odhadovanej cene 128 miliárd dolárov (Abrahm Lustgarten, Fortune reporter, 21.2.2007). V týchto miliardách leží základ pozornosti svetovej šľachty o ľudské práva v Tibete. Niekoľkomiliónová podpora tibetského exily je len zlomok ceny koristi.

Platený tibetsky exil bol rozčarovaný, keď v roku 1996 Dalai Lama vyhlásil, že „Marxizmus je založený na morálnych princípoch, zatiaľ čo kapitalizmus sa stará len o zisk a výnosnosť“.... Marxizmus sa stará o „spravodlivé využívanie výrobných prostriedkov“ a „osud pracujúcich“.. „Myslím si o sebe, že som polovičný Marxista a polovičný Budhista“ (The Dalai Lama in Marianne Dresser , ed., Beyond Dogma: Dialogues and Discourses. Berkeley, Calif.: North Atlantic Books, 1996).

Kim Lewis, ktorý študoval „hojenie rán“ tibetských mníchov v Kalifornii, USA, sa rozprával aj s tibetskými ženami, ktoré žili v kláštoroch s mníchmi v Tibete. Na otázku, či by sa vrátili do Tibetu, odpovedali, že nie. Dôvod nebol okupácia Tibetu, ale zlé spomienky na život v kláštoroch. Teraz sú vďačné, že sa nemusia vydať za 4 -5 mužov a byť stále tehotné, alebo byť nakazené sexuálnymi nemocami.“ Ich staré matky spomínali, že vyspať sa s mníchom, ako im mnísi tvrdili, malo byť pre nich prostriedok osvietenia, podobne ako mal Budha.

Systém nevoľníctva sa v Tibete udržal aj preto tak dlho, lebo nevoľníci verili, že mnísi majú moc prispieť, čím sa narodia v budúcom živote. Niekto sa môže narodiť ako človek -aristokrat alebo ako prasa.

Ako vyzeral Tibet, keď ho okupovali Briti? V roku 1904 Briti okupovali Tibet. Briti žiadali voľný obchod bez daní pre Indiu a zaplatiť 2,5 milióna rupií ako náhradu škody. Sir Charles Bell, Britský úradník v Tibete v rokoch 1904-1905 v knihe „Tibet: Past and Present, Oxford, 1924, pp. 78-79“ píše: že „otroci v Tibete sa aj kradli, hlavne malé deti. Alebo chudobní rodičia predali deti priekupníkom, ktorí ich ďalej predali ako otroka. Tieto deti pochádzali hlavne z juhovýchodného Tibetu.“ Feudálny systém v Tibete Britom pravdepodobne vyhovoval.

V Tibete po demokratických reformách, ktoré zaviedli komunisti, začal komunistický zázrak (hlavne po roku 1970), čo dokumentujú nasledovné čísla. Úmrtnosť detí v Tibete v roku 1951 bola 430 na 1000 narodených. Počas komunistického zázraku sa znížila na 91,8 detí v roku 1990 a na 35,3 detí na 1000 narodených v roku 2000. Rast HDP za posledných 7 rokov bol 12% ročne. Teraz je 30x vyšší ako v roku 1950. Priemerná očakávaná dĺžka života v roku 1950 bola 35,5 rokov, v súčasnosti je 67 rokov. V súčasnosti Tibet má populáciu 2,5 milióna, oproti 1,2 milióna v roku 1964. Príjem roľníkov a pastierov sa za posledných 5 rokov zvyšoval v dvojciferných číslach. V roku 2007 to bolo o 14,5% oproti roku 2006. Export Tibetu bol 222 milión dolárov v roku 2006, bol o 34% vyšší ako v roku 2005. V roku 2006 Tibet navštívilo 2,5 milióna turistov, zvýšenie o 40% oproti roku 2005. V roku 2007 to bolo už 4 milióny. Príjem z turizmu v roku 2006 bol 350 miliónov dolárov. V roku 1950, 95% Tibeťanov bolo negramotných, len 2% detí chodilo do školy. V súčasnosti je základné vzdelanie povinné a negramotnosť u ľudí v pracovnom veku je 4,76%. V roku 2000 Tibet mal 4 univerzity, kde študovalo 5475 študentov.

Je úplne jasné, že pokiaľ sa súčasným „anglosaským“ vládcom vo svete v najbližších 10-20 rokoch nepodarí politicky alebo ekonomicky zničiť komunistickú Čínu, potom už nebudú mať šancu a stratia svoju 300 ročnú moc vo svete. Preto organizujú všetko možné, aby sa tak nestalo. Dnes sú to nepokoje v Tibete, a čo to bude zajtra, neviem. Ale niečo musia vymyslieť, lebo čas uteká.

V kontexte referovania o nepokojoch v Tibete (1,2 milióna km2) by bolo potrebné vedecky preveriť, či referovanie o Tibete je dôkazom totality a morálnej degenerovanosti väčšiny mienkotvorných médií a ich redaktorov na Slovensku, a či je to neoddeliteľná súčasť barbarizmu, v ktorom žijeme.

V kontexte referovania o nepokojoch v Tibete sa pýtam sám seba. Sú občania Slovenska len vytunelované stádo? Neverím tomu. Presnejšie, neverím, že všetci. A preto som aj napísal tento článok.

Buddhismus,Dalajlama

Tibetská vlajka

Buddhistické mantry
-------------------------

Om mani padme hum

Om Tare tu Tare tore so ha

Namo tasa bhagavato arahato samasam budhasa


Démoni
---------

Ten kdo chce dosáhnout vysvobození z koloběhu života, je postaven před řadu těžkých a složitých zkoušek. Tyto zkoušky Buddhisté nazývají "démony". Jsou to velmi zrádné a záludné nebezpečenství naší mysli. Mezi ně patří: chtíč, závist, nevědomost, přilnavost, pýcha, nenávist, zloba a hněv. Pokud se rozhodneme s těmito vlastními vnitřními špatnostmi bojovat, či je jen omezit, většinou zesílí. V tu chvíli nastává fáze mysli, ve které si uvědomujeme škodlivost těchto "démonů", ale stejně po nich prahneme víc a víc. Pokud nás tyto zla přemůžou, velice zesílí a začneme je vnucovat ostatním a ještě k tomu z přesvědčení, že pokud ovládli nás ovládají každého. Proto možná ani není vhodné, aby se lidé se slabší vůlí pouštěli do nábožensko-mystických praktik potlačujících takové "démony". Neboť pokud je nedovedou ku konci, jsou ve finále ještě slabší, než před zahájením jejich praktikování. Pokud však nad takovými "démony" zvítězíme a ovládneme je ku svému prospěchu, jsme na nejlepší cestě k osvícení. Nechť proto všichni, kteří se pokoušejí dosáhnout tohoto cíle jsou silní a mají od nás všechnu možnou podporu.

Leden 2008





..........................................................................................................................................................................

ODKAZY:

Buddhismus Diamantové Cesty (ČR)

Český rozcestník Buddhismu

Buddha.cz - plno informací

Buddhovi rozpravy

Bud. centrum Lotos Praha

Blog Terma

Radio1 - půlnoční dharma - pořady ke stažení

Buddhistický slovník

Dharma




Životopis Sidhárty Gautamy - Buddhy Sakjamuniho:

Wikepedie

Pro turisty

Buddha Sakjamuni

14. Dalajlama

Poselství Dalajlamy

Tibetský dalajlama je jedním z nejuznávanějších vůdčích osobností dneška. Kamkoliv přijede, tam překonává náboženské, národnostní i politické bariéry a získává si srdce lidí. Má upřímnou starost o všechny lidské bytosti a cokoliv udělá, je to pro dosažení míru na této planetě.
To, co říká v eseji “Cesta člověka ke světovému míru”, není ani složité, ani neobvyklé. Ve skutečnosti je to až radikální svou jednoduchostí. Je toho názoru, že věda a technika jsou zcela jistě hodny pozornosti, ale samy o sobě nestačí, aby přinesly pokrok a spokojenost. Jsme všichni členy jedné lidské rodiny, a pokud si neosvojíme vědomí všeobecné zodpovědnosti a nenaučíme se pohlížet na druhé jako na své bratry a sestry, nikdy nedosáhneme světového míru. A k tomu ještě dalajlama naléhá, aby se i představitelé světových velmocí setkávali v tomto duchu. “Potřebujeme revoluci”, říká, “v naší zodpovědnosti za lidské hodnoty”.
Úvod
Když se ráno probudíme a zapneme si rádia nebo otevřeme noviny, setkáváme se stále se stejnými smutnými zprávami: o násilí, zločinech, válce, katastrofách. Neumím si v paměti vybavit jediný den bez zprávy o tom, že se někde něco strašlivého stalo. I v dnešní moderní době, jak je vidět, je drahocenný život každého člověka v nebezpečí. Žádná z minulých generací nezažila tolik zlých událostí, s jakými se setkáváme dnes. Toto neustálé vědomí strachu a napětí by mělo přivést každého vnímavého a soucítícího jedince k tomu, aby se vážně zamyslel nad pokrokem v moderním světě.
Je ironií, že nejvážnější problémy se vynořují právě v průmyslově nejvyspělejších společnostech. Věda a technika v mnoha směrech učinily zázraky, ale základní lidské problémy zůstávají. Nikdy předtím nebyla taková gramotnost, a přesto toto všeobecné vzdělání, jak se zdá, nevychovalo v lidech dobro, ale jen neklid a nespokojenost. Nikdo nepochybuje o růstu materiálního pokroku, ale to jaksi nestačí, protože jsme dosud nedokázali nastolit mír a spokojenost nebo odstranit utrpení.
Můžeme tedy dojít k závěru, že v našem pokroku musí být něco nesprávného a že jestliže ho nezačneme včas kontrolovat, může mít katastrofální důsledky pro budoucnost lidstva. Nejsem vůbec proti vědě a technice - nesmírně přispěly k celkové zkušenosti lidstva, k hmotnému uspokojení a blahobytu a i k lepšímu pochopení světa, ve kterém žijeme. Ale jestliže budeme klást příliš velký důraz na vědu a techniku, jsme v nebezpečí, že ztratíme kontakt s těmi stránkami lidského poznání a chápání, které směřují k poctivosti a altruismu.
Věda a technika, přestože jsou schopny vytvořit nezměrné hmotné pohodlí, nemohou nahradit prapůvodní lidské hodnoty, které z velké části utvářely světovou civilizaci ve všech jejích národních formách, tak jak ji známe dnes. Nikdo nemůže popřít bezpříkladnou prospěšnost vědy a techniky, ale naše základní lidské problémy to neřeší; stále se střetáváme se stejným, ne-li větším utrpením, strachem a napětím. Takže je jen logické, že se pokoušíme najít rovnováhu mezi materiálním rozvojem na jedné a duchovními hodnotami na druhé straně. Abychom dosáhli této velké rovnováhy, musíme znovu oživit naše lidské hodnoty.
Jsem si jist, že mnoho lidí sdílí moje znepokojení nad celosvětovou morální krizi a připojí se k mé výzvě všem humanistům a náboženským představitelům, kteří také sdíleji tuto starost, aby pomohli učinit naši společnost spravedlivější, soucitnější a poctivější. Nemluvím tu jako buddhista nebo dokonce Tibeťan. Ani nemluvím jako odborník na mezinárodní politiku (i když se nevyhnutelně musím vyjadřovat také k těmto záležitostem). Spíš mluvím prostě jako lidská bytost, jako zastánce těch lidských hodnot, které jsou nejen kolébkou mahájánového buddhismu, ale i všech ostatních velkých světových náboženství. Z tohoto hlediska se s vámi podělím o můj osobní názor, že:
všeobecný humanismus je nezbytný při řešení globálních problémů;
soucítění je pilířem světového míru;
všechna světová náboženství jsou už dnes připravena pro takovýto světový mír, stejně jako všichni humanisté všech ideologií;
každý jednotlivec je obecně zodpovědný za ovlivňování institucí, aby sloužily lidským potřebám.
Řešení problémů lidstva změnou postoje jednotlivce
Mezi problémy, s nimiž se dnes střetáváme, patří jednak přírodní katastrofy, které musíme přijímat s překonávat s vyrovnanou myslí, ale také ty ostatní, které vznikají naším vlastním přičiněním, vzešly z nedorozumění a mohou být napraveny. Jeden takový problém vzniká ze střetu ideologií, politických či náboženských, kdy lidé mezi sebou bojují pro malicherné cíle a ztrácejí povědomí základní lidskosti, která nás všechny spojuje v jednu lidskou rodinu. Nesmíme zapomínat, že rozdílná náboženství, ideologie a politická zřízení světa byla vytvořena proto, aby lidské bytosti byly šťastné. Nesmíme ztrácet ze zřetele tento základní cíl a nikdy nesmíme povýšit prostředky nad cíle; převaha humanity nad ideologií a hmotou musí vždy zůstat zachována.
Největší nebezpečí, s nímž se setkává člověk a s ním i všechny živé bytosti této planety, je hrozba jaderné katastrofy. Nemusím zde dále rozvádět toto nebezpečí, ale chtěl bych vyzvat všechny vedoucí představitele jaderných velmocí, kteří doslove drží budoucnost světa ve svých rukou, i vědce a techniky, kteří stále tvoří tyto ničivé zbraně, i všechny lidi, kteří jsou schopni ovlivnit své vůdce: vyzývám je, aby užívali svůj zdravý rozum a soudnost s začali pracovat na odstranění a zničení všech jaderných zbraní. Víme, že v případě atomové války nebude vítězů, protože nebude, kdo by přežil. Což není děsivé už pouhé pomyšlení na tak nelidské, bezcitné ničení? A což není jen logické odstranit příčinu našeho vlastního zničení, když ji známe a máme čas i prostředky k jejímu odstranění? Často nemůžeme vyřešit své problémy buď proto, že neznáme příčinu nebo, jestliže ji pochopíme, nemáme prostředky, jak ji odstranit. Ale to není případ jaderné hrozby.
Ať živé bytosti vyššího druhu, jako je člověk, či jednodušší, jako jsou zvířata, všechny v prvé řadě hledají mír, pohodlí a bezpečnost. Život je stejně drahý zvířeti jako lidské bytosti; dokonce i ten nejjednodušší hmyz se snaží ochránit před nebezpečím, které ohrožuje jeho život. Každý z nás chce žít a nepřeje si zemřít a stejně i všechny ostatní bytosti na světě, ovšem jejich schopnosti to ovlivnit jsou různé.
Obecně řečeno jsou dva druhy štěstí a utrpení, duševní a tělesné, a já jsem přesvědčen, že duševní štěstí a utrpení jsou silnější. Proto zdůrazňuji nutnost cvičit mysl, aby odolávala utrpení a dosáhla trvalejšího stavu štěstí. Ale mám také obsáhlejší a konkrétnější představu štěstí - jako spojení vnitřního míru, ekonomického rozvoje a především světového míru. Mám pocit, že abychom toho dosáhli, je nutné rozvíjet vědomí všeobecné zodpovědnosti, hlubokou účast se všemi bez ohledu na přesvědčeni, barvu pleti, pohlaví nebo národnost.
Základem této myšlenky všeobecné zodpovědností je prostá skutečnost že, obecně řečeno, touhy všech ostatních jsou stejné jako moje. Každá bytost chce být šťastná a vyhnout se utrpení. Jestliže my, inteligentní bytosti, tuto skutečnost nepřijmeme, bude na této planetě přibývat utrpení. Jestliže přijmeme za svůj sobecký přístup k životu a stále budeme zkoušet využít ostatních pro své sobecké zájmy, můžeme z toho mít dočasný prospěch, ale nakonec se nám stejně nepodaří dosáhnout osobního štěstí a světový mír - o tom už nebude ani řeči.
Lidé na své cestě ke štěstí užívali různé metody, velmi často kruté a odpuzující. Tím, že se chovali zcela v rozporu se svým lidstvím, přinášeli utrpení svým bližním - lidem i ostatním živým bytostem - pro svůj sobecký prospěch. Ve svém důsledku pak tyto krátkozraké skutky přinášejí utrpení svému původci stejně jako ostatním bytostem. To, že se někdo narodí jako člověk, je samo o sobě tak vzácná událost, že je jen moudré využít této příležitosti tak účelně a dovedně, jak je možné. Musíme mít správné vidění, vidění všeobecného, jednotného procesu života, aby štěstí nebo sláva jedné osoby či skupiny lidí nebyly získávány na úkor ostatních.
To vše vyžaduje nový přístup ke globálním problémům. Svět je stále menší a menší, stále více vzájemně související, což je výsledkem rychlého technického pokroku, mezinárodního obchodu a rovněž mezinárodních vztahů. Nyní jsme velice závislí jeden na druhém. V minulosti problémy většinou nepřesahovaly hranice jedné rodiny a byly přirozeně řešeny na této úrovni, ale situace se změnila. Dnes jsme tak na sobě vzájemně závislí, tak vzájemně propojeni jeden s druhým, že bez vědomí všeobecné odpovědnosti, pocitu všeobecného bratrství a sesterství a bez pochopení a uznání toho, že jsme součástí jedné velké lidské rodiny, nemůžeme doufat, že překonáme nebezpečí ohrožující samu naši existenci - jen na nás záleží, bude-li nastolen mír a štěstí.
Problém jednoho národa už nemůže být řešen sám o sobě. Příliš závisí na zájmech, postojích a vzájemné spolupráci ostatních národů. Celosvětový humanistický přístup k problémům světa se zdá být jediným rozumným předpokladem světového míru. Co to znamená? Vycházíme z už zmíněného poznatku, že všechny bytosti touží po štěstí a nechtějí utrpení. Pak tedy začíná být jak morálně špatné, tak z pragmatického hlediska neúnosné, jestliže někdo sleduje jen své štěstí bez ohledu na city a přání druhých, všech, kteří ho obklopují, členů téže lidské rodiny. Moudřejší je myslet na druhé i tehdy, když jde o naše vlastni štěstí. To pak vede k tomu, čemu říkám “moudrý zájem o sebe”, který pak, doufejme, se promění v “kompromisní zájem o sebe” nebo, ještě lépe “společný zájem”.
I když bychom mohli očekávat, že vzrůstající vzájemná závislost bude mít ze následek vzrůst spolupráce založené na vzájemném pochopení, je těžké dosáhnout ducha ryzí spolupráce, pokud lidé zůstanou neteční k citům a štěstí druhých. Pokud budou lidé motivováni převážně chtivostí a závistí, není možné, aby spolu žili v souladu. Duchovní přístup možná nevyřeší všech politické problémy, které byly způsobeny sobeckým přístupem, ale svými důsledky nakonec překoná samu podstatu problémů, s nimiž se dnes střetáváme.
Na druhé straně, jestliže lidstvo bude stále přistupovat k problémů s ohledem pouze na svůj dočasný užitek, budoucí generace budou muset čelit ohromným těžkostem. Počet lidí na zemi vzrůstá a zdroje surovin se rychle vyčerpávají. Podívejte se například na stromy. Nikdo neví přesně, do jaké míry může hromadné kácení stromů nepříznivě ovlivnit podnebí, půdu i všeobecnou ekologii celé naší planety. Střetáváme se s problémy, protože lidé se soustřeďují pouze na své chvilkové, sobecké zájmy, aniž by mysleli na svou lidskou rodinu. Nemyslí na zemi a dlouhodobé účinky své činnosti na pozemský život jako celek. Jestliže my, současná generace, nebudeme mít tyto problémy na mysli, budoucí generace možná nebude schopna se s nimi vypořádat.
Soucítění jako pilíř světového míru
Podle buddhistické psychologie je většina našich potíží způsobována vášnivou touhou po věcech, které mylně pokládáme za trvalé hodnoty, a naší příchylností k nim. Honba za předměty naší touhy má za následek agresi a konkurenční boj jako domnělé účinné nástroje. Tyto představy se snadno změní ve skutek a jejich samozřejmým důsledkem je boj. Takovéto duševní pochody probíhaly v myslích lidí odnepaměti, jejich uskutečňování nabylo však v moderních podmínkách na účinnosti. Co můžeme udělat pro to, abychom dostali pod kontrolu a mohli ovládat tyto “jedy” - klam, chtivost, agresi? Vždyť právě tyto jedy jsou téměř za vším, co trápí tento svět.
Jako člověk vychovaný v tradicích mahájánového buddhismu jsem přesvědčen, že láska a soucit jsou morálním základem světového míru. Rád bych nejprve definoval, co míním pod pojmem soucítění. Když cítíte soucit nebo lítost nad velmi ubohou osobou, vyjadřujete svou účast, protože ta osoba je ubohá; váš soucit je založen se altruismu. Na druhé straně láska k vaší ženě, muži, dětem nebo blízkému příteli je obvykle založena na náklonnosti. Když se tato náklonnost změní, vaše laskavost se také změní, možná i zmizí. Ale to není pravá láska. Pravá láska není založena na náklonnosti, ale na altruismu. V tom případě váš soucit, soucítění, zůstává lidskou odpovědí na utrpení, dokud jen budou bytosti trpět.
O takové soucítění musíme usilovat, pěstovat ho v sobě a rozvinout ho z omezeného rozsahu do neomezeného. Bezvýhradné, spontánní a neomezené soucítění ke všem cítícím bytostem není samozřejmě ta obvyklá láska, kterou člověk cítí k příteli, přítelkyni nebo rodině, ta je zkalené touhou, náklonností a nevědomostí. Láska, kterou bychom měli obhajovat, je ta obsáhlejší láska, kterou cítíte i k někomu, kdo vám ublížil: ke svému nepříteli.
Rozumové důvody pro soucítění jsou v tom, že každý z nás má touhu vyhnout se utrpení a dosáhnout štěstí. Je založeno na opravdovém pocitu “já”, který určuje celosvětovou touhu po štěstí. Všechny bytosti narodily se stejnými touhami s měly by i mít stejná práva jich dosáhnout. Když srovnám sebe s ostatními, kterých je bezpočet, cítím, že ostatní jsou důležitější, protože já jsem jen jedinec, zatímco jich je mnoho. A kromě toho nás tradice tibetského buddhismu učí pohlížet na všechny cítící bytosti jako na své drahé rodiče a dávat najevo svou vděčnost tím, že je budeme milovat. Proto se, podle buddhistického učení, neustále znovu a znovu rodíme a je možné, že každá bytost už byla aspoň jednou naším rodičem. Tímto způsobem se staly všechny bytosti na světě členy jedné rodiny.
Ať už věříme v nějaké náboženství nebo nevěříme, není člověka, který by si necenil lásky a soucítění. Už v okamžiku zrození se ocitáme v laskavé péči rodičů a i později v životě, když zažijeme utrpení, nemoc nebo stáří, jsme opět závislí na laskavosti druhých. Jestliže tedy jsme na počátku i na konci našich životů závislí na laskavosti ostatních, proč bychom se mezi tím neměli chovat laskavě k druhým?
Rozvíjení laskavosti (pocitu sounáležitosti se všemi lidskými bytostmi) nezahrnuje zbožnost, již normálně spojujeme s běžnou náboženskou praxí. Není jen pro ty kteří věří nějakému náboženství, ale pro všechny bez ohledu na rasu, náboženství s politickou orientaci. Je pro každého, kdo se považuje především za člena lidské rodiny a kdo vidí věci ze širšího a dlouhodobějšího pohledu. Je to účinný cit, který bychom měli rozvíjet a užívat; my ho často naopak zanedbáváme, hlavně v mládí, kdy zažíváme falešný pocit bezpečí. Vezmeme-li v úvahu dlouhodobější hledisko, skutečnost, že všichni si přejí dosáhnout štěstí a vyhnout se utrpení, a budeme si udržovat vědomí své relativní nedůležitosti oproti nespočetným ostatním, můžeme dojít k závěru, že je užitečné se podělit o svůj majetek s ostatními. Když se naučíte tomuto pohledu na svět, umožní vám to opravdové soucítění - opravdový pocit lásky a úcty k ostatním. Vlastní štěstí přestává být pak vědomým úsilím o nalezení sebe sama; stává se automatickým a vše převládajícím vedlejším produktem celého procesu lásky a služby druhým.
Dalším, v každodenním životě velmi užitečným výsledkem duchovního rozvoje je skutečnost, že přináší klid, vyrovnanost a otevřenou mysl. Naše životy jsou v neustálém pohybu, což vytváří mnoho potíží. Když se s nimi střetáváme s vyrovnanou a čistou myslí, dají se úspěšně vyřešit. Když naproti tomu ztratíme kontrolu nad svým vědomím kvůli nenávisti, sobeckosti, žárlivosti a zlosti, ztrácíme smysl pro soudnost. Naše mysl je zaslepena a v tomto nestřeženém okamžiku může vzejít cokoli, i válka. Proto je úsilí o soucítění a moudrost užitečné všem, obzvláště těm, kteří jsou zodpovědní za řízení mezinárodních záležitostí, v jejichž rukou spočívá moc a možnost vytvořit světový mír.
Světová náboženství pro mír
Principy, o kterých zde až dosud byla řeč, jsou v souladu s etickými naukami všech světových náboženství. Zastávám názor, že všechna hlavní náboženství světa - buddhismus, křesťanství, konfucianismus, hinduismus, islám, židovské náboženství, sikhismus, taoismus, zoroastrianismus - mají podobné ideály lásky, tentýž cíl podporovat humanismus cestou duchovní praxe a totéž působení na své následovníky, aby se stali lepšími lidmi. Všechna náboženství vyučují morálním zásadám kvůli zdokonalení činnosti mysli, těla a řeči. Všechna nás učí, že nemáme lhát, krást, brát druhým život atd. Společným cílem všech morálních přikázání, která nám odkázali velcí učitelé humanismu, je nesobeckost. Velcí učitelé chtěli odvést své následovníky od cest zlých skutků, způsobovaných nevědomostí, a uvést je na cesty dobra.
Všechna náboženství se shoduji na nutnost ovládnout nedisciplinovanou mysl, jež hostí sobectví a jiné příčiny potíží a všechna učí cestě, která vede k duchovnímu stavu, jenž je klidný, disciplinovaný, etický a moudrý. V tomto smyslu, jak věřím, mají všechna náboženství v podstatě stejné poslání. Rozdíly v dogmatech se dají připsat rozdílnosti doby, okolností i kulturních vlivů. Samozřejmě když bereme v úvahu jen metafyzickou stránku náboženství, pak scholastické argumentace neberou konce. Ale mnohem užitečnější je snažit se zahrnout do každodenního života zásady dobra, kterým učí všechna náboženství, než se hádat o menší rozdíly v přístupu k věci.
Je tolik různých náboženství, která mají lidstvu přinést spokojenost a štěstí, stejně jako je mnoho zvláštních léků na různé choroby. Proto se všechna náboženství svým způsobem snaží pomoci živým bytostem, aby se vyhnuly žalu a dosáhly štěstí. A i když můžeme mít své důvody, proč dát přednost určitému výkladu náboženských pravd, jsou mnohem větší důvody pro jednotu, pramenící z lidského srdce. Každé náboženství má svou vlastní cestu, kterou pomáhá zmírnit lidské utrpení a přispět ke světové civilizaci. Obracení na víru není jeho hlavním smyslem. Já například nepomýšlím na to obracet ostatní na buddhismus nebo jen šířit buddhismus. Spíše se snažím myslet na to, jak bych jako buddhistický humanista mohl přispět k lidskému štěstí.
Když poukazuji na základní podobnost světových náboženství, nehájím tím jedno určité náboženství na úkor druhých, ani nehledám nějaké nové “světové náboženství”. Všechna rozdílná náboženství jsou potřebná, aby obohatila lidskou zkušenost. a světovou civilizaci. Naše lidské mysli, protože jsou rozličné povahy a schopností, potřebují rozličné cesty k míru a radosti. Je to jako s jídlem. Některým lidem připadá přitažlivější křesťanství, jiní dávají přednost buddhismu, protože v něm není žádný stvořitel a všechno závisí jen na činech člověka. Podobné argumenty můžeme uvést i pro jiná náboženství. Takže smysl je jasný: lidstvo potřebuje všechna světová náboženství, aby vyhověla rozdílným duchovním potřebám a zděděným národním tradicím každého člověka.
Právě z tohoto pohledu vítám každou uvědomělou snahu, která je v různých částech světa vynakládána na lepší porozumění mezi náboženstvími. Tato potřeba je naléhavá zvláště dnes. Jestliže si všechna náboženství určí za svůj hlavní cíl zlepšení lidské povahy, mohou společně svorně pečovat o světový mír. Porozumění mezi náboženstvími přinese jednotu, nutnou k tomu, aby všechna náboženství mohla spolupracovat. Ale i když toto je skutečně důležitý krok, nesmíme zapomínat, že konečné řešení nebude ani rychlé ani snadné. Nelze zakrýt rozdíly v doktrínách, které jsou mezi jednotlivými vírami ani nemůžeme doufat, že nahradíme existující náboženství novou univerzální vírou. Každé náboženství má svůj vlastní přínos a každé je svým způsobem vhodné pro určitou skupinu lidí a jejich chápání světa. Svět je potřebuje všechny.
Před těmi, kdo praktikují náboženství a mají zájem na světovém míru, stojí dva základní úkoly. Zaprvé by měli šířit lepší porozumění mezi náboženstvími tak, aby bylo dosaženo reálného stupně jednoty mezi všemi náboženstvími. Toho lze dosáhnout částečně tím, že každý bude respektovat víru druhého a dále tím, že budeme zdůrazňovat náš společný zájem na lidském blahobytu. Za druhé musíme vytvořit životaschopnou shodu v názoru na základní duchovní hodnoty, které zasahují srdce každého člověka a povyšují všeobecný pocit radosti. To znamená, že musíme zdůrazňovat společného jmenovatele všech světových náboženství - ideály lidskosti. Tyta dva kroky nám umožní jednat samostatně i společně tak, abychom vytvořili nezbytné duchovní podmínky pro světový mír.


My, kteří praktikujeme různá náboženství, můžeme společně pracovat pro světový mír, budeme-li pohlížet na světová náboženství jako na nástroje nutné pro rozvoj dobra, lásky a úcty k druhým, pocitu opravdové sounáležitosti. Nejdůležitější je vidět účel náboženství a ne detaily teologie nebo metafyziky, což by vedlo k čirému intelektualismu. Věřím, že všechna hlavní náboženství světa mohou přispět ke světovému míru a spolupracovat ve prospěch lidstva, pomineme-li stranou jemné metafyzické rozdíly, které jsou opravdu vnitřní záležitostí každého náboženství.
Přes postupující zesvětštění, způsobované procesem modernizace celého světa, a přes systematické pokusy zničit v některých částech světa duchovní hodnoty, věří velká většina lidstva v to či ono náboženství. Stále živá víra v náboženství, zjevná i v protináboženských politických zřízeních, jasně ukazuje životaschopnost náboženství jako takového. Duchovní síla a energie může být účelně využita pro vytvoření duchovních podmínek, nutných pro světový mír. Náboženští představitelé a humanisté celého světa hrají v tomto směru hlavní roli.
Ať už budeme či nebudeme schopni dosáhnout světového míru, nemáme jinou možnost než snažit se o uskutečnění tohoto cíle. Jestliže budou naše mysli ovládány hněvem, přijdeme o nejcennější část lidské inteligence - moudrost, schopnost rozhodovat mezi dobrem a zlem. Hněv je jedním z největších problémů dnešního světa.
Síla jednotlivce ovlivňovat instituce
Hněv hraje nemalou roli v dnešních konfliktech, například na Středním východě, v jihovýchodní Asii, v problému jihu a severu atd. Tyto konflikty pramení z nepochopení lidské podstaty toho druhého. Řešení není v rozvíjení a používání stále větší vojenské síly a v závodech ve zbrojení. Není čistě politické, ani čistě technické. V podstatě je duchovní v tom smyslu, že vyžaduje citlivé pochopení naší společné lidské situace. Nenávist a boj nemůže přinést radost nikomu, ani vítězům v bitvách. Násilí vždy plodí neštěstí a tím je ve své podstatě protipólem tvoření. Je tudíž načase, aby se vůdcové světa naučili přenést se přes rozdíly ras, kultury a ideologie a posuzovali jeden druhého očima, které vidí celé lidstvo ve stejné situaci. Pokud tak učiní, prospěje to jednotlivcům, společenstvím, národům i světu jako celku.
Zdá se, že velká většina napětí v současném světě pochází ze střetnuti “východní blok” versus “západní blok”, které pokračuje už od 2. světové války. Tyto bloky mají tendenci líčit jeden druhého ve zcela nelichotivých barvách. Tento neustálý, nesmyslný souboj je způsoben nedostatkem vzájemného porozumění a úcty k druhému jako k jiné lidské bytosti. Ti z východního bloku by měli omezit svou nenávist vůči západnímu bloku, protože západní blok jsou lidé - muži, ženy, děti. Podobně ti ze západního bloku by měli omezit svou nenávist k východnímu bloku, protože i východní blok tvoří lidé. Při tomto zmírňování vzájemné nenávisti by měli hlavní roli hrát vedoucí představitelé obou bloků. Ale hlavně a především si tito vládcové musí uvědomit lidskou podstatu jak sebe, tak toho druhého. Bez tohoto základního poznání se dá dosáhnout jen málo účinného zmírňování organizované nenávisti.
Kdyby se například vedoucí představitelé USA a SSSR náhle potkali uprostřed neobydleného ostrova, jsem si jist, že by se k sobě chovali upřímně jako přátelské lidské bytosti. Ale okamžitě by je rozdělila zeď vzájemné podezíravosti a nepochopení, jakmile by byli identifikováni jako “prezident USA” a “generální tajemník UV KSSS”. Lidštější kontakt formou neoficiálních volných setkání bez jakéhokoli programu by zlepšil vzájemné porozumění; naučili by se brát jeden druhého jako člověka s potom by se mohli pokusit vypořádat se s mezinárodními problémy na základě tohoto poznání. Žádné dvě strany, zejména ne takové jejichž historie je založena na antagonismu, nemohou plodně jednat v atmosféře vzájemné nedůvěry a nenávisti.
Navrhuji, aby se představitele světových velmocí scházeli zhruba jednou do roka na pěkném místě, bez žádných povinností, jenom aby se jeden druhému představili jako lidské bytosti. Teprve později by se mohli setkat, aby prodiskutovali vzájemné i celosvětové problémy. Jsem si jist, že mnozí mají totéž přáni jako já, aby se vůdcové světa setkali u konferenčního stolu v atmosféře vzájemné úcty a pochopení lidství toho druhého.
Pro zlepšení kontaktu mezi lidmi bych uvítal větši podporu mezinárodní turistiky. Také hromadné sdělovací prostředky, hlavně v demokratických zemích, mohou značně přispět k světovému míru tím, že budou věnovat větší pozornost těm druhům lidské činnosti, které ukazují jednotu lidstva. Po vstupu několika velmocí do mezinárodní arény se humanistická úloha mezinárodních organizací octla stranou a byla zanedbávána. Doufám, že dojde k nápravě a že všechny mezinárodní organizace, zejména OSN, budou aktivněji a účinněji zabezpečovat maximální prospěch lidstva a šířit mezinárodní porozumění. Bylo by jistě tragické, kdyby několik silnějších členů dále zneužívalo mezinárodní orgány, třeba OSN, ke svým jednostranným zájmům. OSN se musí stát nástrojem světového míru a musí být všemi uznávána, protože je jediným zdrojem naděje pro malé utlačované národy a tím i pro planetu jako celek.
Protože dnes jsou všechny národy ekonomicky více než kdy jindy na sobě vzájemně závislé, lidské porozumění musí jít přes národní hranice a obsáhnout celé mezinárodní společenství. Pokud nevytvoříme ovzduší ryzí spolupráce, založené nikoli na vyhrocování nebo skutečném použití síly, ale na upřímném porozumění, problémy světa jen vzrostou. Jestliže lidé z chudších zemí nebudou smět dosáhnout štěstí, po kterém touží a které si zasluhují, budou přirozeně nespokojeni a budou svádět své problémy na ty bohaté. Jestliže lidem budou i nadále proti jejich vůli vnucovány nechtěné sociální, politické a kulturní formy, bude dosažení světového míru pochybné. Ale uspokojíme-li lidi na důstojné úrovni, mír může nastat.
V každém národě musí mít jednotlivec právo na štěstí a mezi národy musí být stejné právo na blahobyt - i u těch nejmenších národů. Nepřesvědčuji nikoho, že jeden politický systém je lepší než ostatní a měl by být přijat. Naopak, různorodost politických systémů a ideologií je žádoucí a je v souladu s různorodostí povahy lidské společnosti. Tato různorodost dává vyniknout neustálé lidské touze po štěstí. A tak by každá společnost měla mít možnost svobodně si vytvořit vlastni politický a sociálně ekonomický systém, založený na principu sebeurčení.
Dosažení spravedlnosti, harmonie a míru závisí na mnoha faktorech. Musíme o nich přemýšlet z hlediska dlouhodobé nikoliv krátkodobé užitečnosti. Uvědomuji si velikost požadavků stojících před námi, ale nevidím jinou možnost něž tu, kterou navrhuji - která je založena na naší obyčejné lidskosti. Národy nemají jinou volbu než účastnit se na blahobytu druhých, ani ne tak pro svou víru v lidskost jako proto, že je to ve vzájemném a trvalém zájmu všech zúčastněných. Uznání této skutečnosti je patrné z toho, že se vytvářejí regionální i kontinentální ekonomické organizace, jako například Evropské hospodářské společenství, Společenství národů jihovýchodní Asie atd. Doufám, že vzniknou další takové mezinárodní organizace, hlavně v oblastech, kde je slabý ekonomický rozvoj a územní stabilita.
V současných podmínkách je skutečně stále více třeba porozumění mezi lidmi a vědomí všeobecné zodpovědnosti. Abychom uskutečnili tuto myšlenku, musíme mít dobré a laskavé srdce, protože bez toho nedosáhneme ani světového štěstí, ani trvalého míru. Nemůžeme dělat mír na papíře. Dovoláváme-li se všeobecné zodpovědnosti a bratrství a sesterství, je to proto, že lidstvo je organizováno do různých národních společenství. Takže čistě realisticky mám pocit, že právě tato společenství musí plnit úlohu stavebních kamenů světového míru.
V minulosti se prováděly různé pokusy o vytvoření společností spravedlivějších a rovnoprávnějších. Byly vytvořeny instituce se vznešenými chartami, které se měly vypořádat s asociálními silami. Naneštěstí byly tyto ideje podvedeny sobectvím. Více než kdy předtím jsme nyní svědky toho, že etické a vznešené principy jsou zahalovány stínem sobeckých zájmů, zejména ve světě politiky. Existuje duchovní škola, která nás varuje před politikou vůbec, protože politika je pro ni synonymem nemorálnosti. Politika bez etiky nerozvíjí lidský blahobyt a život bez morálky snižuje lidi na úroveň zvířat. Ale politika není bezpodmínečně “špinavá”. Spíše nástroje naší politické kultury znetvořily vysoké ideály a vznešené záměry, které měly rozvinout blahobyt lidí. Je přirozené, že duchovně zaměření lidé vyjádřují svůj vážný zájem o náboženské vůdce “míchající se” do politiky, protože mají strach, že náboženství se otráví špinavou politikou.
Zpochybním zde populární domněnku, že náboženství a etika nemají co dělat v politice a že zbožné osoby by se měly uzavřít před světem jako poustevníci. Takový pohled na náboženství je velmi jednostranný, postrádá správné stanovisko ke vztahu jednotlivce a společnosti a k roli náboženství v našem životě. Etika je stejně podstatná pro politika i pro člověka nábožensky založeného. Teprve když politici a vládci zapomenou na morální principy, má to nebezpečné následky. Ať už věříme v Boha nebo karmu, je etika základem každého náboženství.
Lidské vlastnosti jako je morálka, soucítění, slušnost, moudrost atd., byly základem všech civilizací. Aby se mohl zrodit lidštější svět, musí být tyto vlastnosti rozvíjeny systematickým morálním vzděláváním v živném sociálním prostředí. Vlastnosti, nutné k vytvoření takového světa, musí být lidem vštěpovány už od základu, od dětství. Nemůžeme čekat, až příští generace uskuteční tuto změnu; už nynější generace musí usilovat o obnovu základních lidských hodnot. Je-li ještě nějaká naděje, je v budoucích generacích, ale jen tehdy, když my sami uskutečníme hlavni změny v celosvětovém měřítku v našem současném vzdělávacím systému. Potřebujeme revoluci v odpovědnosti za uskutečnění lidských hodnot.
Nestačí jen hlučné volání po zastaveni morální degenerace, musíme pro to něco udělat. Protože současné vlády nevzaly na sebe “náboženské” zodpovědnosti, musí humanističtí a náboženští vůdcové podpořit existující občanské, společenské, kulturní, vzdělávací a náboženské organizace ve snaze o oživení lidských a duchovních hodnot. Bude-li nutno, musíme vytvořit i nové organizace k dosažení těchto cílů. Pouze tehdy můžeme doufat, že vytvoříme stabilní základnu světového míru.


Protože žijeme ve společnosti lidí, měli bychom se spoluobčany sdílet jejich trápení a cvičit se v toleranci a soucítění nejen vůči těm, které milujeme, ale i vůči našim nepřátelům. To je zkouška naší morální síly. Musíme svými vlastními činy dát dobrý příklad, neboť nemůžeme doufat, že přesvědčíme druhé o ceně náboženství pouhými slovy. Musíme žít ve stejné upřímnosti a sebeobětování, jaké požadujeme od ostatních. Prvotní účel všech náboženství je sloužit a prospívat lidskosti. Proto je tak důležité, aby náboženství vždy přispívalo ke štěstí a míru a ne pouze přesvědčovalo druhé.
Náboženství nezná národnostní hranice. Náboženství může a má vyznávat každý člověk, který ho shledá prospěšným. Nejdůležitější pro každého, kdo hledá, je vybrat si to náboženství, které je pro něho nejvhodnější. Ale přijetí jednoho náboženství neznamená zamítnutí druhého nebo zamítnutí jeho vlastní společnosti. Ve skutečnosti je důležitější, aby se ten, kdo přijme náboženství, neodtrhl od svého společenství, měl by v něm dále žít ve shodě s jeho členy. Tím, že unikne ze svého společenství, nemůže prospět druhým, a prospívat druhým je základem každého náboženství.
Z tohoto hlediska je důležité mít stále na paměti dvě věci: sebekontrolu a sebezdokonalování. Měli bychom stále kontrolovat náš postoj k druhým, pozorně se zkoumat a bezprostředně zjednat nápravu když zjistíme, že chybujeme.
Nakonec několik slov o materiálním pokroku. Slyšel jsem už mnoho nářků na materiální pokrok od lidí Západu. Přitom je paradoxní, že právě tento pokrok je největší pýchou západního světa. Nevidím nic špatného na materiálním pokroku jako takovém, pokud není přednější než člověk. Jsem přesvědčen, že musíme spojit a zharmonizovat ekonomický rozvoj s duchovním, chceme-li vyřešit problémy lidstva ve všech směrech.
Ale musíme znát hranice. I když materiální rozvoj vědy a techniky velmi přispěl k obohacení lidstva, není schopen zajistit trvalé štěstí. Například v Americe, kde je technický rozvoj zřejmě nejpokročilejší, existuje stále ještě mnoho duševního utrpení. Je to proto, že materiální poznání může přinést jen to štěstí, které je závislé na fyzických podmínkách. Nemůže přinést štěstí, které vychází z vnitřního vývoje, nezávislého na vnějších okolnostech.
K tomu, aby byly obnoveny lidské hodnoty a dosažena trvalého štěstí, musíme nahlédnout do společného odkazu národů celého světa. Možná tato esej poslouží jako naléhavé napomenutí, abychom nezapomněli na lidské hodnoty, které nás na této planetě sjednocují v jedinou rodinu. Napsal jsem tyto řádky
abych sdělil, co stále cítím.
Kdykoliv potkám “cizince”,
mám pokaždé tento pocit:
“Potkávám dalšího člena lidské rodiny”.
Tento postoj prohloubil
moji náklonnost a úctu ke všem bytostem.
Snad toto přirozené přání bude i mým malým příspěvkem ke světovému míru:
Modlím se za přátelštější,
starostlivější, chápavějšílidskou rodinu na této planetě.
Všem, kdo nenávidí utrpení
a mají v lásce štěstí
patří tato srdečná prosba.

Free Tibet

.........................................................................................................................................................................
Odkazy:

Lungta - občanské sdružení pro Tibet

M.O.S.T.....pro-tibet

Karmapa CZ Web

Dalajlama CZ Web

Dalajlama World Web