|
Rodina George Bushe se na americké politické scéně dá srovnávat snad jen se slavným klanem Kennedyů. Může se chlubit dvěma prezidenty a několika guvernéry. Za jejich leskem se přitom skrývá nečekaně temná historie. Bývalý
prezident USA George Bush se rád oháněl rodinnými hodnotami. "Média by
se měla stydět, za to co provádějí," prohlásil kupříkladu v roce 1991,
kdy se některé americké deníky začaly zajímat o pochybné podnikání jeho
synů - tedy nynějšího prezidenta George W. a nynějšího guvernéra Floridy
Johna "Jeba". "Ti hoši mají právo vydělávat si na živobytí a
chovají se v mezích slušnosti." Ti hoši šli tehdy z jednoho bankrotu do
druhého, hrozily jim soudy za vytunelované banky, udržovali pochybné
kontakty s podvodníky a nechali se najímat od organizovaného zločinu,
ale otec je z toho vždy vysekal. Nejen proto, že si to jako prezident
mohl dovolit, ale možná i proto, že ono citované "právo vydělávat si na
živobytí" má v Bushově rodovém klanu už delší dobu velmi podivnou
příchuť. Rodina Bushů se na americké politické scéně dá
srovnávat snad jen s klanem Kennedyů. Může se chlubit dvěma prezidenty a
několika guvernéry. Za jejich leskem se přitom skrývá nečekaně temná
historie. Bývalý prezident USA George Bush se rád oháněl rodinnými
hodnotami. "Média by se měla stydět, za to co provádějí," prohlásil
kupříkladu v roce 1991, kdy se některé americké deníky začaly zajímat o
pochybné podnikání jeho synů - tedy nynějšího prezidenta George W. a
nynějšího guvernéra Floridy Johna "Jeba".
"Ti
hoši mají právo vydělávat si na živobytí a chovají se v mezích
slušnosti." Ti hoši šli tehdy z jednoho bankrotu do druhého, hrozily jim
soudy za vytunelované banky, udržovali pochybné kontakty s podvodníky a
nechali se najímat od organizovaného zločinu, ale otec je z toho vždy
vysekal. Nejen proto, že si to jako prezident mohl dovolit, ale možná i
proto, že ono citované "právo vydělávat si na živobytí" má v Bushově
rodovém klanu už delší dobu velmi podivnou příchuť.
Nacistická spojka
Podivnou
historii rodinného klanu George Bushe lze začít rozmotávat třeba datem
20. října 1942. Toho dne Leo T. Crowley, vládou ustanovený správce
nepřátelského majetku, zabavil na základě zákona o obchodování s
nepřítelem veškerý majetek newyorské banky UBC. Mezi jejími podílníky a
lidmi, kteří zasedali také v její správní radě, byli mimo jiné i
Prescott S. Bush, děd nynějšího prezidenta z otcovy strany, a jeho děd
ze strany matčiny George Herbert Walker. Vládní vyšetřovací zpráva tehdy
konstatovala, že "značná část majetku Prescotta Bushe byla řízena
prostřednictvím nacistického Německa a významným způsobem napomáhala
německému válečnému úsilí." Vyšetřování totiž zjistilo, že
banka UBC sloužila jako zástěrka pro praní peněz německého průmyslníka
Fritze Thyssena. Jeho impérium bylo založeno na těžbě uhlí a výrobě
oceli a Thyssen část zisků už od dvacátých let minulého století používal
k financování nástupu Adolfa Hitlera k moci. Stejně jako dnes i v
tehdejších dobách platilo, že podrývání demokracie nebo dodávky zbraní
se nejlépe provádějí v utajení. Thyssen proto kvůli znepřehlednění svých
transakcí směřujících k Hitlerovi vytvořil síť společností a bank v
Německu, Nizozemsku a v USA, jejich prostřednictvím pak peníze německým
nacistům poukazoval. Už v roce 1932 tímto způsobem podporoval nejen
provoz nacistické strany, ale i vznik a výcvik jednotek SA a rodících se
černokošiláčů z SS. V New Yorku se Thyssenovou základnou stala banka
Union Bank Corp of New York. Bush, Walker a jejich společníci jejím
prostřednictvím vlastnili některé německé výrobní podniky, a jak nedávno
poznamenala polská edice týdeníku Newsweek, de facto přitom tyli z
otrocké práce vězňů v koncentračních táborech. Navíc ale provedli
nejméně tucet finančních a obchodních operací, mezi nimiž byly například
i dodávky vojenského materiálu německé armádě pro její dobývání Evropy.
Sám Prescott Bush podle odtajněných vládních dokumentů v roce 1937
zprostředkoval dodávky kvalitního druhu paliva, které zvýšilo efektivitu
letadel německé luftwaffe. Celkový rozsah aktivit UBC byl opravdu
nečekaný a musel zásadním způsobem ulehčit Hitlerovi likvidaci Evropy.
Jak totiž vyplynulo ze slyšení amerického Kongresu v červenci 1945, jen
společnost Vereinigte Stahlwerke, která v rámci složitého systému
vlastnických vztahů také spadala pod americkou UBC, se podílela 50,8
procenty na veškeré nacistické produkci surového železa, 45,5 procenty
trubek a potrubí, 41,4 procenty plechů, 35 procenty výbušnin a 22,1
procenty ostnatého drátu.
Přátelství trvá
Zásahem
Lea Crowleyho v roce 1942, osm měsíců po japonském útoku na Pearl
Harbour, přišel Prescott Bush kvůli spolupráci s nepřítelem o 1,5
milionu dolarů, což je v dnešním přepočtu něco přes deset milionů, ale
své kontakty s Thyssenem nepřerušil. Hned po válce mu pomohl
převést jeho majetek do Panamy, Argentiny a Brazílie, tedy do hlavních
destinací, kam mířili prchající nacisté z Evropy. S nástupem studené
války a se vznikem železné opony se ale nahlížení na spolupracovníky
nacistů v Americe změnilo, a tak byly zabavené peníze Prescottu Bushovi v
roce 1951 opět vráceny. Zatímco Thyssen téhož roku v Argentině zemřel,
Prescott nově nabytých špinavých peněz využil k úspěšné kandidatuře do
Senátu za stát Connecticut, přičemž ještě svého syna George Bushe,
pozdějšího prezidenta, stihl upíchnout do lukrativního ropného byznysu.
Temnou minulost Prescottovi nikdo nevyčítal. Proč taky, vždyť s nacisty
obchodovaly a na válce výborně vydělávaly také giganty typu průmyslového
koncernu General Motors, petrolejářské firmy Standard Oil nebo banky
Chase Bank. Zvolením do Senátu se Prescott Bush zařadil také mezi
nejvýznamnější politiky Republikánské strany. Ta se v oněch dobách v
rámci svého boje proti světovému komunismu stala platformou, která
pomáhala dostávat do Spojených států nejen jednotlivé nacistické válečné
zločince, ale celé jejich skupiny a organizace. Jak konstatoval
investigativní novinář Christopher Simpson ve své knize Blowback, jejich
"dovoz" měl v USA napomoci vzniku krajně pravicového myšlenkového
proudu. Mnozí nacisté získali významné posty v "národnostních
organizacích" Republikánské strany a na výplatních listinách CIA byli
převážně kvůli svým "propagandistickým schopnostem a umění vést
psychologickou válku." Trnem v oku se proto republikánům stal prezident
Jimmy Carter, který vytvořil Úřad zvláštního vyšetřování, jehož úkolem
bylo pátrat po nacistických válečných zločincích v USA. Poté, co se
úřadu podařilo pár takových ze země vypovědět, ostře na něj zaútočil
významný republikánský politik Pat Buchanan. Navzdory snaze úřadu se ale
mnozí lidé s temnou minulostí pevně se usadili nejen v Americe jako
takové, ale i v řadách republikánů. Výsledkem pak byl podivný seznam,
který v listopadu 1988, krátce před prezidentskými volbami, v nichž
zvítězil Prescottův syn George, otiskl židovský týdeník Washington
Jewish Week. Konstatoval kupříkladu, že poradcem republikánského
kongresmana Paula Weyricha je jistý Laszlo Pazstor, příslušník
maďarských Šípových křížů, které se podílely na vyhlazování maďarských
Židů. Týdeník se pozastavoval i nad tím, že v Bushově
prezidentské kampani pracuje v rámci "etnických volebních skupin" hned
několik nacistů a antisemitů, mezi nimi třeba Radi Slavoff, šéf
volebního týmu "Bulhaři pro Bushe" a někdejší příslušník bulharské
nacistické organizace, rumunský nacista a šéf "Rumunů pro Bushe" Florian
Galdau, který sloužil u SS, Nicholas Nazarenko, běloruský důstojník
zbraní SS, nebo třeba Bohdan Fedorak, šéf "Ukrajinců pro Bushe" a
velitel protižidovských pogromů na Ukrajině. Jistě, fandové
George Bushe mohou namítnout, že sám kandidát na prezidenta nemusel
vědět, kdo všechno se mezi tisíci zaměstnanci jeho volební kampaně
pohybuje, a může mít i pravdu. Nicméně, fakt, že sám George Bush
senior v letech 1976 až 1977 stihl šéfovat CIA a pak i samotné národní
radě Republikánské strany, díky čemuž musel mít přehled o tom, co se ve
společnosti kolem něj odehrává a kdo tahá za nitky, tuto námitku vcelku
diskvalifikuje.
Hurá k bin Ládinům
To
už se ale začali na scéně prosazovat i Georgeovi synové George junior,
John zvaný Jeb a Neil. Životní běh nejstaršího, George W., s příznačnou
ironií shrnul Michael Moore ve svém dnes už kultovním dokumentu
Fahrenheit 9/11. Někdy v době, kdy byl jeho otec šéfem CIA, rozjel v
Texasu svůj první podnik - ropnou společnost Arbusto, které se úspěšně
dařilo vrtat do země samé suché díry. "Odkud na to bral George W. Bush
peníze? Investoval do něj finanční poradce rodiny bin Ládinů v Texasu a
jeho dávný přítel James Bart," konstatoval na základě oficiálních
dokumentů Moore. "Bush přivedl Arbusto ke krachu, stejně jako každou
jinou společnost, ve které se kdy angažoval." Nakonec ale jednu z jeho
společností, Spektrum 7, koupila firma Harken Energy, která byla
financována ze saúdských petrodolarů, a Bush dostal křeslo v její
správní radě. "Otázka zněla, proč by měli Saúdové, kteří vlastní většinu
ropy světa, investovat do malé podivné firmičky na druhém konci světa?
Protože ta firmička měla jednu velkou přednost: v její správní radě seděl George W. Bush, syn prezidenta USA," podotýká dokument.
"Být synem prezidenta má své výhody," přiznává George W. Bush v
dokumentárním filmu. Zvlášť když ho vyšetřuje Komise pro cenné papíry - v
roce 1990 totiž prodal akcie Harken Energy za 848 tisíc dolarů a dva
měsíce nato firma oznámila ztrátu 23 milionů dolarů. Zneužil interní
informace, ale vyšel z toho bez trestu. Po krachu Harken Energy dostal
nové místo, a to ve společnosti vlastněné skupinou Carlyle, nadnárodním
spletencem, který investuje do telekomunikací, zdravotnictví nebo
zbrojního průmyslu. Kruh se tak uzavřel - pro Carlyle, kterou
financovali mimo jiné i bin Ládinové, totiž už pracoval i Bush senior.
Po 11. září 2001 Spojené státy zvýšily investice do zbrojařského
průmyslu a bin Ládinové - spolu s Bushovými - z toho měli zisk. Carlyle,
respektive její zbrojní divize United Defense, byla jedenáctým
největším dodavatelem americké armády a vyrábí mimo jiné obrněné
transportéry Bradley. Válka v Iráku, kterou George W. Bush zahájil v
roce 2003, její profit jen navýšila. "Vědět, že se rodina Bushů stýkala s
bin Ládinovými, zatímco Usáma bin Ládin byl hledaným teroristou dávno
před 11. zářím, je velmi znepokojivé," konstatuje dokumentární film.
Svobodu pro teroristy
Pozadu na podivné cestě ke štěstí nezůstal ani Georgův mladší bratr Jeb Bush. Nepřátelil
se ani se starými nacisty, ani s rodinou bin Ládinových, svou pozici
opřel o kubánský exil ve floridském Miami. V roce 1984 se coby
regionální šéf Republikánské strany spojil s Camilem Padredou, bývalým
důstojníkem tajné služby kubánského diktátora Batisty, který byl
podezřelý z defraudace půl milionu dolarů. Jeb zapojil své páky a
obvinění bylo zrušeno, nicméně o pár let později se ukázalo, že
zpronevěřená částka ze stavebního projektu dosahovala řádu milionů. Nato
vstoupil do služeb prominentního kubánského exulanta Miguela Recareye,
který šéfoval síti lékařských klinik IMC. Bush pro něj měl výměnou za
mzdu ve výši 75 tisíc dolarů ročně najít nové pozemky pro jeho firmu.
Žádné sice nehledal, místo toho za Kubánce úspěšně lobboval u svého otce
a prezidenta Reagana. "Chtěl jsem být velmi bohatý," podotkl bezelstně v
rozhovoru pro Miami News, když se zjistilo, že Recarey si ze své firmy
"půjčil" miliony dolarů, narychlo opustil území Spojených států a dodnes
je na útěku. Miamská média tehdy citovala státního návladního, který
vyšetřoval Jebův podíl na zmíněných zpronevěrách. Došel k závěru, že Jeb
je buď prohnaný podvodník, nebo naprostý hlupák. Nakonec se přiklonil k
tomu druhému. Namísto podnikání se proto Jeb vrhl na politiku a stal se
guvernérem Floridy. Pomohly mu k tomu hlasy vlivného kubánského exilu,
který nikdy nezapomněl, jak moc mu Jeb pomohl. Dokázal u svého otce a
později i bratra dosáhnout propuštění několika kubánských emigrantů,
kteří si v USA odpykávali tresty za terorismus. Nejkontroverznější
postavou mezi nimi byl bezpochyby Orlando Bosch, který se podle
dokumentů ministerstva spravedlnosti USA podílel na více než 30
teroristických akcích, počínaje ostřelováním polské lodi směřující na
Kubu až po útok na kubánský civilní letoun, v jehož troskách v roce 1976
zahynulo všech 73 lidí na palubě. Mezi propuštěnými jsou i dva Kubánci,
kteří v roce 1976 ve Washingtonu zavraždili chilského ministra
zahraničí Orlando Leteliera. "V době, kdy USA stupňují svůj boj proti
terorismu ve světě, si několik desítek teroristů užívá svobody v Miami,"
podotýká britský deník The Guardian. "A to vše se souhlasem americké
vlády."
Šikovný hoch
A zbývá nám nejmladší - Neil Bush.
Ten se na titulní stránky liberálních médií dostal v roce 1988, kdy v
coloradském Denveru zkrachovala jeho banka Silverado Banking, Savings
and Loan. Vyšetřování ukázalo, že v letech 1985 až 1988, kdy Neil Bush v
bance řediteloval, nalil jeho ústav nejméně 200 milionů dolarů do jeho
vlastní ropné společnosti JNB Exploration. Neilovi partneři v JNB však
dluh nevrátili a celých 132 milionů si ponechali. Následný krach banky
přišel daňové poplatníky na jednu miliardu dolarů. Vyšetřování dospělo k
závěru, že Neil je "eticky nestabilní", a musel za to zaplatit pokutu
50 tisíc dolarů. Jeho další ropná společnost, Apex Energy, si počátkem
roku 1991 půjčila 2,35 milionu dolarů, ale už v dubnu téhož roku se
ukázalo, že nebude s to dluhy splácet. Než ale stihly úřady vyhlásit
bankrot jeho firmy, Neil Apex urychleně - i s jeho dluhy - opustil a
ztrátu nakonec opět zatáhli daňoví poplatníci. George Bush senior se
před lety nechal slyšet, že jen návrat k rodinným hodnotám může vyléčit
"chudobu ducha", která zaplavuje moderní svět. "Při jeho slovech a při
pohledu na jeho dospělé syny je ale třeba začít přemýšlet o hodnotách,
které platí pro jeho vlastní rodinu," konstatoval liberální týdeník
Mother Jones. Jeden profitoval z interních informací a prodal akcie
dřív, než firma zkrachovala a dnes těží z války v Iráku, druhý se
zapletl do milionových zpronevěr a třetí si na úkor daňových poplatníků
odsypal něco milionů do vlastní kapsy. "Je dobře, že mluví o rodinných
hodnotách, ale ze všeho nejdřív by měl začít řešit krizi rodiny
vlastní."
|