Velikonoce jsou o výběru vajec

Milí přátelé,

Máme pro vás „vajíčko“, pomůžete nám?

Žádáme o pomoc s distribucí „vajíčka“ info letáku, který mohou děti rozdávat při koledování, můžete předat vašim známým, na veřejná místa apod.. Napište o kolik kusů máte zájem(nejméně 30 ks), uveďte adresu, kam můžeme letáky zaslat. 

Slepice je živý tvor, tak se s ní musí zacházet, nikoliv ji zavírat do klece!

V minulém roce bylo v ČR, v zemědělském výrobním sektoru chováno 4 003 130 slepic (ČSÚ). Většina namačkaná v klecích nebo v halách na husto. Po dlouholeté kampani se v EU podařilo pouze nahradit nejmenší klece tzv. obohacenými, ale stále jsou to jen klece, ve kterých vězní 24 hodin denně živé tvory.

Opět apelujeme na veřejnost, aby rozlišovala z jakého typu chovu vejce pořizuje. Dejte vědět přátelům. Děkujeme.

Spotřebitelé musí vědět, co kupují - jestli produkty od frustrovaných, trpících zvířat nebo od zvířat z dobrých životních podmínek a mohou tak svoji volbou pomoci ovlivnit životy slepic! Svojí volbou a přístupem můžeme mnohé ovlivnit!

Balení s vejci a samotná vejce musí být v EU povinně označena podle způsobu chovu slepic.[PDF]

S pozdravem

Dita a Pavla

Společnost pro zvířata - ZO ČSOP (Society for Animals)
Dům ochránců přírody
Michelská 5, 140 00 Praha 4, ČR

E-mail: pomahame@spolecnostprozvirata.cz
Internetové stránky Společnosti pro zvířata – ZO ČSOP
Tel: +420 222 511 494

č. účtu: 158182860/0300
Chci podpořit Společnost pro zvířata!

Stát jako MATRIX - a přesně tak to je a ne JAKO

Ukliďme společně Česko - květen 2014

Chystaná úklidová akce "Ukliďme Česko" vychází z mezinárodně osvědčeného modelu "Let's Do It!". Tento typ jednodenních úklidových akcí proběhl úspěšně již ve více než 100 zemích za účasti 8,5 milionů dobrovolníků. Úklid Česka proběhne v sobotu 17. 5. 2014.

Cílem akce je však nejen uklidit naše okolí a ve společné věci zaangažovat různé zájmové skupiny, školy, sdružení, firmy, státní správu i jednotlivce, ale v neposlední řadě také mediálně zviditelnit dlouhodobě neřešenou problematiku černých skládek a přispět tím k prevenci jejich vzniku.

Již druhým rokem probíhá v ČR mapování černých skládek prostřednictvím projektu ZmapujTo - http://www.zmapujto.cz, díky němuž bylo nahlášeno a do mapy zaneseno více než 2 500 černých skládek. Uzrál čas posunout se dále a s nasbíranými daty smysluplně naložit, proto vznikla myšlenka celostátní úklidové akce pod názvem "Ukliďme Česko".

Do chystané úklidové akce je možné zapojit se jako místní organizátor, dobrovolník, mediální partner či sponzor. Začátkem března byla spuštěna interaktivní mapa, sloužící k přihlašování organizátorů místních úklidů, dobrovolníků a k vzájemné komunikaci mezi nimi. Díky ní se mohou účastníci akce snadno zaregistrovat a uvidí v přehledné mapě např. počet již přihlášených dobrovolníků a také organizátorů, ke kterým se mohou ve zvolené lokalitě připojit. V mapě lze zobrazit i již nahlášené černé skládky, které mohou účastníci během akce uklízet - http://mapa.uklidmecesko.cz.  

Projekt počítá i se zapojením firem z oblasti služeb v odpadovém hospodářství, které mají k této problematice velmi blízko. Řada již zapojených firem nabízí v den akce nejrůznější benefity jako odvoz zdarma, slevy za uložení odpadů, prodloužená otevírací doba sběrných středisek, pytle a rukavice pro dobrovolníky a další. Pěkným příkladem pro ostatní je také město Brno, které prostřednictvím OŽP Magistrátu přislíbilo kontejnery, jejich odvoz a likvidaci pro tuto akci zcela zdarma.

I pro města a obce je projekt výhodný. Velká část jich totiž alespoň jedenkrát ročně na své náklady provádí úklid svého katastru od pohozených odpadů (včetně černých skládek). Nyní se městům a obcím naskýtá příležitost uklidit během jednoho dne černé skládky na svém katastrálním území s využitím pomoci dobrovolníků a dalších partnerů akce, tedy za výhodnějších podmínek, než kdyby tak činily samostatně. Navíc pokud se skládka včas neodstraní, bude se časem rozrůstat a porostou tak i budoucí náklady na její likvidaci. V místech, kde obec nebude moci poplatek za odvoz a uložení odpadu uhradit, se pak dobrovolnická akce bude redukovat na běžný počišťovací úklid drobného nepořádku (papír, plasty apod.), nicméně ten je mnohde také zapotřebí.

Každopádně vítáni jsou všichni, které myšlenka "Ukliďme Česko" oslovila a chtějí se do realizace projektu aktivně zapojit nebo jej finančně či materiálně podpořit.

Podrobnější informace a možnosti zapojení naleznete na webu akce http://www.uklidmecesko.cz.  

A nezapomeňte, že bez Vás Česko neuklidíme. 

Ukliďme Česko 2014

E-mail: info@uklidmecesko.cz

Telefon: +420 537 022 314

101 důvodů proč se stát veganem

Bezejovice 42 - historie statku a jeho okolí

Slyšeli jste někdy o statku Bezejovice? Je to vesnice, ale přitom je to jen statek. Stojí kousek od Benešova u Prahy, ještě blíž je Bystřice u Benešova a pak Nesvačily. Na tomhle statku se děly zvláštní věci, byl o něj velký zájem z nejrůznějších kruhů společnosti a pohybovali se na něm i velmi známé a vlivné osobnosti. Proč mě statek Bezejovice zaujal natolik, že jsem k němu sehnal snad všechny dostupné informace a nakonec jsem se vypravil přímo k němu, abych ho viděl a natočil video? Zkusím vám v tomto článku poskytnout odpověď.

Začalo to téměř nevinou kratochvilnou četbou článku Tajemné podzemí - Skleněné tunely a Babí hora z webu matrix-2012.cz. Autor zde popisuje tajemné tunely, které jsou opředeny bájemi, pověstmi a různými informacemi. V článku dochází k tomu, že pokud pod Babí horou skutečně tunel je a zároveň je to místo, kde se tunely, mnohdy vedoucí napříč zeměmi ba kontinenty, kříží a pak jeden z těch tunelů vede:

Pokračujeme-li dále od Poličky směrem na západ, linie protne v blízkosti kupodivu tajemnou a záhadnou lokalitu Bezejovice u Benešova, kde nacisté od r. 1944-45 rovněž budovali záhadné podzemí. Mimochodem 5. května 1945 z polské strany Krkonoš (od Jeleních hor), kudy vede předešlá předpokládaná linie T1a, odletěl nacistický létající talíř a přistál na letišti v Neveklově u Benešova, odkud nikdy neodletěl a nikdy se nenašel. Jsou o tom svědecké výpovědi. U Bezejovic zmizel náklad několika transportních vlaků, mnoha letadel a transportů nákladních aut. Jedno letadlo s cenným nákladem rovněž beze stopy zmizelo jako zmíněný talíř.

To bylo mé první seznámení s pojmem Bezejovice. Řekl jsem si, že je divné jak dlouho takové místo unikalo mé pozornosti, zvláště když pravidelně jezdím kolem na chatu a také proto, že jsem se kdysi zajímal a mnoho slyšel a četl o tzv. Štěchovickém pokladu, který je s Bezejovicemi spjatý na více místech. O Bezejovicích neslyšel téměř nikdo, o Štěchovicích každý, i to je zarážející.

Nastalo shánění informací. Jedna mě zarazila hned ze začátku. Podle katastru nemovitostí vlastní již delší dobu a i v tomto roce firma BARONIAL ESTATES s.r.o. která měla nejdříve sídlo v Hradišťku pod Medníkem což je vlastně přesně místo, kde se hledá „štěchovický poklad“ a potom v Bezejovicích. Dnes sídlí firma na Praze 1. Taková náhoda mi přišla víc než náhodná. Nynější majitel se prý, podle místních lidí na statku objevuje jen velmi zřídka, prý jen přijedou, zabijou ovci dvě, její maso naporcují a nějak prý suší a snad poté vozí do své restaurace v Praze. Firma je Italsko-Švýcarská. Před ní prý Bezejovice vlastnil jakýsi Angličan a ještě předtím Jan Michael Hromadko, což je vnuk původního předválečného majitele vlivného prezidenta Škodových závodů v Evropě.

Teď ale popořadě. Historie statku je podle dostupných informací takováto:

Bezejovice původně zvané Božejovice. První písemná zpráva pochází z roku 1395, kdy je drží Jakoubek z Božejovic. V roce 1398 se připomíná Ondřej řečený Šafrán z Bezejovic. V roce 1413 je však již vlastní Jan z Braštic. V roce 1434 kupují bezejovické zboží Markvart z Vojkova, Mikuláš s Plasné a Václav z Miletína. Puvodní šlechtický rod poesidluje do Popovic. V roce 1448 jsou připomínáni bratři Mrakeš a Přech z Bezejovic, kteří pomáhají Jiříkovi z Poděbrad při dobývání Prahy. Mají ve znaku zlaté mlýnské kolo a podle nového sídla se píší Popovští z Bezejovic. Před roku 1543 prodávají bratři Mikuláš a Jan Chobotští z Ostředka Bezejevice Janu Holickému ze Šternberka na Léštně ( dnes Líšno ) S Líšeňským panstvím je pak osud Bezejovic svázán až do 20.století.

Poté zřejmě jako majitel nastupuje pan Hromádko. Jeho osoba je z historického hlediska velmi zajímavá a doplňuje skládanku kolem Bezejovic. Zde jsou poskládané životopisné údaje o Ing. Hromádkovi:

- Pan ing.Vilém Hromádko absolvoval v r.1898 průmyslovou školu v Přerově.Krátce nato zamířil na východ do polské části Carského Ruska.Tam se seznamoval s průmyslovou výrobou.Po delším pobytu v Petrohradě složil inženýrské zkoušky na Petrohradském polytechnickém institutu.Po vypuknutí I.světové války se ruský průmysl stěhoval od západních hranic do jižní části země.Hromádko se stává autoritou v řízení zbrojní výroby v Rusku,pomáhá krajanům a finančně podporuje vznik československých legií.Setkává se i se Stalinem.Během II.světové války, při existenci německo-sovětského paktu,předává Sovětům důležité dokumenty a patenty.Pak je v naší republice Němci vězněn.Po osvobození Československa pracuje v čele správní rady Škoda Plzeň,je předsedou Čs.svazu průmyslu.Čelní funkce opouští odchodem do důchodu v padesátých letech dvacátého století.Bezejovický statek byl jeho majetkem a byl na vysoké technické úrovni ve vybavení.Na přehrazeném Janovickém potoce,tekoucím pod statkem,byla provedena turbína pro výrobu elektřiny.Z nádrže turbíny vedlo vodovodní potrubí pro zahradnictví.Výborně byly řešeny i stáje a další objekty statku.Pak se objekty statku staly součástí zemědělské školy.Po roce 1989 získal v restituci statek zpět pan Jan Michael Hromádko,vnuk slavného ing.Viléma Hromádky.Pan Michael měl velké plány,které se mu však nepodařilo uskutečnit.Statek chátral a byl dokonce odpojen od elektřiny,i když v bytovce žily nájemníci.Slavná léta bezejovického statku snad navrátí další majitelé.

„Zdejší záhady začínají již u otce zdejšího majitele. Byla to totiž známá osobnost první republiky - prezident Škodových závodů v celé Evropě, předseda správní rady brněnské zbrojovky a zbrojních závodů v Rusku a Polsku Viliam Hromádko, osobní přítel prezidenta Beneše a Stalina. V roce 1922 první československý vyslanec v Rusku“

Majitelem statku byl za první republiky Ing. Vilém Hromádko, absolvent Polytechnického institutu v Petrohradě, zakladatel společnosti "Čechomašína", a do roku 1921 generální konzul ČSR v Zakarpatsku. V republice působil v řadě ředitelských funkcí plzeňské Škodovky, až se stal prezidentem Škodových závodů v Evropě. Byl předsedou správní rady brněnské Zbrojovky a dalších zbrojních závodů.

Těsně po válce kancelář prezidenta republiky ČSR vydala zajímavý dokument, ve kterém se praví :

"Potvrzuji, že předseda správní rady Škodových závodů Ing. V. Hromádko podával panu presidentovi republiky a londýnské vládě velmi cenné informace rázu vojenského i hospodářského, před válkou i za války, zprostředkovával podávání zpráv a pomáhal finančně zahraniční akci. Je mi známo rovněž, že pan Ing. Hromádko podával cenné informace sovětské vládě.

Konstatuji, že tím prokázal našemu boji cenné služby."

J. Smutný, přednosta kanceláře presidenta republiky

Zajímavé je, že Ing. Hromádko byl nejen přítelem Edvarda Beneše, ale dobrý vztah měl i s J. V. Stalinem, přičemž styky s ním spadají ještě do předválečného období. V červnu 1938 se konala nezvykle dlouhá, tříhodinová audience Hromádka u Stalina. Předmětem jednání byly zbraňové systémy. Právě Stalin osobně intervenoval, aby Hromádkovi nebyl bezejovický statek vyvlastněn.

Jaké informace Ing. Hromádko podával, není známo. Některé archivy jsou stále uzavřené, mj. i včetně archivu SS, který byl ministrem obrany M. Výborným zablokován na počátku 90. let.

Pokusy prokopat se do podzemí bezejovického statku badateli Helmutem Gaenschelem a Josefem Mužíkem se setkal s odporem majitele, Janem Michaelem Hromádko, vnukem Ing. Hromádka, který je tvrdě vykázal.

Tady vidíme, že pan ing. V. Hromádko byl muž vlivný, technicky zaměřený, pracující ve vojenském průmyslu. Na statku se za jeho dob scházeli vlivní lidé, probíhali zde velkolepé stavební úpravy a v roce 1937 se nedaleko odtud začína stavět i letiště v Nesvačilech. V roce 1942 je statek zabaven a převeden na nacistického pohlavára Heinricha Himmlera, druhého muže třetí říše. Zde se setkával s Reinhardem Heydrichem a Otto Skorzenym. A to už se dostáváme do víru 2.sv.války. Uvádím zde výňatky z jiných článků, vztahujích se k této době a tím i k samotné nejzajímavější historii statku.

Bezejovice patřily do území, které bylo v roce 1942 vyňato z protektorátního soudnictví a přešlo pod III. Říši, tedy platila zde pravidla, jurisdikce III. Říše. V blízkosti bylo zřízeno vojenské cvičiště a hlídáno německými hlídkami, které nosily na krku zavěšený půlměsíc. Do nejbližšího okolí patřilo letiště v Nesvačilech.

A právě na tomto letišti v druhé polovině dubna 1945 přistálo několik letadel. Důležitá jsou však letadla dvě. Piloti pro to měli hned dva důvody. Jedním z nich byl, že neměli na co letět dále. A ten druhý, že nebylo kam letět. Z východu se blížila Rudá armáda a ze západu Američané. Na konci války to bylo vlastně poslední území ovládané německou armádou.

Náklad dvou letadel nebyl určen pro Nesvačily. Jednalo se o 18 beden, jak se svědci vyjádřili za II. světové války, naloupeného umění po celé Evropě. Náklad byl určen pro Argentinu pro palác Juana Perona.

Samozřejmě, že letadla neměla letět do Argentiny, ale jen do Španělska. Pak po moři k cíli se měl náklad dostat na místo určení.

Byla to třímotorová letadla typu JU 52. Ještě jedna věc, týkající se přistání byla nápadná. Letadla přistála krátce po poledni nebo odpoledne. Po přistání za setmění byla letadla vyložena a druhý den nebylo po letadlech ani nákladu památky.

Důvod mohl být jen jeden. Případní svědkové si měli myslet, že letadla odletěla. Ale ona neodletěla. Jsou někde uschována i s bednami nákladu. Musí to být někde blízko a nejen blízko, muselo to být i na bezpečném místě a tak se nabízí otázka, nemohly by být takovým bezpečným místem právě Bezejovice, německé území. Aby kamufláž byla totální, našly se deníky z obou letadel. Jako důvod přistání byla uvedena oprava podvozku.




Skorzeneho výlet do Bezejovic

Bezejovice, tajuplný statek, podzemní chodby, větrací šachty a elektrické instalace Wehrmachtu. Co se skrývá pod zemí? Trochu mnoho otázek, ale pokusme se najít odpověď.

Je 20. dubna 1945. Hitler slaví své padesáté šesté narozeniny ve svém posledním útočišti, podzemním bunkru pod zahradou Říšského kancléřství. Od oběda až do večeře přicházejí a odcházejí gratulanti, aby popřáli svému vůdci.

Situace na frontě se nevyvíjela příliš skvěle, a tak nebylo moc důvodů k radosti. Rosovského vojska druhé běloruské fronty se spojily na východě s frontami Koněva a Žukova, aby společně zamířili na Berlín. Na jihu byl bez větších problémů rozdrcenen odpor Wehrmachtu a Rudá armáda postupuje směle vpřed. Na západě Spojenci obsazují Norimberk a Stuttgart, kde už rychle postupuje francouzská armáda.

V Berlíně, poslední baště Třetí říše se však nelení. Dva letouny typu Junkers Ju 52 čekají na vzácný náklad osmdesáti beden s uměleckými díly, zlatými pruty a dokumenty týkající se výzkumu tajných německých zbraní. Toto vše má být určeno pro diktátora Juana Perona v Buenos Aires. Co to ale má společného s Českými Bezejovicemi? Odpověď je prostá, prozatím nic. Přesuňme se nyní do okolí Benešova a našeho záhadného statku, kde je již tak vůdci věrný SS sturmbannführer Otto Skorzeny. Ten už se svými muži překládá bedny z letadel a vagónů na automobily a převáží je na Bezejovický statek. A právě tady, snad i podle výpovědi generála Emila Kleina končí i již dříve zmiňované letouny typu Junkers Ju 52 s tak vzácným nákladem pro Juana Perona.



Příběh podzemní továrny na Benešovsku se začal psát v roce 1942, Čechy byly už dávno pod nadvládou Německé okupační armády a na Benešovsku se ještě v témže roce začal budovat na přímí rozkaz velitele SS prostor pro gestapo. Během několika dní byla vyklizená ohromná plocha. Lidé, kteří v prostoru doposud žili, tak byli násilně odsunuti. Na vystěhování dostal každý z nich necelé dva dny a lidé se museli odsunout ke svým příbuzným a známým do nedalekých vesnic. Do dvou dnů byl prostor sahající od Benešova u Prahy, po Olbramovice a Štěchovice totálně vyklizen. Po té jednotky prostor ohraničily a neprodyšně uzavřeli - kdokoliv by sem pronikl měl být okamžitě bez soudu popraven. Do prostoru se mohli lidé podívat jen jako vězni, pracovníci se zvláštním povolením a nebo pokud dostali pozváni od důstojníků SS.

A právě z výpovědí těchto civilních pracovníků se zvláštním povolením, se dozvídáme v současné době asi nejvíce informací.

Svědectví pana Č. z Tožice:
"Pracoval jsem dříve jako železničář na zastávce Tožice, která ležela na samotné hranici s tímto prostorem. K práci, jsem musel mít speciální povolení přímo z Říše a svou rodinu jsem musel mít daleko odtud, protože by byla velmi ohrožena.

Zastávka zde vlastně neměla skoro žádný úkol, vlaky sem moct jezdit nemohli. Na druhou stranu ke konci války se tady vlaky skoro ani netrhly. Po celý týden sem po dobu 24 hodin směřovaly samý plně naložený vlaky ze všech koutů Čech a také přímo z Berlína. Vojáci zde neúnavně vykládali ve třech směnách bedny a ty vozili kamsi do lesa, zhruba po 30 minutách se automobily otáčely a vracely se pro další a další bedny. Co bylo v bednách netuším, ale vím. Že jeden z vojáků do jedné bedny nakoukl a už ho nikdo od té doby neviděl."

Svědectví pana S. z Drachkova:
"Za války jsem se hodně moc organizoval v odboji a to se moc nevyplácelo. Ve 20 letech jsem byl zatčen a měl jsem být odsouzený na smrt. Ještě před tím, než jsem byl transportovaný do vyhlazovacího tábora. Tak mě vojáci SS odvedli na statek Bezejovice, kde jsem měl pro ně zazdít chodbu, která dříve byla ve sklepení dřívějšího zámečku. To měla být má poslední zednická práce a tak jsem si to náležitě užíval. Pracoval jsem pomalu a pořád si vymýšlel co je potřeba pro ještě lepší maltu. Pracovat jsem mohl vždycky v noci. A právě v noci jsem slyšel z podzemí jakési dunivé zvuky, jako by zde pracovalo několik obrovských strojů najednou. Pokaždé, když se přiblížila půlnoc, tak se země skoro otřásala a svítilna, která zde byla se téměř na několik minut vypnula." Prostor si jednotky vybraly z důvodu svého specifického položení. Bylo zde hodně hustých lesů a podzemních prostor pocházejících ze středověkých let a z let minulých, kdy se zde hodně těžilo.

Z výpovědi důstojníka SS, který zde za války sloužil (v současnosti vysloužilec Cizinecké Legie) se dozvídáme, že prostor byl také hodně upraven. Nejvíce se prý vojáci zaměřili na zámeček "Bezejovice" a okolí. Byla zde vybudována jakási továrna, která byla propojena s podzemním úložištěm a středověkými chodbami. Zde se mělo údajně pracovat na tajných zbraních Nacistického Německa (zvukové dělo, Vril I. a II., Haunobeu III., V1 a V2). Myšlenku vytvořit takové zbraně nalezl Himmler a Hitler ve Starém zákoně a také mytologii Indických a Tibetských národů. Statek nebo také továrna Bezejovice je označena v pramenech SS pod názvem "Bezejovice 42".

Hlavní vstup do továrny byl podle dalších výpovědí vojáků SS přímo ze sklepení Bezejovického zámečku. A další vstupy lze nalézt v nedalekém lomu na stříbro. Bohužel zub času zde už napáchal hodně škod, a tak vstup do těchto prostor je velmi nebezpečný.

Do podzemní továrny se dříve sestupovalo speciálním vchodem, který byl vytvořený na místě dnešního betonového jezírka. Tam byl hlavní vchod, který byl dokonale střežen vojáky. Tento vchod se úzkou chodbou napojoval na dnešní sklepení a po mírné pravotočivé zatáčce se jedinec octnul u schodiště a výtahu, který vedl přímo do nitra továrny. Ke konci II. světové války nacisti věděli, že musí veškeré své plány, poklady a prototypy skrýt před dobyvateli pro své budoucí potomky. A tak okamžitě na místě vchodu vzniklo malé betonové jezírko, kolem bylo zasazeno několik stromů a keřů a prostor tak vypadá jako přírodní.

Každý badatel si však zde spojí dvě a dvě dohromady. Stačí se jen podívat na rozložení stromů a keřů kolem jezírka. Jezírko leží uprostřed malého pentagramu vytvořeného z přírodního materiálu a na stromu, který se nachází nedaleko jezírka je vyrytá jakási šifra( Německý šifrovací kód). Samozřejmě, že člověk, kterého to nezajímá si vyrytých čísel a písmen ani nevšimne. Ale člověk, který má nějaké znalosti a danou problematikou se zajímá, tak zjistí vzdálenost a hloubku podzemního prostoru. Vstupů do prostoru a spojovacích chodeb existuje ještě několik (stříbrný důl, lesy na Tomicku a Štěchovicku, zřícenina hradu Kožlí apod.). Ale aby jste se do nich dostali, tak musíte zdlouhavě hledat a procházet místa, kde jste už byli. Místa jsou tak dokonale ukrytá, že je jen tak člověk nenajde (většinou jsou označeni jakýmsi patníkem uprostřed lesa a nebo také luminiscenční nazelenalou barvou).

Myslím, že již tušíte jak je těžké ověřit takové informace, povídky, posbíraná svědectví nebo vůbec dohledad historické prameny o událostech jež probíhali na konci války v prostoru, kde vládli němci, několik let a to zcela bez rušení a s dostatkem síly. Tento prostor byl ke konci války ideální na schování pokladu 3.říše, stejně tak Štěchovice. Z východu se blížili rusové ze západu američané a tak poslední baštou nacistů byl vlastně tento prostor na benešovsku, odkdu pak zbytky německé armády utíkali na jih do zajetí k američanům, aby nepadli do rukou rusů.

Samozřejmě se vynořují další a další spekulace a informace co všechno se u Bezejovic dělo:

Co se skrývá pod tajemnými Bezejovicemi ?

Statek Bezejovice se nachází několik kilometrů od Bystřice, která je po hlavní silnici od Benešova velice lehce dostupná.

V roce 1941 byl celý tento prostor vysídlen od československých občanů a z prosperujících usedlostí se staly statky SS a SA. Celý prostor byl střežen lépe než nějaký nedobytný hrad. Každý, kdo porušil stanovené zákony, byl bez milosti popraven.

V tomto prostoru proběhlo několik testů zbrojní techniky - zvukového děla, kráčejících pevností, nových typů tanků a dokonce zde byly provedeny testy velice známých diskoplánů (Haunebu II. a III., Vril I. a II.). Nikdy na tomto území nebyl zkoušen žádný dělostřelecký náboj, snad proto, že by mohl poškodit podzemní prostory.

Jeví se více než pravděpodobné, že na tomto území mohli nacisté naprosto volně provést velké množství zemních operací, využít nedalekých štol po dolování stříbra i podzemních prostor z doby, kdy zde vládli Keltové.

Svědci, kteří sloužili u dráhy na Tožici, hovoří o transportech směřujících do tohoto prostoru.

Ke konci II.světové války přijíždělo na nádraží v Tomicích nespočet vlaků. Pokaždé zde něco vyložili a pokračovali zpět do Německa. Velice těžko se rozlišuje, zda se jednalo o dodávky munice, archivy gestapa nebo snad o poklady a umělecká díla. Jedno je jisté - v podzemí se nachází prototyp Vrilu I. a Haunebu III., plány a výrobní postupy keramického motoru, který by měl být poháněný vodou a také zlato, relikvie a magické náčiní (např. Necronomicon) společnosti Thule.

Další zajímavou věcí v okrese Benešov je, že když spojíte Neveklov s Konopištěm a Tožicí tak vznikne pravidelný trojúhelník. Když, ale trojúhelník rozkreslíte tak Vám vznikne pěticípá hvězda jejíchž ramena směřují na Švýcarsko (Bern), Německo (Berlín), Rakousko (Vídeň) a Rusko (Moskva). V přesném středu tohoto trojúhelníka se nacházejí Bezejovice.

Strážci pokladů

Koncem druhé světové války byly vytvořeny skupiny, které měly hlídat a střežit podzemní trezor. Jednalo se o tzv. Birkenkomandos, Spine a Thule. Organizace Birkenkomandos zanikla kolem roku 1950, když splnila svůj úkol a pomohla dostat Německé představitele z III. Říše. Organizace Spine se rozdělila na několik dalších a přesunula se z větší části do jižní Ameriky. Thule přežila až do dnešních dnů v Evropě, její představitelé jsou největší špičky různých států. Jedním z čelných představitelů byl M.Bormann a H.Kammler. Tito lidé jsou už mnoho let po smrti, ale jejich místa byli pravděpodobně obsazeny novými lidmi.

Při mém průzkumu Bezejovic se mi stalo docela dost zajímavých věcí. Na jednom ze stromů vedle jezírka bylo vyryt nějaký kód. Po nějaké chvíli mě napadli dva němečtí ovčáci.

Když jsem se přesunul do nedalekého lomu, někdo po mě vystřelil a rychle utekl. Jedna ze skal byla z části natřena luminiscenční (světélkující) barvou. Proč?

Při mém odjezdu z Bezejovic jsem zahlédl dva muže s puškou, jak obchází statek. Sice by na tom nebylo nic zvláštního kdyby byli oblečeni jako normální statkáři, ale oni měli na sobě černé obleky a dlouhé pláště.

Tato písmena a čísla byla vyřezána do stromu u jezírka:
1 1
A 3
B 6
1 A
1 A (tady je spíše 2 A viz.foto)


AB znamená česky směr dolů

Co je však zajímavé, neexistuje jediná písemná zpráva, která by potvrzovala, že se zde tak vysocí představitelé třetí říše scházeli. Nelze najít vůbec žádný kompromitující materiál. Ani třeba takový detail, jako by byl účet za potraviny. Jsou však svědci, v některé literatuře jsou konstatováni jako údajní svědci, kteří tvrdili, že o pohybu výše uvedených pánů existuje fotografický materiál.

Co však není domněnka je skutečnost, že jedné noci byl vytažen z postele zedník Turek. Měl ve sklepě pod bezejovickým statkem zazdít nebo přepažit určitý prostor. Zedník Turek se domníval, že po skončení práce skončí i jeho život a proto na stěnu napsal, zřejmě zednickou tužkou, že stěnu stavěl právě on. Na jeho práci se přišlo teprve před několika lety.

Na nedalekém letišti v Nesvačilech byl na konci dubna 1945 viděn létající aparát, kterému dnes říkáme UFO. Pod budovami statku se mají nacházet rozsáhlé prostory, které kdysi sloužily výrobě a dnes by mohly sloužit pro úschovu právě takového diskovitého aparátu.

Po shrnutí všech těchto domněnek, ideí a výpovědí svědků se velká většina hledačů pokladů kloní k domněnce, že štěchovický poklad není uložen ve Štěchovicích, ale v Bezejovicích.

O Bezejovice je neobvyklý zájem. Sotva jsem se na statku objevil, vedle z přilehlé budovy vyšel pán a překvapil mě otázkou, zda patřím k pánovi, který zde pomocí virgule hledá poklad. Je ráno, krátce po 9. hodině, je pracovní den a já si myslím, že v Bezejovicích budu budit kohouty a zatím jsem jen druhý. Ten hledač pokladů skutečně hledal pod stromy vně statku v trojúhelníkových konfiguracích nějaký poklad. Takto plánovitě rozrýt půdu nemohl udělat ani divočák, ani vysoká, to musel udělat člověk. Byly to naprosto pravidelné trojúhelníky. A neznámý hledač se měl zmínit, že pod statkem v dutých prostorách jsou ukryty tisíce tun železa.

Vyjdu před statek. Jsem u nevelkého bazénu. Bazén podle některých hledačů pokladů má uměle vytvořené dno. V době, kdy Bezejovice patřily III. říši byl údajně mnohem hlubší.

Kolem bazénu potkávám dva pány, kteří jsou připraveni mně všechno ukázat. Nepřekvapila mě informace, že v okolí bylo 12 palebných postavení, ale další sdělení. Pod bazénem za doby III. říše měly probíhat práce na pokusech s atomovým reaktorem. Zdá se mně to až přehnané. Čemu však chci věřit, je sdělení, že nedávno byly v okolí statku nalezeny německé helmy. Závěr diskuse je však překvapující. Nejedná se o německé helmy, ale o helmy z umělé hmoty, které používají stavebníci. Že na tuto helmu nenajelo auto, které si poškodilo motor, ale že ji našel jeden z obyvatelů, který šel do sousední vesnice na pivo. Dělám si závěr. Vytváří se takto informace nebo vědomé dezinformace.

To by bylo příliš jednoduché. Je tady také sdělení pana Hromádka. Po válce se měl vyjádřit, že Bezejovice skrývají velké tajemství a až bude jednou bude objeveno, budou Bezejovice tak slavné, a dozví se o nich celý svět. A dále, našli se svědci, kteří přísahali, že byli při tom, když ve statku byly ukládány nějaké bedny.

Přistání v Nesvačilech má svoji logiku. Nedaleko od letiště je statek v Bezejovicích. Sloužil jako místo odpočinku nejvyšším pohlavárům III. říše. Navštěvovat jej měli Otto Skorzeny, Heinrich Himmler, a než na něho byl spáchán atentát i Reinhard Heydrich. Je podezření, že v okolí Bezejovic by mohla být uložena II. část říšského pokladu. Z Berlína vyjely na konci II. světové války dvě automobilové kolony. Jedna zcela určitě dosáhla Garmisch - Partenkirchen, asi 100 kilometrů od Mnichova. Existenci druhé části, o které se mnoho nemluví, potvrdila Henriette von Schirach, žena von Schiracha, patřícího do úzkého okruhu lidí kolem Hitlera. Fronta se blížila. Rychle se zhoršující vojenská situace nutila k improvizaci. Jediná bezpečná cesta z Berlína na jih Německa je přes Bóhmen-Čechy. Bylo to ucho jehly, ale dlouhé několik desítek kilometrů. Nikdo zatím nedovede vysvětlit, proč se o statek zajímají tajné služby, soukromníci a záhadné firmy. V souvislostmi s Bezejovicemi existují svědectví o aktivitách jednotek SS, nočních přesunech, záhadných budovách s dvojitými podlahami a tajemným vykládáním beden z automobilů.

Tím je za námi 2.sv.válka v Bezejovicích a nastává vláda komunistů a současná doba. Vratmě se jetšě k jedné zarážející věci. Tím je letiště v Nesvačilech. Když jsem koukal na mapu a následně i projižděl zdejší krajinou, nemohl jsem pochopit proč je letiště právě zde. Na mě osobně to působí jako by bylo letiště postaveno jen kvůli Bezejovicím a zároveň si myslím, že ve stavbě měl prsty V.Hromádko. Nevím jestli v době jeho vzniku zde sídlila ČS.armáda nebo byla někde poblíž, ale z mého pohledu bych stavěl letiště blíže k městu Benešov.Vhodných míst je tam dost.


Historie letiště Nesvačily

O výstavbě letiště se rozhodlo ve třicátých letech minulého století (v r.1937), jeho počátek provozu se datuje od září roku 1938. Vzhledem k tomu, že v místě budoucího letíště bylo převýšení přes dva metry a jednalo se o velkou plochu, byla zemina přepravována pomocí kolejového systému. Letiště bylo zřízeno jako vojenské, počítalo se s využitím v souvislosti s očekávaným válečným konfliktem jako se záložní letištní plochou. Zároveň mělo plnit účel náhradního letiště pro potřeby československé armády, ale byla kapitulace a naše armáda už letiště nevyužila. Prostor letiště leží na severní straně mezi naší obcí Nesvačily a městem Bystřice. V počátku se uvažovalo i o prostoru mezi Nesvačilemi a Radošovicemi. Od března 1939 sloužilo letiště německé armádě pro intenzivní výcvik budoucích pilotů Luftwaffe. Na základě vyhlášky číslo 803/9 ze dne 10.června 1943 byla oblast uzavřena a zřízeno rozsáhlé cvičiště SS. Letištní personál byl ve vojenských stanech na jižním okraji letištní plochy / u silnice/, protože zde bylo velmi málo budov. Noví vojenští letečtí adepti se učili zprvu pilotovat na kluzácích, později využívali motorové stihací stroje typu Messerschmitt a další. Na letišti a v jeho okolí bylo tehdy umístěno asi 50 letadel. Jednalo se o značky Heinkel He-111K, Messerschmitt Me-110 a Me-109, Junkers Ju-52K, Fiesler Fi-156 Storch, Siebel 47 a další.

V záznamech německých leteckých sil je možno získat údaje i o zdejším letišti a jeho velitelském a odborném vedení. V nedalekém okresním městě Benešově, jako posádkovém městě, bylo zřízeno velitelství letištní oblasti-Flughafen-Bereichs-Kommando Beneschau. To bylo zřízeno od 1.7. 1939. Od 26.8. 1939 bylo zřízeno velitelství letišť-Fliegerhorst-Kommandantur E 10/VIII, od října 1942 se registruje velitelství letiště A 233/XII (Fliegerhorst-Kommandantur A 233/XII.



-----------------------------------

Ke statku Bezejovice patří i osoba pana Zemana.Pan Josef Zeman byl rodákem z Brna.Začal působit na farmě zemědělského učiliště v Loutí u Neveklova.Tam se seznámil s novinářem časopisu "Beseda venkovské rodiny".Mnohý už tuší jméno tohoto novináře.Ano,je to Ludvík Vaculík.V Loutí začalo opravdové přátelství pana Josefa Zemana s Ludvíkem Vaculíkem.Josef Zeman pak odchází z Loutí do Bezejovic na statkovou zemědělskou školu.Zde pracuje jako ošetřovatel koní a jezdecký instruktor.Pan Zeman měl dvě velké záliby,koně a fotografování.Na svých fotografiích zachytil nejen Ludvíka Vaculíka s jeho ženou,ale i spisovatele Ivana Klímu a další.Fotil i přírodu a jezdecké soutěže. Raritou je,že za celá ta léta se Vaculík nechtěl od Zemana naučit jízdě na koni,ač sám byl údajně také členem Jezdeckého klubu Bezejovice.Přátelství těchto dvou osob ukončila smrt Josefa Zemana na zdevastovaném statku v Bezejovicích v r.1999.

Tady se dostáváme k dalším úžasným náhodám, které jsou s pojené s Bezejovicemi. Jsou to známé osobnosti vyskytující se v jeho blízkosti. Z výše uvedeného je jasné, že na statku byl často přítomen spisovatel L.Vaculík. Na naší dokumentující výpravě do Bezejovic se dozvídáme, že v nedaleké sídle, několik stovek metrů daleko, se objevoval Václav Havel, prý to bylo ještě za komunistů. V.Havel se dobře znal L.Vaculíkem, dělali spolu např. na amaterském filmu AŤ ŽIJE FRONDA! v roce 1986, nejspíše natáčeném přímo v Bezejovicích. Dále se kolem vyskytují jména: Jaroslav Klíma - náměstek ministra vnitra a velitel československé Státní bezpečnosti. Firma Omnipol, Bohemia - DAN FOOD, spol. s r.o v níž působil mladý M. Hromádko.



Po r. 1945 zde působila americká kontrarozvědka

1949 - 1956 České vládní úřady prohledávaly celý prostor

1957 - 1976 pohyb agentů KGB

1986 - 1989 pohyb agentů CIA

1982 - 1988 pohyb agentů STB

1989 - současnost: pozemky v tomto prostoru hodně skupují Němci

Pojďme se nyní podívat na historii celého statku pohledem Luboše Kordáče, který se často v souvislosti se svými obchodními aktivitami pohybuje po území jihoamerických států, zvláště pak Chile. Podle jeho tvrzení, právě tam narazil na prameny týkající se tajemného pokladu v Bezejovicích. Pojďme se tedy seznámit s pátráním pana Kordáče:

Navíc se prý v bezprostřední blízkosti této lokality nachází tajuplná společnost z Izraele, která zde údajně míní podporovat agroturistiku. Pro úplnost by stálo za zmínku uvést i nedávnou návštěvu pánů Helmuta Gaensela a Josefa Mužíka, kteří jsou proslulí jako tzv. hledači Štěchovického pokladu. Dokonce tady prováděli i menší výkopové práce, s čímž samozřejmě nesouhlasil majitel budovy pan Jan Michael Hromádko. Ten proto podnikl protiopatření a celý statek nechal hlídat. Není divu, často zde můžeme potkat i návštěvníky pocházející soudě podle SPZetk z Německa a Rakouska.

Tajemný Bezejovický Statek

Podle dalších tvrzení pana Kordáče, jsou na stromech v okolí vyryty německé značky z dob druhé světové války. Navíc geofyzikální měření potvrdili pozůstatky podzemních chodeb, což dokazují i torza větracích šachet. Našli se i podzemní elektrické kabely s německými vojenskými spojkami, z nichž jsou stále některé pod proudem, za což bych ruku do ohně nedal. Proč, a hlavně co by tam v podzemí měli napájet? Že by nějaký tajný diskoplán V7?



Ještě na doplnění uvadím některé komentáře z diskuzních fór a z pod článků:

Tak nevím. Majitele Bezejovic znám a mohu pouze konstatovat, že se jedná o velkou fámu, kterou kdosi vytvořil. Je pravda jak autor tohoto článku napsal, že se zde nacházeli vysoce postavené postavy II.sv. války apod. Fotografie jsem mimochodem viděl. Stojí to fakt za to. Jen s tím pokladem a různými fámami o vývoji UFO, podzemními fabrikami, reaktory apod. Je to opravdu přitažené za uši. Je i fakt to, že na nedalekém letišti výše uvedená letadla přistála, ale kde bedny či co se v nich ukrývalo skončilo to je otázka... Měl jsem to štěstí se zúčastnit průzkumu a mohu pouze konstatovat.....Nic než fáma, kterou někdo poslal mezi lidi....Z jakého důvodu? Není známo... podobné story se vypráví i za našimi hranicemi...otázka je co z toho jsou postwar urban legend a co je pravda...každopádně se tam motalo hodně vysoce postavených a byl tam klid na zakopávání...původní majitel (2008) měl dost velké finanční problémy a teď to tam má nějaký angličan z Cardiffu s registrovanou realitkou... většinu fám měla na svědomí tahle knížka, recenzi zo toho jsem hodil k sobě na web: http://jesen.cz/clanek61.html

-------------------------------- ahoj, všechno, co se později objevilo o Bezejovicích vychází tak nějak z knihy Marcela Poka Poklady třetí říše, která vyšla v roce 2000 u AOS Publishing v Ústí nad Labem, odtamtud pak taky čerpal Jesenský ve svých"Mimozemských technologiích třetí říše", které zase vyšly u AOS Publishing...

----------------------------- vytáhl jsem na svůj web z té první knížky všechno, co se dalo aspoň trošku číst , je to tady: Recenze k právě čteným knihám... http://jesen.cz/clanek61.html

jinak , co jsem se díval statek Bezejovice byl sídlem nějaké firmy Dan FOOD ve které figuroval mladý Hromádko, co je ale podivné a moc se to v obchodním rejstříku nevidí, je fakt, že ještě před zápisem téhle česko-dánské firmy požádal navrhovatel o vymázání zápisu, kterému nebylo vyhověno...to se na obchodním soudě moc nestává, potom tam nějak hospodařil jako samostatně hospodařící rolník a nějaká firma Neptun sport...vše skončilo v insolvenci, ale ty zápisy jsou tak staré, že už je vidí jen mezipaměti a rejstřík úpadců je už čistý, dnes na statku podniká realitní firma jistého angličana -----------------

Betonove jezirko uprostred pentagramu je odmerka jedne davky koksu pro zde jiz drive zmineny parni bombarder. Tento byl v Bezejovicich testovan a pozdeji i vyraben. Svedectvi v clanku to jasne potvrzuje, ono zminene duneni z podzemi byla vystupni kontrola kotlu, kterou provadel podle tajne smernice proskoleny pracovnik. Toto bylo provadeno za pomoci plocheho klice cislo 42 po dobu 2 min. Frekvence uderu nesmela klesnout pod 20 uderu za minutu. Podle smernice byl kazdy pracovnik pouzitelny pro 2 kontroly za smenu.

A teď ještě k našemu výletu na Bezejovice v únoru 2014. Přijeli jsme autem do Záhořan, tam jsme zaparkovali a polní cestou podél potoka, který jsme měli po pravé ruce, jsme šli směrem k bývalému lomu. Uprostřed louky jsme se setkali, na vzdálenost asi 50m, s nějakým člověkem, který nám popisoval, že právě odešel ze statku, kde bydlí nějaký jeho kamarád a taky dva ukrajinci, zřejmě pár, který tam chová a hlída ovce. Popsal nám cestu k lomu i ke statku. Když jsme s ním mluvili, objevila se směrem na Záhořany další postava, v nějakém šedém kabátě. Jak nás spozorovala, zastavila se, pak se obratila a zmizela za lesíkem, to byla asi nejdivnější chvilka z výletu. K lomu jsme došli přes smíšený les. Bylo zde jedno odkopané místo, asi od hledačů, celkem čerstvé. Žádné fosfor. barvy jsme si nevšimli. V nedalekém domě se topilo a jak jsem později zjistil, majitelům domu patří i pozemek na kterém je lom. Pak jsme šli podél silnice, po polní cestě. Na louce koně - patří ke statku, kde měl být i V.Havel. Konečně u statku vidíme pasoucí se ovce. Nikde nikdo, statek chátrá. Když jsme ho prolejzali, někde uvnitř štěkal pes. Nejzajímavějším místem byl zřejmě bazének a umělý kruhový kopec se stromy do kruhu a strom který měl na sobě značky. Jak se výše psalo, že bazének byla odměrka koksu, tak si myslím, že je to kravina. Stejně tak se mi nezdá, že ty stromy na kopečku jsou do pentagramu. Ale pravdou je, že vedlejší, druhá, dnes již zcela zarostlá cesta, vede přímo k tomuto místu a umím si dobře představit, že pod kopcem a bazénkem je vjezd do továrny - do tunelu. Všude kolem statku je plno železných věcí v zemi, je to vidět na půdě, která je červená, zvláště u potoka. Nález důlního vozíku také dosti vypovídá, ale mohl se používat i v cihelně, která je za statkem. Na jížní straně statku, v kopci, bylo několik děr od hledačů, ale i nory od zvířat, v nezvyklém počtu. Při návratu do Záhořan, nám kolemjdoucí důchodce vypraví, jak jim M.Hromádko sliboval práci v 90 letech a bral si ohromné dotace na chov krav, potom na ochranu nějakého brouka atd. Nicméně se statkem se moc nepohnulo. Milióny zmizely kdoví kam. Od statku na Nesvačilské letiště je to 3,5km.

Závěrem: pokud jste se dostali až sem, asi vás Bezejovice zaujali. Nyní se můžete kouknout na Bezejovice, tak jak vypadají v Roce 2014. Je to spíše doplňující část, žádné velké objevy ve videu neuvidíte. Pouze jsme statek obešli, natočili jeho okolí, aby si lidé mohli udělat představu o tom jak to tam vypadá.
Bylo by zajíme kdyby se tímto tématem začali zabývat historikové, hledači pokladů, nebo další skupiny lidí, aby jsme se dozvěděli více. Kolem statku bylo několik výkopů zřejmě od hledačů pokladů, ale nikde jsem již nedohledal co tam našli. Budete-li mít nějaké informace, které v článku nejsou, pište komentáře, nebo na email nwoo@nwoo.org.


video v horší kvalitě pro ty co mají pomalejší internet:http://www.youtube.com/watch?v=ThkVmCJPbws&feature=youtu.be

R.U.R.

Zdroje ke článku a další související informace:

Fotogalerie

http://nwoo.rajce.idnes.cz/bezejovice/ fotografie

http://dunivec.wordpress.com/page/2/

http://www.kpufo.cz/wbn/bezej.htm

http://jesen.cz/clanek61.html

http://www.matrix-2012.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=154:tajemne-podzemi-sklenne-tunely-a-babi-hora-ast-ii&catid=79:podzemni-zakladny&Itemid=96

http://studentka.sms.cz/index.php?P_id_kategorie=7630&P_soubor=%2Fstudent%2Findex.php%3Fakce%3Dprehled%26ptyp%3D%26cat%3D12%26idp%3D%26detail%3D1%26id%3D3427%26view%3D1%26url_back%3D

http://www.skins.estranky.cz/clanky/5.html

http://www.palba.cz/viewtopic.php?p=37118

http://www.lidovky.cz/penas-s-panem-ludvikem-na-vylete-aneb-muj-kulturkampf-pd2-/nazory.aspx?c=A110727_162628_ln_nazory_ogo

http://www.ritual.cz/modules.php?name=News&file=print&sid=64

http://lenkaprochazkova.wz.cz/scenare.php

http://www.e-knihovnazdarma.cz/userFiles/vokac-petr-nevyjasnene_zahady_druheho_tisicileti.pdf

http://www.omnipol.cz/

http://obchodnirejstrik.cz/bohemia-dan-food-spol-s-r-o-statek-bezejovice-18626041/tisk/

http://www.nesvacily-rodnaviska.estranky.cz/clanky/osobnosti-z-okoli/ing.vilem-hromadko.html

http://blisty.cz/aut/2763/bio.html

http://www.kpufo.cz/oblasti/ota/zno/prehled.htm

PRAVDA ČI LEŽ

PRAVDA ČI LEŽ
CO JE MOŽNÉ VE FRANCII, TO JE MOŽNÍ I U NÁS. PŘÍKLADY, KDY LIDÉ PLATÍ MÉNĚ ZA VODU A PŘITOM SE INVESTUJE VÍCE, PROTOŽE SE PRODEJ VODY VRÁTIL ZPĚT DO RUKOU MĚST.

Koncerny chtějí peníze lidí. Zisky = divideny = tantiémy. Jejich majitelé chtějí plná konta, pokud možno v daňových rájích. S privatizací zisků z vody mají 30. letou zkušenost ve Francii. Zjistili, že korporace pro prodej vody nepotřebují. Naopak. Můj názor je, že lidé v ČR také ne. Francouzský dokument “JAK KORPORACE BOHATNOU NA VODĚ ANEB VODA VYDĚLÁVÁ?” vysvětluje, proč ve Francii a Německu města ukončují smlouvy s korporacemi a přebírají prodej vody zpět do své správy. Ukazuje řadu nekalých praktik koncernů, které lidem vodu zdražují. Stejné korporace jsou nyní v ČR. Myslíte, že se u nás chovají jinak? Ano, koncerny disponují (našimi) miliardami, lobby, politiky a mediálními agenturami, ale informovaní lidé jsou přesto silnější, protože jim stačí zdravý selský rozum, společný cíl a postup – platit za vodu zbytečně dvakrát nemusí.

Ukázky z filmu: ZDROJ: http://www.vodalidem.cz/film/

Řezník (A.Šaron) z Bejrútu odešel nepotrestán

Ariel Šaron zemřel de facto již před osmi lety, zanechán napospas kómatu. Pozitivně laděné nekrology a proslovy politiků, hemžící se jak u nás, tak v zahraniční, vesměs věnují „ kontroverznímu válečníkovi“, „buldozerovi“, či familiárně „Arikovi“ tichou vzpomínku. Ty ale nesmyjí krev desítek tisíc lidských životů z jeho rukou, a tudíž kolem jeho osoby – ať tak či jinak – žádná „kontroverze“ panovat nemůže. Dědictvím tohoto muže je především nezměrné utrpení, rozsáhlá destrukce a smrt.

Zatímco bývalý předák Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) Jásir Arafat je na Západě všeobecně vnímán jako „terorista mající na rukou krev tisíců“ - a který se nakonec podvolil a byl přijat do „klubu“- Ariel Šaron je ze známých důvodů brán na milost a nezřídka i veleben. To proto, že stál na správné straně barikády již od samého začátku. A nikoliv jako zmíněný Arafat, který hodlal s izraelskou stranou diplomaticky vyjednávat a dohodnout se na kompromisu „až“ v roce 1974 ZDE .

Architekt teroru Šaron, který bojoval v první arabsko-izraelské válce, kde působil jako důstojník, po vzniku Izraele v roce 1948 odmítal válku ukončit. Jeho vlastními slovy se „hranice Izraele nacházejí všude – kdekoliv Izraelci zasadí poslední strom nebo zorají poslední brázdu“. Podle profesora politologie z Bar-IIanovy univerzity Menachema Kleina ZDE stál Šaron u vytvoření izraelských „vojenských norem“. V rámci těchto norem vznikla tzv. Jednotka 101, která v 50. a 60. letech „operovala“ proti palestinským bojovníkům. Nedávno Šaronova vojenská filozofie motivovala vznik strategie Dahíja, v jejímž duchu izraelská armáda (IDF) dychtila poslat Gazu a Libanon „do dávnověku“ prostřednictvím masivní destrukce jejich infrastruktury.

Válečný zločinec, nikoliv hrdina Šaron zahájil kariéru válečného zločince a masového vraha celkem záhy, a to už v roce 1948 jako dvacetiletý muž. První zdokumentovaná masová vražda Jednotky 101, jíž Šaron velel, se uskutečnila v srpnu roku 1953 v uprchlickém táboře El-Bureig, který se nacházel jižně u Gazy ZDE.

Izraelské historické záznamy uvádějí, že Jednotka 101 v táboře zavraždila až 50 uprchlíků. V říjnu téhož roku následoval další masakr, který spáchala Jednotka 101. Tentokrát šlo o jordánskou vesnici Kibija, kde Šaronovi muži povraždili 69 civilistů ZDE, z nichž dvě třetiny tvořily ženy a děti. Izraelští vojáci napochodovali do tábora, začali systematicky vraždit vesničany s použitím automatických zbraní, granátů – i zápalných bomb. Ty pak vrahové házeli do domů, jež byly plné vystrašených lidí. Útočníci vyhodili 45 domů do vzduchu. Dokonce i proizraelští komentátoři (The National Jewish Post) masakr ve vesnici Kibija odsoudili a přirovnali ho ZDE k nacistickému vyhlazení Lidic. Izraelský historik Avi Shlaim dokládá, že se krveprolití v Kibiji uskutečnilo na přímý Šaronův rozkaz. Na jaře roku 1967 jestřábové Šaron a Dayan hrozili civilní vládě Leviho Eškola, že provedou puč, kdyby Izrael nešel do války s Egyptem ZDE.

Přestože egyptský prezident Násir na adresu Izraele nešetřil nepřátelskou rétorikou, v té době se nenacházel v pozici, aby mohl na svou pěst vyhlásit Izraeli válku. Jeho verbálního nepřátelství využili Dayan, Šaron a další jestřábové, aby se mohli pustit do agresivní války, jež skončila izraelským záborem Západního břehu, Gazy a Sinajského poloostrova. Šestidenní válka spustila ilegální kolonizaci dobytých území, jež navzdory Ženevským konvencím trvá dodnes. Na začátku 70. let dostal Šaron na starost další „vojenský úkol“, a ten zahrnoval útoky na vesnice v Gaze a „pacifikaci“ místních obyvatel. Jen srpnu roku 1971 Šaronovy vojenské síly a buldozery zničily v pásmu Gazy asi 2000 domů, vykořenily 16 000 lidí, a to už podruhé od roku 1948. Následovalo uvěznění stovek osob a v druhé půli téhož roku bylo během oné „pacifikace“ usmrceno 104 palestinských vzbouřenců.

Nicméně za nejhorší Šaronův zločin můžeme pokládat vyprovokovanou invazi do jižního Libanonu poté, co izraelská armáda rok marně ostřelovala tamní pozice OOP ZDE. Šaron, nyní v pozici ministra obrany ve vládě Menachema Begina, vedl v roce 1982 izraelskou invazi do jižního Libanonu, jež neměla žádnou oporu v mezinárodním právu. Během několikaměsíční války přišlo při masivním bombardování a ostřelování jihu Libanonu včetně Bejrútu o život asi 20 000 Libanonců a Palestinců, v drtivé míře civilistů. Kolem 350 až 400 000 Palestinců, většinou žen a dětí, bylo „rozprášeno na všechny strany“, izraelské bombardování zničilo prakticky všechny školy, kliniky a další zařízení atd. ZDE.

Izraelská armáda pod Šaronovým velením nakonec obklíčila uprchlické tábory Sabra a Šatíla ZDE a začala je ostřelovat palbou z tanků. K večeru 15. září střelba utichla. Sharon pak umožnil vstup extrémistům z křesťanské milice do táborů, kde se po dobu následujících 36 hodin odehrály brutální zabijácké orgie, zatímco izraelské vojsko nečinně přihlíželo a neprodyšně obklíčilo tábory, aby nikdo nemohl uprchnout. Vojáci osvěcovali tábory světlicemi, aby nikdo nebyl ušetřen. Došlo k zavraždění stovek až 3000 lidí. Ve zprávě Společnosti palestinského červeného půlměsíce se dočteme: zčernalá těla se zapáchající kůží, spálenou elektrickým proudem, z nichž trčely elektrické dráty, tlela ve slunečním žáru, mrtvoly z vydloubnutýma očima, nehybná ženská těla s vyhrnutými sukněmi - třikrát, čtyřikrát znásilněná, těhotné ženy s rozpáranými břichy, torza dětských tělíček ve změti uřezaných údů, hlaviček a lahví od whisky, bezhlavé dětské tělíčko s plenkami atd. ZDE

Přestože byl Ariel Sharon uznán izraelskou jurisdikcí „osobně zodpovědný“ za to, že nebyl schopen masakru předejít a byl odejit z postu ministra obrany, bylo mu ponecháno křeslo ministra bez portfeje. Šaronův vpád do jižního Libanonu zahájil brutální, 18 let trvající izraelskou okupaci, která vyústila v další násilnosti a masakry; v odpověď se zformovalo hnutí Hizballáh, jež sílilo díky podpoře libanonských. Izraelská okupace si podle libanonských zdrojů vyžádala dalších 25 000 životů ZDE .

Šaronova návštěva Chrámové hory na podzim roku 2000, kde provokativně prohlásil, že celá oblast zůstane navždy v izraelských rukou, představovala roznětku pro vypuknutí 2. intifády a další propletence násilí, které tentokrát tragicky zasáhlo větší množství izraelského obyvatelstva, a to nejen v podobě sebevražedných atentátů. Na palestinské straně přišlo během 2. intifády o život asi 5000 osob a na straně izraelské pak téměř 600 osob. ZDE. Když se Šaron v roce 2001 konečně stal izraelským premiérem, tvrdě zareagoval na odpor sílící v palestinských uprchlických táborech na Západním břehu. Na základě poznatků respektovaného experta na právo Francise A. Boyleho se izraelská vláda v čele s premiérem Šaronem v uprchlickém táboře v Jeninu dopustila válečných zločinů ZDE .

Ty, ač byly při operacích IDF na celém Západním břehu usmrceny stovky lidí, ostatně jako v minulosti potrestány nebyly. Šaron coby překážka mírového procesu Od 2. poloviny 60. let se Šaron, seč mu síly stačily, snažil zabránit vzniku samostatného palestinského státu, a to skrze masivní kolonialistický projekt na Západním břehu, v Gaze a Východním Jeruzalémě a na Golanských výšinách ZDE .

Ačkoliv sionističtí lídři, jako David Ben Gurion, rozpoznali demografické dilema, jež souviselo s kontrolou okupovaných území, Šaron prosazoval politiku územní expanze a kolonizace. Na konci 70. let se v ministerské funkci ve vládě Menachima Begina stavěl za expanzi izraelských osad na palestinské půdě navzdory regulím mezinárodního práva. Přičinil se velkou měrou k tomu, že statisíce ilegálních osadníků především na Západním břehu představují demografický problém a zásadní překážku při řešení celého konfliktu.

Šaron rovněž inicioval strategii spočívající v obkličování Jeruzaléma stále novými izraelskými osadami tak, aby oddělovaly palestinské obyvatele Západního břehu od jejich politického a kulturního centra ve Východním Jeruzalémě. Mytologie panující o Šaronovi „mírotvorci“ a jeho „velkorysém“ kroku při stažení ilegálních osadníků z pásma Gazy je snad pouze marným pokusem učinit z monstra lidskou bytost. Přítomnost 8500 židovských osadníků a navrch izraelských vojáků v pásmu Gazy byla už pro Tel-Aviv neúnosná a finančně nákladná. Kompenzace spočívala v rozsáhlejší kolonizaci na Západním břehu a osadníci stažení z Gazy byli odškodněni. „Vyklizení“ Gazy však neznamenalo ukončení okupace zvenčí, izraelskou kontrolu hranic, moře a vzdušného prostoru ZDE.

Úmrtí Ariela Šarona nám nyní poskytlo další úhel pohledu na izraelsko-palestinský konflikt, a to v celé jeho děsivosti. Skutečnost, že další zločinec odešel nepotrestán světskou spravedlností, nám opět může připomenout, jak nespravedlivě jsou nastavena pravidla hry a v jak absurdním světě se nalézáme. -

ZDROJ: http://www.blisty.cz/art/71714.html

Daniel Veselý

Facebook žalován pro údajný monitoring soukromých zpráv uživatelů

Gigant sociálních médií Facebook je žalován za údajné sledování soukromých zpráv svých uživatelů za účelem získávat více osobních dat o spotřebitelích a ta sdílet s obchodními partnery. Federální žaloba padla na Facebook v domnění, že Facebook zkoumá obsahy soukromých zpráv svých uživatelů, včetně odkazů na jiné stránky, „aby zlepšila své obchodní algoritmy a zvýšila jejich schopnost vydělávat z dat o svých uživatelích“, hlásí Los Angeles Times. Odkaz na jinou stránku je čten jako „like“ té stránky. Informace přispívají k souhrnnému profilu aktivity uživatele, který Facebook ukládá a eventuálně použije jako materiál pro řízenou reklamu, tvrdí se v žalobě. Dva žalobci se pokoušejí o hromadnou žalobu, zastupující všechny uživatele Facebooku, kteří v posledních dvou letech poslali či obdrželi soukromou zprávu, jež obsahovala odkaz na jinou stránku. Mluvčí Facebooku Jackie Rooney prohlásila, že tato obvinění „jsou neopodstatněná“. „Budeme se rázně bránit,“ řekla deníku LA Times přes prohlášení, odeslané emailem. Hackers News jako první vynesli na povrch údajné praktiky Facebooku, tedy že skenují osobní zprávy a převádějí odkazy na „like“, už v roce 2012. Před dvěma týdny nová studia ukázala, že Facebook nahrává všechno, co uživatelé na tento web napíšou, dokonce i to, co se nakonec rozhodnou smazat namísto vystavení na zeď. Facebook ukládá každý příspěvek, který napíšete, i když jej nezveřejníte Adam Kramer, odborník na data zaměstnaný sociální sítí, studoval profily 3,9 milionů lidí kvůli studii, přezdívané „Sebe-cenzura na Facebooku“. Kramer zhlédl aktivity na každém profilu pomocí HTML zdrojového kódu, kde se mění pokaždé, kdy uživatel cokoliv napíše do chatu, aktualizuje svůj status či jinak komunikuje s ostatními. Přestože Facebook prohlašuje, že nesleduje každá napsaná slova, i tak tato společnost může určit, když někdo píše text, kolik napsal slov, a jestli je vystavil, nebo smazal. Kramer s pomocí studenta jménem Sauvik Das strávil 17 dní sledováním „přerušených updatů statusů, postů na zdech jiných profilů a komentářů na cizích postech.“ Tato sociální síť nabízí přerušení některých reklamních funkcí, jako například sdílení, když se uživateli líbí nějaké konzumní značka a, možná jen výmluvně, dává možnost odstoupit od budoucího rozhodnutí dovolit sítím třetí strany používat jméno uživatele či obrázky v reklamách. Facebook – jenž zřejmě znovu nebude muset tento rok platit žádné daně – není jediná důležitá technologicky zaměřená společnost čelící soudní žalobě za porušování soukromí. Google byl žalován u federálního soudu, obviněn z nelegálního přístupu k obsahům emailů, odeslaným skrze službu Gmail. Téže začátkem toho měsíce, dokumenty uniklé pomocí bývalého zaměstnance NSA Edwarda Snowdena ukázaly, že NSA (National Security Agency – „národní bezpečnostní agentura“) v tichosti podrývala nástroje online reklamních společností, aby udržela stálý dozor nad svými terči a zdokonalila svou sledovací schopnost. Ziskový Facebook dostal půl miliardy od daňových poplatníků Překlad: Jan Petrák Zdroj: rt.com http://www.ac24.cz/zpravy-ze-sveta/3329-facebook-zalovan-pro-udajny-monitoring-soukromych-zprav-uzivatelu

Vědci u Západního pobřeží objevili hromadné umírání mláďat velryb šedých

Po zprávách o výskytu znepokojivých jevů v mořském životě u Západního pobřeží vědci z mexického Scammon’s Lagoon rovněž známého jako Laguna Ojo de Liebre objevili cosi, co vypadá jako zatím první zadokumentovaný případ hromadného úhynu mláďat velryb šedých. Teď v neděli zjistili, že mláďata, která nepřežila, měřila jen něco pod sedm stop, jsou tedy daleko menší než průměrní novorozenci měřící 12 až 16 stop. „Bohužel s takovýmto vymíráním bude přežití tohoto druhu obtížné,“ stojí v překladu v komentářích na Facebookové stránce Gurrero Negro Verde. Výzkumnice z Americké společnosti kytovců Alisa Schulman-Janiger si myslí, že ta šokujícně nedovyvinutá velrybata jsou výsledkem potratů. Ani později po sběru mrtvol za účelem dalších analýz vědci ale ještě neuvedli žádný komentář týkající se možné příčiny. Ač srostlá dvojčata byla nalezena i u několika dalších druhů velryb, tak prohledávání databáze Muzea přírodní historie kraje Los Angeles nevrátilo žádný záznam o srostlých velrybách šedých. Ač dosud nebyly uvolněny ještě žádné informace, tak obavy týkající se probíhající katastrofy ve Fukušimě podněcují mnohé k otázkám, zvláště ve světle vzácných úhynů živočichů šířících se podél Západního pobřeží. Incidenty jako probíhající epidemie „rozpadajících se mořských hvězdic“, která probíhá podél pobřeží Kalifornie, Oregonu, Washingtonu a Kanady, ještě nebyla vysvětlena, jelikož ty nacházené mořské hvězdice se doslova rozpadají. I když japonští vědci zjistili „vysoké“ koncentrace cesia v planktonu po celém Pacifiku už v květnu 2013, tak vlády tyto hodnoty nadále prohlašují za bezpečné. Nedávná studie vydaná v žurnále Proceedings of the National Academy of Sciences zjistila, že počet mrtvých mořských tvorů pokrývajících dno Pacifiku je vyšší, než kdy bylo od počátku monitorování před 24 lety. I přes pokusy některých tuto studii „vyvracet“ a vinu za výskyt tohoto jevu svalovat na „globální oteplování“, tak bližší pohled na tuto studii jasně poukazuje na Fukušimu jako na nejpravděpodobnějšího činitele. Zdejší nedávný článek o tomto nárůstu pokrytí pacifického dna mrtvolami: 98 procent oceánského dna u kalifornského pobřeží pokrývají mrtvoly mořských tvorů, takhle to vyrostlo z 1 procenta před Fukušimou Poté, co minulý týden ministerstvo zdravotnictví a humánních služeb nakoupilo 14 milionů dávek jodidu draselného, si mnozí myslí, že federální vláda už začala s přípravami, jelikož situace v Japonsku se zhoršuje. Přiznané vysoké úrovně radiace, které byly nedávno zjištěny na kalifornské pláži, rovněž k tomuto tématu přilákaly celonárodní pozornost, když hlavní zpravodajské kanály, jako Drudge report daly odkazy na zprávy o tomto incidentu. Ač je rozhodnutí o tomto objevu o ojedinělém jevu z velrybího života dosud nevyjasněné, tak pokračující nárůst vzácných jevů prostě už zdvihá zájem veřejnosti. Tenhle článek se poprvé objevil na Story Leak Related posts: Dangerous levels of Fukushima radiation headed for West Coast, say scientists The evidence is clear: Fukushima radiation is still tearing up West Coast of USA ‘Melting’ Starfish Along West Coast Prompts Fukushima Fears Study: Fukushima radiation fallout has devastated health of US babies on West Coast and in other areas Scientists predict thousands will die from earthquake expected anytime on US West Coast Mikael Thalen Prison Planet.com January 7, 2014 Zdroj: http://www.prisonplanet.com/scientists-discover-conjoined-gray-whale-calves-dying-near-west-coast.html zdroj 2 http://nwoo.org/view.php?nazevclanku=vedci-u-zapadniho-pobrezi-objevili-hromadne-umirani-mladat-velryb-sedych&cisloclanku=2014010039

Rok 2013 byl podivný

Návrat k měděnénu - bronzovému zemědělskému nářadí

Železné nebo měděné nářadí (ukázka z knihy Živá voda - O.Alexandersson)

Ve třicátých letech 20.století pozval Schaubergera bulharský král Boris, aby našel důvod náhlého poklesu zemědělské produkce. Na cestě bulharskem Schauberger zjistil, že úroda v oblastech obývaných Turky je vyšší než v ostatních částech země. Ukázalo se, že se zde dosud používají staré dřevěné pluhy, zatímco zbytek území, byl zaplaven moderními železnými pluhy, které se dovážely z Německa. Zavedeny byly i parní pluhy. Schauberger z toho vyvodil, že pokles úrody musí být způsoben použitím železa. Později vytvořil úplnou teorii o škodlivosti železného nářadí v zemědělství. Jeho pokus s vodním paprskem mu k tomu poskytl nová hlediska.

Při těchto pokusech se ukázalo, že po přimíchání byť i nepatrného množství rzi zmizely jakékoli napěťové jevy. Voda zůstala prázdná a vybitá. Schauberger tedy vyvodil analogii k používání železných pluhů a jejich vybíjejícímu účinku asi takto: když se železný pluh pohybuje půdou, půda se trhá. Skýva se současně potahuje rychle rezavějící jemnou pokožkou ze železných částeček. Již předtím pozoroval, že půda obsahující železo byla suchá a ještě dřívější pozorování mu ukázalo, že ocelové turbíny zbavují vodu náboje. Když přišel parní pluh a později traktor, situace se zhoršila i tím, že se zvýšila rychlost, jíž byl pluh tažen půdou. Walter Schauberger (syn Viktora Schaubergera) se domnívá, že příčina vysychání takto oraných polí je čistě fyzikální povahy: při rychlém průchodu železného pluhu zemí jsou protínány siločáry magnetického pole Země a vznikají elektrické proudy stejným způsobem jako v kotvě elektrického generátoru při jeho rotaci v magnetickém poli. Tím podle něj dochází v půdě k elektrolýze, která vodu rozkládá na kyslík a vodík. Tím se ničí i mikrobiální život v půdě, na čemž se podílí i vysoká teplota vznikající třením železa v zemi. (nehledě na to že váha zemědělských strojů, půdu stalčuje - udusává, tím ji uzavírá jak z hora - pro déšť, tak z dola pro mikroorganismy.)

Dalším závěrem, který Schauberger z těchto pozorování vyvodil, bylo doporučení používat pro výrobu zemědělského nářadí materiál neobsahující železo. K tomu účelu navrhoval měď. Zjistil, že půda obsahující měď dobře drží půdní vlhkost a začal experimentovat s pluhy a dalším nářadím z mědi. Na začátku obložil radlici, obvyklého pluhu měděnými plechy a pod odbornou kontrolou ji vyzkoušel. Půda byla obvyklým způsobem rozdělena na parcely, z nichž některé byly obdělány běžným železným nářadím, jiné měděným. Pokus dopadl velmi příznivě pro měděné nářadí, neboť bylo zaznamenáno jasné zvýšení produkce o 17 až 35%. Na velkostatku Farmleiten-Heuberg u Salcburku se dosáhlo zvýšení výnosu o 50%. Na jednom horském statku u Kitzbuhelu, v nadmořské výšce 1000 metrů, přinesl pokus zvýšení úrody brambor s faktorem 12,5x více, než bylo vysázeno. Docházelo vesměs k nárustu kvantity, ale především kavality. Zlepšila sepekařská jakost obilí, brambory nenapadala mandelinka, snížila se potřeba dusíku atd.

V letech 1951-1952 provedl Zemědělsko-technický výzkumný ústav v Linci kotrolní pokus s měděným pluhem. Zkouška se týkala pšenice, ovsa, zelí a cibule. Určité parcely byly zpracovány jen železným nářadím, jiné železným nářadím za přidání síranu měďnatého a třetí skupina parcel byla obdělána měděným nářadím. V některých pokusech byl síran měďnatý nahrazen čistou měděnou moučkou. I při těchto pokusech bylo zaznamenáno zřetelné zvýšení výnosů.

Zpráva o těchto úspěších se šířila jako požár a sedláci z okolí Salcburku, kde se pokusy většinou konaly, nazývaly měděný pluh "zlatým pluhem". Začalo se s jeho výrobou. Brzy se však ukázaly síly, které chtěly této konkurenci učinit přítrž.

V roce 1948 podepsal Viktor Schauberger s jistou salcburskou firmou smlouvy na výrobu velkého počtu pluhů. Jednoho dne ho vyheldal poslanec zemského sněmu. Objevil se v elegantním automobilu a proběhl následující rozhovor: Poslanec: "obchází zvěst, že salcburská městská správa provedla úspěšné pokusy s vašimi pluhy, to by bylo velmi zajímavé. Na něco se vás ale musím zeptat: Jak velký bude můj podíl, když vás podpořím?"

Schauberger: "Nerozumím, co tím myslíte. Jste přece poslancem zemského sněmu a nemáte s tím nic společného. Své odvody za pokus jsem zaplatil a všechno je v pořádku."

Poslanec: "Musím se vyjádřit jasněji. Je tomu totiž tak, že mám dohodu se závody na výrobu dusíku a když zemědělce přesvědčím, aby používali víc dusíku, dostanu provizi za každý pytel, který se tu prodá. Když te%d zemědělci přesedlají na měděný pluh, spotřeba dusíku výrazně poklesne a tak bych měl místo toho dostávat provizi z vašich pluhů, abych na tom nebyl škodný. Můžeme se jako staří přátelé dohodnout a udělat dobrý obchod, který nám oběma přinese prospěch."

Schauberger: "Chci vám říct jenom jedno: Jste pěkná svině. Mělo mi to být jasné hned, když jste jako člověk sloužící lidu přijel v takovém luxusním autě."

Po tomto intermezzu firma, která měla pluhy vyrábět, nečekaně zrušila smlouvu. Zástupci národohospodářství začali stejně jako sedláci varovat před použitím měděného pluhu. Ten by prý způsobil nadprodukci, která by měla za následek nižší ceny zemědělských produktů. Tím se zcela zastavila jak výroba, tak i použití těchto pluhů. V roce 1950 však Schauberger spolu s ing.Rosenbergerem dostal patent na metodu, která spočívala v obložení aktivních částí zemědělského nářadí mědí (rak.pat. č. 166 644).


Bronzové nářadí na NWOO ESHOPu

Zlatý pluh

Kvůli náhlému poklesu zemědělské produkce v Bulharsku byl Viktor Schauberger v 30. letech pozván do této země tehdejším bulharským králem Borisem. Schauberger přišel na to, že pokles úrody souvisel se zavedením moderních železných pluhů. Pozorování ukázala, že půda s obsahem železa je suchá a méně úrodná. Zato půda s obsahem mědi podle Schaubergerových pozorování lépe udržuje půdní vlhkost. Podobné úvahy vedly Schaubergera k tomu, aby se při obdělávání půdy používaly nástroje z mědi, popř. jejích slitin. Výnosy se zvýšily až o 50 %, přitom vzrostla i kvalita plodin – rostliny získaly sytější barvu. Díky vyšším výnosům dostaly jeho pluhy brzy od některých zemědělců v oblasti Rakouské solné komory jméno „zlatý pluh“. Název se udržel dodnes. Pluhy se však postupně přestaly používat, protože podle pramenů, které jsem měl k dispozici, byl tehdejší výrobce donucen zastavit výrobu. „Zlatý pluh“ by prý vedl k nežádoucí zemědělské nadprodukci…

Dnes už se ve spolupráci s rodinou Schaubergerových zahradní nástroje podle návrhů Viktora Schaubergera opět vyrábějí.

Za další vývojový stupeň „zlatého pluhu“ můžeme považovat spirální pluh, u kterého je kromě materiálu optimalizován také jeho tvar a tím i forma pohybu orané půdy. Půda není rozhrnována tlakem jako u běžného pluhu (bořící princip), nýbrž spirálovitě „přehazována“ na stranu, podobně jak to dělá krtek. Pluh je navržený pro povrchové obdělávání půdy, neboť Schauberger byl proti hluboké orbě, která narušuje prostředí a rozvrstvení půdních organismů.

Schauberger přikládal velkou váhu také elektrickému potenciálu země a tvrdil, že mezi geosférou (zemí) a atmosférou (vzduchem) leží „neobyčejně hustá a fialově zářící síť podobná kůži“, která funguje jako izolace. „Propustí jen nejhodnotnější záření proudící dovnitř a ven.“ V tomto biologickém kondenzátoru mezi zemí se záporným nábojem a vzduchem s kladným nábojem se nacházejí rostliny. Jejich růst probíhá podle Schaubergera v závislosti na rovnováze a působení obou pólů. Přirozené zvýšení této energie vede k vyšší plodnosti. Schauberger odmítá zásahy, které snižují zemský potenciál nebo poškozují povrchovou vrstvu. Tedy i umělá hnojiva, která jsou podle něj výrobním procesem „zbavena náboje“ a proto půdě energii odnímají, místo aby ji dodávala, jak to činí např. dobré organické hnojivo. Schauberger poukazuje na to, že úspěchy umělých zásahů nemohou být trvalé, půda se jimi postupně znehodnocuje a přestává být odolná proti škůdcům. http://www.svetgralu.cz/clanky/Živá_voda_Viktora_Schaubergera?page=2


O bronzu
O mědi


Jiný zdroj

Neskôr, keď bol svedkom stále sa zhoršujúceho stavu pôdy a riečnych tokov, Viktor vytvoril niekoľko vynálezov, ktoré umožnili nápravu katastrof spôsobených nevhodným zásahom človeka.

Po vojne bola pôda nadmerne a necitlivo využívaná, nesprávne obrábaná používaním železných nástrojov, zle obhospodarovaná používaním umelých hnojív, často tiež dochádzalo k odlesňovaniu, čo spôsobovalo ohrievanie a vysúšanie pôdy, následne aj vodných tokov.

Začala klesať úrodnosť a vysychať pôda. V snahe pomôcť devastovaniu pôdy prišiel Viktor svojim pozorovaním na nápad využitia medi v poľnohospodárstve. Rozhodol sa železný pluh zameniť za medený a úrodnosť v lokalitách kde aplikoval svoje pokusy sa po čase zvýšila o 30% . Keď túto metódu aplikoval na farme neďaleko Salzburgu, úroveň produkcie vzrástla až o 50%. Zvýšila sa nielen produkcia, ale aj kvalita a vitalita rastlín a úroda bola odolnejšia voči škodcom.

Ďalším výskumom a pozorovaním skonštruoval špirálový pluh a to na základe pozorovaní, že pôda sa má pohybovať dostredivo, ako keď ryje krtko. Stočené lopatky pluhu prenikali do pôdy temer bez odporu, čím dochádzalo k jej menšiemu zahrievaniu. Účelom konštrukcie špirálového pluhu bolo iba obracanie pôdy. Viktor Schauberger nebol zástancom hlbokej orby. Vďaka vyšším výnosom dostali jeho pluhy od niektorých poľnohospodárov v oblasti Rakúskej soľnej komory meno "zlatý pluh". Názov se udržal dodnes. Pluhy se však postupne prestali používať, pretože podľa prameňov bol vtedajší výrobca donútený zastaviť výrobu, "zlatý pluh" by vraj viedol k nežiadúcej poľnohospodárskej nadprodukcii.

Často odporoval názorom odborníkov, varoval vedcov pred nesprávnymi zásahmi do prírody a ich následkami pre budúce generácie.

http://www.bronzovenaradie.sk/



Kniha o mědi:

K dnešnímu tematu se též hodí naše povídání o knize „Měď v zemědělství s v běžném životě“. Použitím mědi, případně měděného nářadí v zemědělství můžeme dosáhnout zcela udivujících výsledků.

„Měď v zemědělství a v běžném životě“

od Wulfa Dietera Alsena a Williho Antona Gehlena

Věděli jste, že ve svých zahrádkách dosáhnete lepších (a výnosnějších) výsledků, pokud použijete ke zpracování půdy nářadí z mědi? Ne? Potom si přečtěte tuto knihu. Tam se dozvíte přesně, proč tomu tak je a také zažijete, že to není žádná teoretická konstrukce, nýbrž praktická zkušenost. To však není jediná pozitivní vlastnost mědi – také toto se dozvíte z knihy.

Autoři Wulf Dieter Alsen a Willi Anton Gehlen uvádějí celou řadu oblastí použití tohoto zjevně dlouho podceňovaného kovu. Tak například měď působí antisepticky (= usmrcuje zárodky, zabraňuje infekci rány) a antibakteriálně.

Měď jako malý potenciál v těle (přes koloidy) působí zvýšení energie u lidí.

Pyramida z mědi vede k lepšímu napojení na božské síly, které se probudí při meditaci. Je-li uzemněna, ochraňuje před zářením mobilních telefonů, před elektrosmogem, vyzařováním ze země, atd.

Měď ve tvaru malého „domečku“ v zajištěném obytném prostoru absorbuje všechny rušivé vyzařované faktory z vnějšku – též ovlivňování myšlenek. Když jsem se to dozvěděl, bylo mi náhle jasné, proč americká „odposlouchávací služba“ NSA obalila celou svou budovu vrstvou mědi.

Tato kniha však nabízí ještě více. Je napsána jinak než většina jiných děl, která se zabývají vědeckými tématy, v tomto případě mědí. Je napsána lehce a uvolněně, pro všechny srozumitelnou každodenní řečí. Jako velmi dobré se mi jeví také fiktivní rozhovory s Viktorem Schaubergerem, grandiózním rakouským přírodním badatelem. V knize je mnoho vybudováno na jeho základních výzkumech a poznatcích. Synovec Viktora Schaubergera připsal dodatečně pár úvodních slov.

http://www.paprsky1.de/ohoovy_ritual_agnihotra/HOMA-_mii/homa-_mii.html

Viktor Schauberger – voda, energie, les, půda, úroda, měď. část 1