Maďarsko a jeho populistický národní ministerský předseda Viktor Orbán se dostali do hledáčku politických elit Washingtonu. A jeho hřích? Ve snaze definovat maďarskou národní identitu se nesklání před často destruktivním diktátem bruselské Komise EU. Avšak jeho kardinálním hříchem je prohlubování vztahů s Ruskem a jeho vzdorovitost vůči Washingtonu, když podepsal dohodu s Gazpromem, že zavede ruský plynovod Jižní proud do EU přes Maďarsko.
Orbán sám od té doby, kdy byl v roce 1998 v Maďarsku zvolen druhým nejmladším ministerským předsedou, prošel po dlouhé politické cestě. Tehdy dohlížel na vstup Maďarska spolu s Polskem a Českou republikou do NATO i přes ruské protesty, a do EU. Orbán jako ministerský předseda během časů daleko větší prosperity v EU snížil daně, zrušil pro kvalifikující se studenty universitní poplatky, rozšířil podporu na mateřské a nalákal německý průmysl na levnou maďarskou pracovní sílu. Jedním z jeho amerických „poradců“ byl tehdy James Denton spojovaný s Washingtonskou NGO na výrobu barevných revolucí Freedom House. Orbán vypadal jako miláček neo-conů. V roce 2001 mu udělil neokonzervativní American Enterprise Institute cenu Freedom Award.
Ale v roce 2010 se Orbán po šesti letech v opozici znovu vrátil a tentokrát s rozhodnou většinou pro svoji maďarskou Stranou občanské unie krátce zvanou Fidesz. Fidesz ve skutečnosti získala 68% super-většinu v Parlamentu, která jim dávala potřebný počet hlasů i ke změnám ústavy a ke schvalování nových zákonů, což také dělali. V tomto případě se však ironicky Obamova administrativa ve Spojených státech a Evropský parlament začaly vzájemně obviňovat, že do rukou Fidesz vložily příliš mnoho moci. Daniel Cohn-Bendit z evropských Zelených ho začal obviňovat, že Maďarsko přebudovává po vzoru Venezuely Hugo Cháveze.
Ten totiž určitě nehrál podle Bruselem schválených Předpisů pro podlézavé politikáře EU. Fidesz začali v médiích EU démonizovat jako maďarskou verzi Jednotného Ruska a Orbána jako maďarského Putina. To bylo v roce 2012.
Ale teď už se to pro Atlanticisty a jejich následovníky z EU stává přímo alarmující. Orbán totiž vzdoruje požadavkům EU, aby zastavil výstavbu pro Rusko důležitého plynovodu Jižní proud.
Plynovod Jižní proud by spolu s německo-ruským Severním proudem EU zaručil plyn obchvatem kolem války na Ukrajině, čemuž Washington ze zjevných důvodů zarputile oponuje.
Loni v lednu oznámila Orbánova vláda dohodu za 10 miliard € s ruskou státní energetickou společností o přestavbě jediné jaderné elektrárny v Maďarsku v Paksu, původně postavené za sovětské éry s ruskou technologií.
To přitáhlo určitou pozornost Washingtonu. Podobně, i když letos v létě Orbán kritizoval Spojené státy, že selhaly při konečném vyřešení globální finanční krize způsobené svými bankami a svou laxní regulací spolu s chválou Číny, Turecka a Ruska jako lepších modelů. Vyhlašoval to slovy ne moc odlišnými od těch, která jsem často používal já o Západních demokraciích, že „tyto nejspíš nebudou schopny v nadcházejících desetiletích udržet svoji globální konkurenceschopnost a místo toho budou ustupovat do pozadí, pokud se tedy nebudou schopny významně změnit.“ Orbánově vládě se navíc povedlo osvobodit Maďarsko od desetiletí se táhnoucího ničivé svěrací kazajky MMF.
V srpnu 2013 oznámil maďarský ministr hospodářství, že „díky disciplinované rozpočtové politice“ splatil zbývajících 2,2 miliardy €, co dlužili MMF. Takže už nikdy více hrůzostrašných MMF vynucovaných státních privatizací či jiných podmíněností. Šéf maďarské Centrální banky pak od MMF požadoval, aby zavřel své kanceláře v Budapešti. Navíc v ozvěně Islandu generální prokurátor vznesl obvinění proti třem bývalým ministerským předsedům země za zločinnou výši zadlužení, do níž zemi uvrhli. To je precedens, který určitě u určitých korporativistů v EU a ve Washingtonu i na Wall Streetu vyvolal studený pot.
Opravdu se ale poplašný zvonek rozezněl, když Orbán se svou stranou Fidesz schválil rozběh ruského plynovodu Jižní proud spolu i se sousedním Rakouskem, čímž ignorovali tvrzení EU, že to porušuje jejich pravidla. Orbán na schůzce s německým Horstem Seehoferem 6. listopadu v Mnichově prohlásil: „Es lebe die österreichisch-ungarische Energiemonarchie,“ čili, „Rakousko-uherská energetická monarchie zase žije.“
U US elit se rozezněl poplach okamžitě. Ultra-establišment představující New York Times hned vyšel s úvodníkem: „Hrozba z odvrácené strany Maďarska.“ V něm vyhlásili, že: „Vláda ministerského předsedy Viktora Orbána v Maďarsku upadá do autoritářství a k popírání základních hodnot Evropské unie – přičemž jí to prochází.“
Times odhalil i skutečný důvod alarmu ve Washingtonu a na Wall Streetu: „Poslední projevy maďarského opovržení Evropskou unií a jeho pondělní schválení zákona, který otvírá cestu pro ruský plynovod Jižní proud procházející přes Maďarsko. Tento nový zákon je jasným porušením výzvy Evropského parlamentu ze září, aby členské státy zrušily Jižní proud, i porušením ekonomických sankcí na Rusko uvalených Evropskou unií a Spojenými státy po ruských akcích na Ukrajině.
Evropská unie by tentokrát místo vydávání nejapných projevů obav z antidemokratické politiky mohla přistoupit k sankcím na Maďarsko. President Evropské komise Jean-Claude Juncker by mohl uplatnit svou moc k tomu, aby donutil pana Navracsicse k rezignaci.“ Tibor Navracsisc byl právě jmenován novým evropským komisařem vzdělávání, kultury, mládeže a sportu, což je pozice v Bruselu, která má jasně jen málo co činění s plynovody.
Další věc, kterou očekáváme, je to, že National Endowment for Democracy a další US vládou podporované NGO si najdou záminku k zahájení masových protestů na odpor proti Fidesz a Orbánovi za jeho neodpustitelné zločiny pokusů o energetickou nezávislost Maďarska na US vyrobeném šílenství na Ukrajině.
Vyšlo na Reformy.cz
21.11.2014
Author: William Engdahl
Zdroj: http://journal-neo.org/2014/11/21/hungary-s-viktor-orban-washington-s-new-enemy-image/
