Odhalení: Do jídla vám dávají brouky. Čtěte!
Máte rádi gumové medvídky? A víte, že často obsahují želatinu a šelak? Proč by to mělo vadit? Tak tedy jinak. Želatina se vyrábí vařením prasečích a kravských kůží. Pořád byste si dali gumového medvídka?
Ještě naše babičky měly kontrolu nad 90 procenty toho, co jedí. Na venkově se vařilo hlavně z domácích surovin, ve městech se pak nakupovalo ve specializovaných obchodech, tedy u řezníka, pekaře, mlékaře nebo zelináře.
I tehdy se samozřejmě stávalo, že zelináři a řezníci šidili a potraviny byly čas od času nekvalitní, ale člověk se mohl přinejmenším spolehnout na to, že koupený pokrm je skutečně tím, za co se vydává. Moderní potravinářský průmysl vše změnil. Bohužel k horšímu.
Jídlo je plné různých emulgátorů, konzervantů, zahušťovadel či stabilizátorů, jimž se souhrnně říká éčka. Regály supermarketů přetékají potravinami, které jsou sice krásné na pohled, ale pokud se pečlivě začtete do jejich složení, obejdete je raději obloukem. Jsou plné příměsí, jež by mnozí z nás nikdy nedali do pusy. Člověk je sice všežravec, ale opravdu musí „sežrat“ úplně všechno?
Koblihy pro kanibaly
Jednou z nejkontroverznějších potravinových přísad je L-cystein (na potravinách značený jako E 920), který se používá pro zlepšení vlastností těsta. Můžete ho najít i v sypké směsi na přípravu koblih nebo v některých strouhankách.
Gumoví medvídci
Želatinové bonbony se sice vyrábějí z kůží a kostí, možná jsou v nich i výměšky brouků, ale nekupte je, když jsou tak dobré!
Autor: Thinkstockphotos.com
„Vyrábí se z peří, štětin, ale nejčastěji z lidských vlasů, které můžou pocházet z holičství, věznic či nemocnic. Největší zpracovatelé pro potravinářský průmysl jsou v Číně,“ říká Jan Šťastný, autor knihy Hřbitov na talíři, jež upozorňuje na živočišné látky obsažené v potravinách a kosmetice.
Ačkoli L-cystein je zdraví neškodný a nemá žádné vedlejší účinky, jeho používání v potravinářství je přinejmenším neetické. Zpracovávání lidských vlasů do potravin není nic jiného než průmyslový kanibalismus. Přiznávám, nepřestal jsem kvůli tomu jíst koblihy, ale pokaždé, když si nějakou dopřeju, kdesi v hlavě se mi začnou procházet tři plešatí Číňani.
Marmeláda z brouků
Každý, kdo chce mít alespoň částečně kontrolu nad tím, co dnes a denně konzumuje, musí být při nakupování potravin až neuvěřitelně ostražitý. „Například jeden supermarket označoval jako vhodné pro vegetariány i marmelády barvené živočišným barvivem z drceného hmyzu – karmínem E 120,“ uvádí Jan Šťastný.
Ačkoli je jeho kniha Hřbitov na talíři určena zejména vegetariánům a veganům, nepochybuju o tom, že „hmyzí marmeládu“ by oželela i spousta lidí, kteří maso jinak běžně konzumují. Karmín E 120 získávaný z vysušených těl samiček hmyzu Dactylopius coccus (nopálovec karmínový) je přitom velmi často používaná přísada. Přidává se do cukrovinek, jogurtů, zmrzlin i nápojů, v kosmetických přípravcích do rtěnek a očních stínů. U citlivých osob navíc může vyvolat alergické reakce.
Nemoc z obilí
Celiakie je onemocnění způsobené nesnášenlivostí lepku. U lidí s touto chorobou dochází působením lepku ke zmenšování povrchu tenkého střeva a tím klesá i jeho schopnost trávit a vstřebávat živiny.
Typické příznaky celiakie jsou průjem, plynatost, křeče, pokles hmotnosti a únava. Tato porucha se může projevit kdykoli, v dětství i dospělosti, a mívá různé projevy. Samotná příčina nemoci je trvalá a není v současné době vyléčitelná. Existuje jediná terapie: celoživotní vyloučení lepku z potravy. Jelikož je obsažen v pšenici, žitu, ječmeni a ovsu, je tedy nutné vyřadit veškeré potraviny, které jsou z těchto obilovin vyrobeny.
Kniha mimo jiné upozorňuje i na šelak (E 904) a želatinu (v ČR se neznačí, v zahraničí je to E 441). Šelak se v potravinářství používá jako čisticí látka na bonbony, žvýkačky, čokoládu a někdy i ovoce a zeleninu. Mnohé asi nepotěší, že to je výměšek stejnokřídlého hmyzu jménem červec lakový, který prostřednictvím tohoto sekretu ochraňuje své larvy.
Želatina je kapitola sama pro sebe. Používá se nejen na výrobu gumových medvídků, nejrůznějších sulců, aspiků a dortových polev, ale velmi často bývá obsažena také coby pojivo v mléčných výrobcích, jako jsou jogurty nebo zmrzliny.
Na jedné straně její konzumaci doporučují i lékaři například při onemocnění kloubů, na straně druhé ji spousta lidí nevezme do úst právě kvůli tomu, z čeho se vyrábí. Představa, že jíme produkt z rozvařených zvířecích kůží a kostí, opravdu není z nejpříjemnějších.
Lepek ve slanině
Skutečně důsledně musejí složení jídla sledovat alergici (klasický příklad je alergie na ořechy, které jsou obsaženy v mnoha cukrovinkách) a pochopitelně i lidé, kteří trpí nějakým onemocněním vyžadujícím dodržování přísných pravidel životosprávy.
„Když člověk o své nemoci ví, může si jídelníček uzpůsobit tak, aby nejedl obilí a mouku. Průšvih ale je, že se obilí občas objeví i v potravinách, kde by to vůbec nečekal,“ podotýká Andrea Lvová (28) z Prahy. Trpí celiakií (viz rámeček Nemoc z obilí), tedy chorobou, při které se musí dodržovat bezlepková dieta.
„Pochopitelně vím, že si nesmím kupovat uzeniny a salámy, protože naprostá většina z nich je nastavovaná nejrůznějšími obilnými škroby. Ale nikdy by mě nenapadlo, že lepek najdu i v anglické slanině. Nedávno jsem bohužel až po nákupu zjistila, že ve slanině bylo karamelové barvivo, které lepek často obsahuje,“ kroutí hlavou Andrea.
Obilné hranolky
Problém je podle ní hlavně s různými obilnými škroby, které se přidávají téměř do všeho. „Našla jsem je v jogurtu i tvrdém sýru, nejvíc překvapená jsem ale byla, když jsem objevila, že se pšeničný škrob přidává i do mražených hranolků. Údajně proto, aby víc křupaly,“ říká Andrea Lvová.
Za dlouhé roky, kdy žije se svou nemocí, se naučila kontrolovat úplně všechno, co jí. Když u ní doma nahlédnete do spižírny, na velkém množství potravin je nakreslený přeškrtnutý klas. „Dnes už většinu výrobků bez lepku znám skoro nazpaměť, ale hlavně ze začátku jsem byla z neustálého luštění textu na obalech tak zblblá, že jsem se přistihla, jak podrobně čtu i nápisy na šamponu,“ směje se Andrea, podle které mnoho výrobců stále nedodržuje pravidla a na potravinách nevyznačuje, že obsahují lepek.
Problémy nemá pouze s hledáním bezlepkového jídla, podobné je to i s nápoji. Nemůže různé limonády ani tuzemský rum. Mnoho z nich je totiž podobně jako zmíněná slanina dobarvováno karamelovým barvivem. Nejvíc ji štve, že nesmí pivo. Vyrábí se totiž z ječného sladu. „Nedávno naštěstí začali prodávat bezlepkové pivo Celia. I když přítel říká, že chutná jako lounská desítka v osmdesátých letech, je to lepší než nic,“ uzavírá Andrea.
Autor: Jaroslav Jiřička
ZDROJ:http://kvety.kafe.cz/zaujalo-nas/2011/5/12/clanky/odhaleni-jite-brouky-nevite-o-tom-ctete/
